Na přelomu letošního ledna a února budeme mít zajímavou příležitost podívat se během druhé poloviny noci, respektive v průběhu svítání, hned na všech pět očima viditelných planet naší Sluneční soustavy. Tímto seskupením Jupitera, Marsu, Saturnu, Venuše a Merkuru bude navíc den po dni procházet couvající srpek Měsíce, blížící se k novu.
Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.
Dějiny lidstva se hemží starými civilizacemi s astronomickými znalostmi na nejrůznější úrovni. Jednou z těch vyspělejších byli nepochybně Mayové, obývající středověkou střední Ameriku. Jejich znalosti dění na obloze byly velmi dobré, umožnily jim vytvořit velmi sofistikovaný kalendář. V literatuře se soudí, že Mayové znali hlavní tělesa Sluneční soustavy, ovšem na Merkuru se různí historikové neshodnou. Jan Vondrák, emeritní pracovník ASU, společně s bratry Böhmovými tuto otázku znovu otevřeli.
Poslední velmi silná erupce na Slunci, která nastala v aktivní oblasti AR3664 v úterý 14. 5., vyvrhla oblak plazmatu přímo směrem k Marsu. Skvrny na Slunci jsou tak velké, že je bez problémů vyfotografoval rover Perseverance, jezdící uvnitř kráteru Jezero na Marsu. Je třeba upřesnit, že Mars má na rozdíl od Země jen slabé magnetické pole spíše lokálního charakteru, takže mluvit o polárních zářích zde asi není úplně přesné, ale jde o ustálený pojem. Marsovské polární záře totiž nastávají nad ohraničenými oblastmi podél planety, kde je magnetické pole lokálně silnější. Záře dokáží detekovat v ultrafialovém oboru marsovské umělé družice MAVEN (mise NASA) nebo HOPE (mise Spojených arabských emirátů).
Pestrý rok 2018 se schýlil ke konci a mnozí nadšenci ještě živě vzpomínají na ta „nej“, která se v něm odehrála. Mars se maximálně přiblížil k Zemi za posledních 15 roků, vypočítaví šťastlivci uzřeli nejdelší úplné zatmění Měsíce tohoto století anebo se kochali těmi několika nočními oblaky na červnové obloze. Vzácné podmínky měly i srpnové Perseidy, v září se nakrátko ukázalo všech 5 nejjasnějších planet a konec roku nabídl jeden z nejbližších průletů komety kolem Země v historii lidstva. Může tohle něco přebít? Vězte, že ano: I v roce 2019 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné ale i vzácné astronomické úkazy!
Venuše je stále výraznou večerní hvězdou, ale to se brzy změní s tím, jak zmizí v záři Slunce. Mezitím se s ní přišel rozloučit na večerní oblohu také Merkur. I jeho jasnost je poměrně vysoká a obě planety jsou za dobrých podmínek viditelné po 21. hodině pouhým okem. Na Venuši se ale vyplatí vzít dalekohled a vychutnat její velký a úzký srpek.
Po opakovaných aplikacích gravitačních aspektů (deskriptorů, derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým českých vědců poprvé na světě s jejich použitím pro Mars. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (populárně chápaných především jako „ropa“) zejména v nížinách hypotetického severního paleo-oceánu Marsu. Článek publikovaný v časopise IJA má světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu o možném životu na Marsu.
První opravdu krásné jarní dny a měsíčním svitem nerušená obloha umožnily vyhlížet stále v česku světelným znečištěním jinak obtížně pozorovatelné zvířetníkové světlo. Světelný kužel vznikající rozptylem slunečního na prachu v rovině Sluneční soustavy je nejlepší zvečera pozorovat okolo jarní rovonednnosti. Ve směru kužele se také nachází krásné hvězdokupy v souhvězí Býka - Plejády a Hyády. Do redakce již dorazilo několik snímků tohoto pozoruhodného nebeského svitu a těšíme se i na další. Vyhlížet můžete ještě do konce týdne, než opět začne rušit Měsíc na večerním nebi. Znovu pak od druhého dubnového týdne.
Předpovědní modely slibují na sobotu zlepšení počasí a tak si snad budeme moci vychutnat konjunkci Venuše s Merkurem. Teoreticky by při dokonalé průzračnosti ovzduší až k obzoru a vyvýšené pozorovatelově poloze s dobrým výhledem k západu mohlo být přiblížení obou planet viditelné večer po západu Slunce i pouhým okem. Lepší bude vychutnat si úkaz na denní obloze v dalekohledu, krátce po poledni při kulminaci obou těles.
Gravitační pole přináší o objektech informace, které jsou často skryty přímému pozorování. Po úspěšné aplikaci aspektů (derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým Jaroslava Klokočníka z ASU s přehledem zajímavostí s praktickými geologickými a geofyzikálními aplikacemi na Marsu. Týkají se nejen celé planety jako kosmického tělesa, ale konkrétně i hypotetického paleo-oceánu na severní polokouli Marsu, sopečné zóny Tharsis, Údolí Marineru, maskonu v Isidis Planitia nebo impaktní pánve Hellas. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (lidově chápaných především jako „ropa“).
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2017 obdržel snímek „Od protisvitu k falešnému úsvitu“, jehož autorem je Petr Horálek. Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování světem temných obloh je už asi téměř všeobecně známé, včetně jeho úžasných astronomických snímků a kompozic. O kvalitách tohoto fotografa svědčí ostatně i jeho nový snímek.
Na večerní oblohu se vyhoupla planeta Merkur a protože je to obvykle nejhůře viditelná planeta, s ohledem na její blízkost zářícímu Slunci, nabízí nám možnost spatřit během noci všechny planety Sluneční soustavy. Po setmění se totiž dají spatřit také Neptun a Uran a nejlepší podívanou nabízí ranní obloha, kde najdeme jasné planety Jupiter, Mars, Venuši a Saturn.
Při sledování rychlosti rotace rudé planety využili planetární vědci experiment RISE (Rotation and Interior Structure Experiment) na palubě sondy InSight. Zjistili, že rotace planety se zrychluje přibližně o čtyři tisíciny úhlové vteřiny za rok – což odpovídá zkrácení délky marťanského dne o zlomek milisekundy za rok.
Po jarní rovnodennosti a odchodu Měsíce na ranní oblohu můžete opět vyhlížet velmi zajímavý každoroční úkaz nad západním obzorem. Pokud máte možnost pobýt někdy v průběhu právě v následujících 14 dní někde na vysočině, vysoko v horách či nejlépe v oblastech tmavé oblohy, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení, rozhodně si ten pohled nenechte ujít. Právě v těchto dnech totiž začíná nejlepší viditelnost zvířetníkového světla. Že nevíte, co to je? Více přinášíme ve videu Evropské jižní observatoře... a budeme se těšit na vaše snímky!
Astronomové si již dlouhou dobu pokládají otázku, proč je povrch nejmenší a nejvnitřnější planety naší Sluneční soustavy tak temný. Až do nynějška neexistovalo žádné uspokojivé vysvětlení této zajímavé skutečnosti. Nyní možná vědci přišli na nové vysvětlení, proč tomu tak je. Studie byla zveřejněna v časopise Nature Geoscience. Vědci zde naznačují, že za vše může poprašek uhlíku z prolétávajících komet, který „barvil“ Merkur na černo po miliardu let.
Lidé jsou už po staletí fascinováni myšlenkou možnosti života na Marsu. V 19. století dokonce italský astronom Giovanni Schiaparelli ohlásil objev spletité sítě kanálů, které tam podle některých postavili zdejší obyvatelé snažící se přepravovat vodu z polárních čepiček do rovníkových oblastí. Moderní výzkumy však prokázaly, že se na povrchu Marsu žádná kapalná voda nenachází, a ony „kanály“ tak byly pouhou optickou iluzí vyvolanou buď prachovými proudy zformovanými při velkých prachových bouřích, nebo obrovskými údolími a planinami, které ale nebyly kvůli soudobé pozorovací technice dobře rozeznatelné. Přesto další výzkumy ukázaly, že se na povrchu rudé planety před několika miliardami let skutečně nacházely ohromné oceány vody a že se část této vody uchovala do dneška v podzemních jezerech, a tak otázka života na Marsu znovu oživla. Nové stopy navíc přinesl i rover Perseverance.
Evropská jižní observatoř ESO dnes publikovala prestižní snímek týdne ESO (EPotW) s názvem „X Marks the Spot“, tedy v překladu „X označuje to správné místo“. Snímek zachycuje spojení dvou pohledů na Mléčnou dráhu a zodiakální světlo z jižní a severní polokoule. Zatímco horní polovina obrázku byla pořízena z observatoře Paranal v minulém roce, ta spodní pochází ze slovenské Oravské Lesné. Oba snímky pořídil Petr Horálek, který je zároveň českým fotovyslancem ESO, a s důmyslností je zkompiloval do tohoto jediného pohledu. Snímek tak zobrazuje jinak pro pozemšťany nemožný pohled na okolí Slunce ze Země. To se v lednu na pozemské obloze promítá do blízkosti centra Mléčné dráhy a zároveň je obklopeno řídkým diskem meziplanetární hmoty.
MESSENGER se brzy zřítí na Merkur, ale to je skvělá příležitost jej nasnímat v ještě větším detailu.
Den D. Pokud dnešní start doopravdy vyjde, zapamatuje si každý z nás tento den do konce svého života. Bude se jednat o milník srovnatelný s momenty legendárního programu Apollo. Již podruhé za jediný týden se opět přepíšou dějiny kosmonautiky a nyní ještě významněji než tomu bylo v pátek. Tentokrát v tom ale hlavní roli hraje tradiční tahoun tohoto oboru a to sice Spojené státy americké. V Texasu v základně Starbase nedaleko vesničky Boca Chica totiž čeká na svůj první start raketa, jakou lidstvo dosud nespatřilo. Nejedná se samozřejmě o nic jiného než kolos soukromé firmy SpaceX se jménem Super Heavy-Starship. V tomto článku Vám nabídneme základní informace o dnešním startu i projektu jako takovém a také několik zajímavostí a rekordů, které přinese.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou
Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
