Slunce
Slunce dnes
|
Alternativně: Slunce aktuálně na stránkách Hvězdárny Valašské Meziříčí » |
Skriptem vypočítaný východ a západ slunce
Časy vypočítané pro 50° severní šířky, 15° východní délky. Pro jiná místa v ČR lze využít například calendar.zoznam.sk/sunset-cz. Snímek vlevo ukazuje aktuální pohled na sluneční skvrny ve fotosféře. Zdroj: NASA/SDO/HMI. Nejbližší zatmění Slunce viditelné z České republiky: |
|
Další informace o aktuální sluneční aktivitě, stavu magnetického pole Země a možnosti vidět polární záři najdete na www.spaceweatherlive.com. Rovněž velmi dobrým zdrojem aktuálních informací o dění na Slunci i v magnetickém poli Země je www.solarham.net a o tomtéž včetně dění na obloze na www.spaceweather.com. |
|
Přejít na Aktuální družicové snímky Slunce »
Přejít na Monitor polárních září na Astro.cz »
Pokud nastala silná erupce a je naděje na jasnou polární záři, podívejte se na článek, jak odhadnout, zda bude polární záře z grafů měření slunečního větru a z magnetometrů, a zda má smysl jít ven a sledovat oblohu.
Komentář k tabulce Slunce dnes
V první tabulce nahoře je pohled na Slunce a skvrny na něm prostřednictvím družice SOHO ve viditelném oboru spektra (na vlnové délce odpovídající přibližně 6000 °C). Stříbrný vzhled dává užitý filtr. Na snímku si můžete všimnout, jak jsou některé skvrny veliké v porovnání se Zemí. Nějvětší sluneční skvrny mohou spolehlivě dosahovat rozměrů řádově i několik desítek Zeměkoulí vedle sebe. Právě u těchto oblastí může být vysoká pravděpodobnost silné erupční aktivity. Pakliže je aktivní oblast natočena k Zemi (nebo se pomalu natáčí k západu, tj. napravo), vliv její bouřlivé aktivity na Zemi je největší. Tzv. geoefektivní oblasti pak způsobují na Zemi poruchy magnetického pole, výpadky signálů družic i mobilních telefonů a přináší rovněž krásná nebeská představení v podobě polárních září, výjimečně pozorovatelných i z území České republiky.
Sluneční aktivita je vyjádřena silou nejvýraznější erupce za posledních 24 hodin. Stav popisuje pětistupňová škála (Normal, Active, M Class Flare, X Class Flare!, Mega Flare!). V případě posledních dvou je vysoká šance viditelnosti polárních září v ČR v následujících dnech. Geomagnetická aktivita za posledních 24 hodin je vyjádřena 3 stupni – Quiet (Klidná), Unsettled (Nestálá), Storm (Bouře). Původní zdroj: www.n3kl.org/sun/status.html.
Pokud nechcete přijít o polární záři, sledujte v období zvýšené aktivity náš Monitor polárních září. Na něm najdete detailní vysvětlivky i k dalším aktualizovaým ukazatelům vlivů sluneční aktivity.
Kosmické počasí v přímém přenosu
|
|
|
|
Aktuální Kp index aktivity bouří mag. pole Země. Hodnota 6 a vyšší dává naději spatřit záři i od nás. NOAA/SWPC |
Aktuální aktivita polárních září na severní polokouli. Pokud je poblíž střední Evropy červená a je hezky, zkuste pozorovat. |
Sluneční aktivita a její cyklus
Sluneční aktivita se dá pozorovat už očima – přes bezpečný filtr jsme občas schopni uzřít i poměrně velké sluneční skvrny, chladné oblasti na Slunci s lokálním magnetickým polem. Astronomové ovšem chování na Slunci dokáží pozorovat mnohem sofistikovaněji pomocí kontinuálních řad družicových snímků. Jasná, pokroucená mračna horkého plynu prozrazují bouřlivé děje, tmavá místa klidné oblasti zvané koronální díry. Další snímky získané v různých oborech spektra slunečního světla představují pro vědce jejich běžné mapy „počasí“ na Slunci. A díky veřejné dostupnosti snímků můžete prostřenictvím těchto stránek sledovat Slunce prakticky doslova v živém přenosu i Vy!
Slunečním cyklem neboli cyklem sluneční aktivity jsou označovány periodické změny v různých projevech sluneční aktivity. Sem patří například sluneční skvrny (Wolfovo nebo relativní číslo), sluneční erupce, fakule, protuberance, ale např. i rádiové záření. Cyklus sluneční aktivity trvá v průměru 11 roků. To je doba, která uplyne od minima sluneční aktivity do dalšího minima, což je období, kdy je Slunce relativně v klidu. V té době mohou trvat i několikaměsíční období, kdy není na Slunci pozorována žádná sluneční skvrna, tj. relativní číslo slunečních skvrn je rovno nule a i další projevy sluneční aktivity jsou minimální. Naopak v době maxima se může na Slunci nacházet velký počet slunečních skvrn, může docházet i k několika velkým slunečním erupcím denně a rovněž další parametry sluneční aktivity vykazují vysoké hodnoty.
Nejtypičtějším projevem a nejlépe posuzovatelným indexem pro to, v jaké fázi se cyklus sluneční aktivity nachází, jsou sluneční skvrny. Ty totiž v průběhu cyklu mění místo svého výskytu. Na začátku cyklu se skvrny vyskytují ve vysokých heliografických šířkách (analogie zeměpisné šířky), tj. ve výškách okolo 40–50 stupňů a během cyklu se jejich výskyt postupně posouvá směrem k rovníku (tzv. Sporerův zákon). Na konci cyklu se skvrny nacházejí v blízkosti rovníku. Cyklus sluneční aktivity ale netrvá přesně 11 roků, to je jeho průměrná doba. Cykly se tak mohou překrývat, tj. že nový cyklus může začít ještě i dlouho před koncem starého nebo naopak starý cyklus může trvat ještě dlouho po nastoupení cyklu nového. To znamená, že na Slunci můžeme pozorovat skvrny současně ve vysokých zeměpisných šířkách i v okolí rovníku a na základě toho, kdy je která skvrna pozorována, můžeme přesně určit, kdy nový cyklus začal nebo starý skončil.
Jednotlivé cykly mají ale různou výšku, délku a navíc se během nich mění polarita magnetického pole. Tímto způsobem vznikají další cykly. Je to např. 22letý cyklus, kdy v průběhu jedenáctiletého cyklu dojde k výměně magnetické polarity mezi slunečními polokoulemi, tj. jestliže na začátku cyklu má severní polokoule kladnou magnetickou polaritu a jižní zápornou, na konci cyklu je tomu naopak. A teprve v průměru po 22 letech nastane původní situace. Dalšími známými cykly je cyklus 80letý, 200letý, ale i 800letý, které trvají mezi cykly podobných vlastností.
RNDr. Eva Marková CSc.
Aktuální snímky Slunce očima družic
|
Snímky z družice SOHO Různé barvy snímků prozrazují odlišné vlnové délky – každá vlnová délka je vyzařována určitým plynem o určité teplotě (např. Fe XII je jedenáctinásobně ionizované železo) . Tato teplota není realistická, ale udává ekvivalent energie, při které daný plyn září. Vzhledem k tomu, že v každé vrstvě Slunce září charakteristicky jiný plyn, jsou snímky jakousi hloubkovou mapou vnějších obálek Slunce. Korónografy ukazují nejsvrchnější sluneční atmosféru, velmi řídkou korónu, tvořenou zejména volnými elektrony pohybujícími se v silném magnetickém poli Slunce. Koróna se tedy dynamicky mění v závislosti na aktuálním tvaru magnetického pole a pochopitelně na jevech v nižších vrstvách sluneční atmosféry, které zasahují do lokálních magnetických siločar a prudce tak mění tvary některých proudů. Právě silné erupce jsou těmito dramatickými jevy. V poli korónografů je samotné Sunce zakryto terčíkem, aby nezničilo čip kamery (velikost Slunce je znázorněna kroužkem v terčíku, který jej zakrývá). |
|||
 |
 |
||
| Korónograf LASCO C2 | Korónograf LASCO C3 | ||
 |
 |
||
| He II/Si XI 30,4 nm (chromosféra) 80 000 °C EIT 304 |
Fe IX/X 17,1 nm (přechodová zóna) 1 000 000 °C EIT 171 |
||
 |
 |
||
| Fe XII 19,5 nm (vnitřní koróna) 1 500 000 °C EIT 195 |
Fe XV 28,4 nm (vnitřní koróna) 2 500 000 °C EIT 284 |
||
|
Snímky z družice SDO. Různé barvy snímků prozrazují odlišné vlnové délky. Tato teplota není realistická, ale udává ekvivalent energie, při které daný plyn září. Oproti SOHO má družice SDO snímky Slunce v ještě vyšším rozlišení. Některé jevy (anpříklad erupce) jsou tedy mnohem efektnější protřednistvím družice SOHO. Snímky jsou zpracované a publikované AIA/NASA. |
|||
 |
 |
||
|
He II 30,4 nm (chromosféra) |
Fe IX/X 17,1 nm (přechodová zóna) |
||
 |
 |
||
| Fe XVI 33,5 nm (vnitřní koróna) 2 500 000 °C AIA 335 |
Viditelné světlo (fotosféra) 6 000 °C HMI |
||
 |
 |
||
| Viditelné světlo (fotosféra) SDO / HMI continuum |
Magnetické vlny SDO / HMI magnetogram |
||
Kam dál?
- Jak pozorovat Slunce
- Bezpečnost při pozorování
- Zatmění Slunce
- Přechody planet přes Slunce
- Monitor polárních září
O autorovi
Martin Gembec
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
