Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Pozorování supernovy 2011DH v galaxii M51

Pozorování supernovy 2011DH v galaxii M51

Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011dh, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s  (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of t
Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011dh, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of t
Vírová galaxie M51 (NGC 5194) v souhvězdí Honících Psů je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších deep-sky objektů severní oblohy. Překrásná spirální galaxie se však v poslední době dostává do středu pozornosti i díky neobvykle hojnému výskytu supernov. Během posledních sedmnácti let byly zaznamenány tři případy vzplanutí.

Snímek v úvodu: Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011DH, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of the Type Ic SN 1994I in M51 (Richmond, 1996).

Často vzpomínám na supernovu SN 1994I, především z důvodu, že se jednalo o druhou supernovu, kterou jsem viděl na vlastní oči a také pro obtížnost a jedinečnost pozorování. Na zažloutlém listu pátého svazku pozorovací deníku je možné dohledat následující poznámku: "SN 1994I. Poprvé jsem ji zkusil vyhledat večer 05. dubna 1994 (tři dny po objevu). Použil jsem k tomu refraktor 200/3500 s 140x. Ve 21h 45m UT se po námaze v zorném poli zjevila celkem jasná "hvězda". Proč dalo tolik práce ji nalézt? No, ležela totiž velmi blízko jasného jádra galaxie M51 CVn, které ji přezařovalo." Na první pohled unikala pozornosti a teprve po dlouhém soustředění a snažení se dařilo odlišit supernovu od jádra galaxie. Přestože jsem jasnost supernovy odhadl na 12,7 mag., byla velmi nenápadná. Následující noc se situace ještě zhoršila a 19. dubna bylo pozorování již na samé hranici možností, neboť supernova zeslábla na 14,1 mag.

Supernova 1994I se nacházela na souřadnicích 13h 29m 54,06s +47° 11' 29,96" (2000.0), což znamená, že byla jen 14" jižně a 12" východně od jádra galaxie. Podle spektra se jednalo o typ Ic a za objevem supernovy z 2. dubna 1994 stálo hned několik pozorovatelů; mezi nimi Tim Puckett, Jerry Armstrong, Wayne Johnson, Doug Millar, Richard Berry a Reiki Kushida.

Další supernova vzplanula v galaxii M51 v roce 2005. Objevitelem SN 2005CS se stal německý astronom amatér Wolfgang Kloehr, který ji nalezl na snímku pořízeném večer 28. června. Supernova zazářila na souřadnicích 13h 29m 52,85s +47° 10' 36,3" (2000.0), tedy 15" západně a 67,3" jižně od jádra galaxie, a nebyla příliš jasná. Od objevu až do konce července měla 14,5 až 14,7 mag. Slábla tedy velmi pomalu. Podle spektra a tvaru světelné křivky se jednalo o supernovu typu IIP s velmi výraznou zastávkou na poklesu - více než dva měsíce zůstala jasnost bez výraznějších změn.

Neuběhlo ani šest let a ve Vírové galaxii opět vzplanula supernova, SN 2011DH. Její objev patří nezávisle několika pozorovatelům, kteří ji nalezli mezi 1. a 2. červnem; šťastlivci jsou Amedee Riou, Thomas Griga, Stephane Lamotte Bailey a Tom Reiland (vizuální objev pomocí 53-cm reflektoru). Supernova se stala ozdobou jižního spirálního ramene - zářila na souřadnicích 13h 30m 05,14s +47° 10' 11,0" (2000.0), což je 138" západně a 92" jižně od jádra galaxie.

Spektrum v rozsahu 320 - 1000 nm, které pořídili 3. června 2011 J. M. Silverman, S. B. Cenko a A. V. Filippenko z University of California v Berkeley pomocí 10-m Keck I teleskopu (+LRIS), ukazuje, že se jedná o supernovu II typu s velmi dobře vyvinutými P-Cygni profily. Podle posunu H-alfa absorpce do modré oblasti vychází expanzní rychlost na 17 600 km/s. Ve stejném čase pořídili spektrum s nízkým rozlišením také japonští astronomové M. Yamanaka, R. Itoh a T. Ui z Hiroshima University (R = 400) a A. Arai, M. Nagashima a K. Kajiawa z Kyoto Sangyo University (R = 600). Spektrum ukazuje absorpční čáry H-alfa na 620 nm, He I na 560 nm a Ca II infračervený triplet na 820 nm, jejichž rychlosti jsou 17 000, 16 000 a 16 000 km/s. Patrné jsou také absorpční čáry Fe II na 500 nm a H-beta na 470 nm. Celkově je spektrum podobné supernově 2006bp typu IIP.

Světelná křivka supernovy 2011dh. Porovnání vizuálních odhadů a standardní CCD fotometrie ve filtru V. (Martin Lehký, ASHK)
Světelná křivka supernovy 2011dh. Porovnání vizuálních odhadů a standardní CCD fotometrie ve filtru V. (Martin Lehký, ASHK)
Na snímku: Světelná křivka supernovy 2011DH. Porovnání vizuálních odhadů a standardní CCD fotometrie ve filtru V. (Martin Lehký, ASHK)

Jasnost se v čase objevu pohybovala kolem 14. mag. a velmi rychle stoupala až do maxima 12 mag., které nastalo mezi 20. až 24. červnem 2011.

Vzhledem k poměrně nepříznivému počasí, na letní období v našich končinách značně neobvyklé, jsem supernovu poprvé pozoroval až během poklesu. Na hvězdárně v Hradci Králové, respektive v domečku, pozorovatelně Astronomické Společnosti (ASHK) jsem supernovu 2011DH sledoval během 5 nocí od 27. června do 11. července 2011. Pro vizuální odhady jsem využíval společenský skládací 0,42-m f/5 dobson se zvětšením x81 a x162 a pro CCD fotometrii 0,40-m f/5 Jan Šindel Teleskop se CCD kamerou G2-1600 a sadou BVRI filtrů. Výsledkem je 5 vizuálních odhadů jasnosti a standardní fotometrie v počtu 99 měření.V oboru V klesala během uvedeného intervalu z 12,9 na 13,8 mag. Data byla publikována v databázi Sekce proměnných hvězd a exoplanet při České astronomické společnosti.

Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise Povětroň.

Informační zdroje:
[1] AAVSO: Variable Star Plotter [online]. [cit. 2011-07-30].
[2] CBET 2736: SUPERNOVA 2011DH IN M51 = PSN J13303600+4706330 [online]. [cit. 2011-07-30].
[3] IAUC 5961: SUPERNOVA 1994I IN M51 [online]. [cit. 2011-07-30].
[4] IAUC 8553: SUPERNOVA 2005cs IN M51 [online]. [cit. 2011-07-30].
[5] LEHKÝ, M. Supernovae: CCD and visual observations [online]. [cit. 2011-07-30].
[6] RICHMOND, Michael W., et.al. UBVRI Photometry of the Type Ic SN 1994I in M51. The Astronomical Journal, January 1996, vol. 111, n. 1, pp. 327-339.




O autorovi

Martin Lehký

Mgr. Martin Lehký (nar. 1972) je amatérský astronom, aktivní pozorovatel, člen výboru Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK), člen České astronomické Společnosti (ČAS) a člen Sekce Proměnných Hvězd a Exoplanet (SPHE). Vizuálně se zabývá především pozorováním komet (k 1. 8. 2012 jich viděl 213 a učinil více než 3200 odhadů celkové jasnosti komy), dále sleduje fyzicky proměnné hvězdy, aktivní galaktická jádra a meteory. V letech minulých se věnoval také kreslení planet (Jupiteru a Marsu), pozorování zákrytů hvězd Měsícem a planetkami, popisu deep-sky objektů a hledání nových komet. Do zorného pole jeho fotoaparátu se často dostávají vzácné nebo krásné úkazy, mezi nimi dominují zatmění Měsíce a zatmění Slunce - Od nás částečná, prstencové 2005 ze Španělska a úplné 1998 z Venezuely, 1999 z Maďarska a 2008 z Ruska. Dříve fotografoval komety a deep-sky objekty, různými objektivy a také pomocí 0,42-m Schmidtovy komory. V současnosti nejvíce času pod hvězdnou oblohou věnuje CCD pozorování. Fotometrii zákrytových a fyzicky proměnných hvězd, fotometrii aktivních galaktických jader a fotometrii a astrometrii malých těles Sluneční soustavy.

Objevitel 16 nových proměnných hvězd (stav k 1. 8. 2012)
Nositel Šilhánovy ceny "Proměnář roku" (SPHE) 2010
Nositel Kvízovi ceny (ČAS) 2010
Po autorovi je také pojmenována planetka v hlavním pásu (14550) Lehky

Pozorování jsou dostupná v následujících odkazech:
Vizuální pozorování komet
Astrometrie malých těles Sluneční soustavy
Pulzující proměnné hvězdy
Eruptivní proměnné hvězdy
Novy
Supernovy
Aktivní galaktická jádra



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »