Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Mléčná dráha jako studna legend

Mléčná dráha jako studna legend

Mléčná dráha na dosah.
Autor: Petr Horálek.

Každý z nás, kdo někdy spatřil Mléčnou dráhu, se zjista tázal nad tím, odkud vlastně vzala svůj název. Ačkoliv legenda o rozlitém mléku na obloze je již známa věrně, není a nebyla zdaleka jedinou, která se k "pilíři noci" váže. Pohled do - jak dnes víme - roviny naší Galaxie byl studnou inspirace pro všemožné legendy napříč starodávnými civilizacemi i kulturami. Pojďme si některé stručně představit.

Marcus Manilius (1. stol. n. l.) uvedl různá vysvětlení pro vznik Mléčné dráhy. Jedním z popisů bylo, že je to šev, kde jsou spojeny dvě poloviny nebe – nebo naopak, je to místo, kde se nebe roztrhlo a tím místem k nám proniká svit z druhé strany. Nebo je to bývalá cesta Slunce, která je nyní v popelu.

Známá řecká pověst vypráví o synovi slunečního boha Hélia Faethónovi. Tento zpupný mladík si myslel, že dokáže ovládnout otcův sluneční vůz a projede se tak po obloze. Byl však nezkušený a nedokázal uřídit koně. Ti se splašili a vyvedli vůz z jeho dráhy. Sežehli Zemi i nebesa, a tak byl Hélios nucen srazit svého syna bleskem ze svého zkázonosného vozu. Faethón zahynul, po jeho divoké jízdě zůstává dodnes na nebesích památka.

Původ Mléčné dráhy se podle některých váže k další báji, tentokrát o Héraklovi (Herkulovi), který se narodil pozemské ženě, jeho otcem však byl samotný Zeus. Diova manželka Héra byla nemanželským potomkem pobouřena a nepřála dítěti. Zeus se na ni rozzlobil a tajně nechal dítě přiložit k jejímu prsu, když spala, aby se působením mléka stalo nesmrtelným. Héra se probudila a odstrčila Hérakla. Mléko vystříklo a na obloze zanechalo mléčnou stopu.

Ve staré čínské báji se vypráví o muži, kterému dal Vládce nebes za jeho dobrotu a poctivost svoji vnučku za ženu. Manželé chvíli žili spokojeně, pak ale byli zahleděni jen do sebe a přestali pracovat. Vládce nebes se rozhněval a zavolal vnučku zpátky. Žena se ulekla a utekla. Muž ji chtěl dohonit, ona však těsně před ním vyčarovala bílou řeku – Mléčnou dráhu. Milenci se kvůli řece nemohli setkat, jednou za rok jim však prý Vládce nebes povolil jednu schůzku. Žena přešla přes řeku a muže objímala. Číňané se dodnes v tento den objímají na počest milenců i vzniku Mléčné dráhy.

Inkové považují Mléčnou dráhu za nebeskou řeku a pozemskou řeku Vilcanotu za její pokračování. Tyto dvě řeky jsou prý spolu spojeny důmyslným systémem vodního koloběhu. Pozemská voda se vypařuje a zásobuje tak nebeskou řeku. Nebeská řeka se zase vyprazdňuje a v podobě deště zavlažuje zem.

V Mezopotámii Mléčná dráha znamenala kouř stoupající k bohům z obětování. V ruské legendě se hovoří o nešťastné nevěstě, kterou Bůh vzal na oblohu a její závoj a svatební šaty vytvořily Mléčnou dráhu. V Indii je známá v závislosti na části země buď jako dno Gangy (na jihu) nebo jako cesta hada (na severu). V Laponsku a jiných severských zemích je to cesta tažných ptáků, kteří se podle ní orientují, když letí na jih.

Podle jednoho kmenu v Botswaně je páteří velkého zvířete, jehož tělo leží na obloze. Cherokee vypráví o psu, který kradl kukuřičnou mouku a když byl odehnán, utekl na kopec a skočil na nebe a přitom ztrácel mouku z tlamy.

Poprvé v ní spatřil hvězdy Galileo Galiei a vnesl tak nové světlo do chápání skutečné podstaty Mléčné dráhy, která byla zplna zkoumána a popsána zejmna ve 20. století. Dnes již víme, že Mléčná dráha je naše Galaxie (Galaxie – z řeckého slova gala – mléko), viděná od jedné z jejích 200 miliard hvězd – ze Sluneční soustavy. Jde o velmi malou část Galaxie pozorovatelnou ze Země, přesněji o rameno Střelce a rameno Orionu. Jsme blízko roviny souměrnosti disku Galaxie, takže Mléčná dráha rozděluje oblohu na dvě stejné poloviny. Průměr Galaxie je asi sto tisíc světelných let. Slunce je od galaktického středu vzdáleno 25 tisíc světelných let.

Autorem textu je Dita Větrovcová.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Mléčná dráha na Wikipedii
[2] Legendy o Mléčné dráze (anglicky)
[3] Snímek týdne ESO: Mléčná dráha na dosah

Převzato: Hvězdárna v Rokycanech a Plzni



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Legends, Galaxie, Galaxie Mléčná dráha, Mléčná dráha


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »