Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Astronomie pro nejmenší

Astronomie pro nejmenší

Denní pozorovní Měsíce v poslední čtvrti. Autor: Ladislav Řehák
Denní pozorovní Měsíce v poslední čtvrti.
Autor: Ladislav Řehák
aneb Návod na pozorování vesmíru s předškolními dětmi

Zatímco pro dospělé začínající astronomy amatéry a pro mládež je k dispozici spousta návodů, publikací a doporučení k pozorování, pro děti předškolního a mladšího školního věku toho moc nenajdete. Je to škoda, protože i s předškolními dětmi můžeme ledacos podniknout. Děti se velmi brzy začínají ptát a na jejich dotazy je třeba mít vhodné odpovědi. Já sám jsem byl zaskočen zvídavými dotazy čtyřletého syna, když při podvečerní procházce namířil prst na Jupiter a zeptal se: "Co to je?" Že to je Jupiter, jsem zodpověděl poměrně snadno, horší to bylo s dotazem: "Proč tam je?" To už jsem se zmohl jen na blábolení o tom, že prostě tak jako Sluníčko a Měsíc vidíme na obloze někdy i Jupiter. Smrtící byla další otázka: "A bude přistávat?" Že je to otázka naprosto logická, protože se Jupiter nacházel v obdobné výšce nad obzorem a byl obdobně jasný jako letadla přistávající na blízkém letišti, mi v ten moment nedošlo. Děti prostě vidí vesmír zcela jinýma očima než my, velmi konkrétně, a nemá cenu je zatěžovat s příliš abstraktními představami a pojmy. Za vcelku zbytečnou informaci, že Jupiter je velmi velký, jsem si vykoledoval dotaz, zda ho unesu, a pak ještě kontrolní podotázku, zda by se dal uzvednout lžící bagru.

Podívejme se tedy na to, jak může vesmír vidět astronomicky postižené předškolní dítě: Na nebi je někdy vidět Měsíc a někdy Jupiter, Venuše nebo Saturn, ale ne vždycky a jen když nejsou mraky. Na Měsíc létají raketou kosmonauti. K Jupiteru a Saturnu letí raketou sondy a posílají nám fotky. V pexesu mám i Mars, Uran, Neptun, Merkur, Pluto, Io a planetku. Ale Uran a Neptun se mi pletou. Merkur vypadá jako ukousnutý piškot a jsou na něm krátery. Raketa dělá velký rámus. Lítá se i raketoplánem, co má velká vrata, a taky dělá rámus, nevím, jak tam ti kosmonauti spinkaj. Když se díváme dalekohledem, tak do něj dáme okulár, nastavíme to, zakryjeme si jedno oko a druhým se koukáme. Na Měsíci jsou krátery a moře, ale v tom moři není voda. V dalekohledu je Jupiter pruhovanej a jsou kolem něj měsíce. Možná by šel zvednout bagrem, i když táta říká, že ne. Zajímalo by mne, jestli se dá někam přibít hřebíkem nebo dát do kufru auta. U Saturnu je vidět jeho prstenec, Venuše je šišatá. Na Sluníčko se koukáme dalekohledem s filtrem a jsou na něm skvrny - někdy je jich hodně a někdy málo, vypadají jako na počítači. Na dalekohledu mačkáme ovladač, aby se Měsíc na počítači hýbal, a točíme kohoutama.

K takovému souvislému vyprávění samozřejmě předškoláka nepřimějeme ani náhodou. Malé dítě si ukládá informace po svém a jeho obraz vesmíru si musíme postupně zrekonstruovat z různých útržků a dotazů, případně i jeho mimochodných poznámek, když okusuje piškoty tak, aby jevily fázi. Astronomické poznávání lze podpořit kombinací informací v různých formách - s Jupiterem se můžeme seznámit v dalekohledu, na obloze pouhýma očima nebo jako s obrázkem v pexesu. U rakety lze dohledat planetu, kam "vezla" sondu, a zkusit najít třeba na internetu záznam startu. Samozřejmě některé dětské představy nejsou úplně přesné, jsou zjednodušené, ba i částečně chybné, to ovšem nevadí. I naše představy o vesmíru koneckonců do hloubky nepokryjí současný stav výzkumu. A s uvedenou výbavou znalostí je na tom pětiletý pozorovatel lépe než značná část dospělé populace. Pozorný čtenář si asi také všiml, že se v tomto výčtu nevyskytují vzdálenější hvězdy a souhvězdí. Vysvětlení je jednoduché - souhvězdí jsou příliš abstraktní a tím obtížná a hvězdy nezajímavé - v pexesu vyfocené nejsou, v dalekohledu se na ně obvykle nedíváme a ani ta raketa k nim nedoletí. Prostě nuda.

Denní pozorovní Měsíce v poslední čtvrti. Autor: Ladislav Řehák
Denní pozorovní Měsíce v poslední čtvrti.
Autor: Ladislav Řehák
A jak na první teleskopická pozorování? Především je třeba poznamenat, že se jim nevyhneme. Dítě vidí, že rodič kouká do dalekohledu, a okamžitě chce taky. Pro tento účel to chce mít připraven vhodný objekt k pozorování. Měsíc, Saturn a Jupiter nezklamou, v současné době při zachování bezpečnostních opatření ani Slunce. Netřeba zdůrazňovat, že při neopatrném pozorování Slunce jsou ohroženi všichni. Zatímco se vy soustředěně díváte do okuláru, může potomek zahájit bleskový pokus o odcizení té hezké lesklé věci na druhém konci dalekohledu... Destrukční potenciál dětí nelze podcenit, po delším zkoumání, proč najednou pohon dalekohledu vydává divné zvuky a nestíhá, jsem zjistil, že mi neznámý pachatel přepnul zdroj z 9 V na 6 V. Měl jsem štěstí, kdyby tu páčku děti posunuly na druhou stranu, tak došlo při 12 V ke spolehlivé destrukci ovladače. Pozornost je třeba kromě bezpečnosti věnovat i komfortu pozorování. Důležitá je vhodná sedačka nebo stolička a také výběr okuláru. Čtyřmilimetrový ortoskopický zapíchnutý do oka nebude nejvhodnější, pohled na Panoptik s čerstvým otiskem dětského prstíku nebo Pentax XW poskakující po betonových dlaždicích také není vhodný pro slabé nervy. Setové okuláry typu Super, Kelner nebo Plösl od 15mm ohniskové vzdálenosti vyhoví, na větší zvětšení použijeme Barlow. Možné je i zakoupení obětního levného okuláru jen pro dorost a náhodné hosty. Důkladná aretace a upevnění všech součástí by měly být samozřejmé. Ostření děti obvykle nezvládnou, ten, kdo má vadu zraku, musí nasadit brýle a pak teprve potomkům zaostřit. I bez dalekohledu a ve dne lze ovšem provádět zajímavá pozorování - všímat si pohybu Slunce a Měsíce po obloze nebo třeba toho, že i stíny se posunují.

Očekávání u dětí jsou jiná než u dospělých, děti snáze přijímají to, co vidí. Na jednu stranu nemají přehnaná očekávání způsobená všudypřítomnými pestrými obrazy z velkých dalekohledů a sond, na druhou stranu je jen tak něčím neohromíte. Zažil jsem sedmiletého adepta astronomie, kterému se při prvním večeru pod hvězdami a seznamování se s oblohu poštěstilo uvidět barevný bolid. Ten osvítil krajinu a pak se rozpadl na části a zanikl. Hodnocení pozorování druhý den znělo "míň nudný, než jsem čekal". Děti často nepopisují "to, co mají", ale to, co je zaujme a co opravdu vidí. Při pozorování Slunce achromátem 100/500 se mi tak třeba dostalo detailního popisu seeingu a barevné vady dalekohledu. Žlutomodré mihotání bylo mnohem zajímavější než jakési flíčky, které proto nezletilý pozorovatel zcela opominul.

S pozorováním je možné začít kdykoliv, jakmile potomek projeví zájem. I má dvouapůlletá dcera se nadšeně dožaduje zvednutí k okuláru, a dokonce si i zakryje druhé oko, jak to vidí u staršího bráchy. Co v dalekohledu může vlastně vidět? To netušíme, podstatné ale je, že se z toho nahlas raduje. Volá "sluníčko, sluníčko", radostně se natahuje po ostření a jemných pohybech, zkouší s nimi točit a pak se důležitě chlubí, že "taky koukala". Dokonce zapichuje ukazováček do nedbale pohozených výtisků Astropisu a volá "dalekohled, dalekohled", takže vše je na nejlepší cestě.

A pokud ještě se svým dítětem astronomii neprovozujete, nebo dokonce nezdárný potomek nejeví zájem, také nezoufejte a hlavně nic nelámejte přes koleno. Tak jako není nikdy příliš brzy, není nikdy ani příliš pozdě, třeba se zájem časem přece jen dostaví.

Převzato: Zpravodaj Západočeské pobočky ČAS.




O autorovi

Ladislav Řehák

Člen Západočeské pobočky ČAS. Astronomii se věnuje už skoro 15 let (k roku 2012), amatérsky pozoruje zejména tělesa Sluneční soustavy a je zaměstnán jako technik ve velké IT firmě.

Štítky: Pozorování 


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »