Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  FAQ: Jak se stát astronomem

FAQ: Jak se stát astronomem

Mezi všemi přírodními vědami má astronomie zvláštní výsadu, že přitahuje už v dětském věku mnohé zvídavé duše svou mimořádnou romantikou, poezií i filosofickým přesahem. Ne nadarmo se o astronomii hovoří jako o vědě královské.

Tento text je součástí FAQ - Často kladených otázek

Není proto divu, že mnozí mladí lidé už od věku řekněme 12 či 13 let začínají uvažovat o tom, že by se chtěli jednou astronomii věnovat jako svému životnímu povolání. Pokud se s tímto úmyslem svěří svým nejbližším, obvykle narazí buď na nepochopení anebo na bezradnost. Studium astronomie - to zní tak neobvykle, že málokdo tuší, kudy vede cesta k oboru, jenž vypadá zcela mimořádně neprakticky a neperspektivně.

Někdy pak rozhodne náhoda, zda se osamělý leč nadějný talent dostane včas ke správným informacím, a protože každého promarněného talentu je škoda, připojuji několik rad, které vyplývají z mých vlastních dlouholetých zkušeností se setkávání s nejmladší generací zájemců o astronomii.

Mé poznámky přirozeně nejsou jediným možným návodem a cest k astronomii jako povolání je ve skutečnosti velmi mnoho. Nicméně alespoň v prvním přiblížení mohou snad zájemcům přece jen pomoci.

Na rozdíl od mnoha jiných oborů přírodních věd či techniky si astronomie nemůže rozhodně stěžovat na nedostatek dorostu. Potřeba profesionálních astronomů v každé zemi je poměrně malá, takže všude zájem (nabídka) podstatně převyšuje poptávku. Naštěstí je však vzdělání astronomů dostatečně obecné, aby se absolventi případně velmi slušně uplatnili v mnoha jiných odborných povoláních, kde většinu nabytých znalostí dobře uplatní.

Z toho pak vyplývá, že vysoké školy, kde se astronomie studuje, si mohou vybírat ty nejlepší z nejlepších, a to dává jasný návod pro budoucí adepty astronomie: musíte být opravdu dobří, už když se na studium astronomie hlásíte. Talent je samozřejmě důležitý, ale i těch talentovaných studentů je hodně, takže je potřebí, abyste své nadání včas a soustavně rozvíjeli.

Prakticky to znamená, že musíte mít nadání pro matematiku a fyziku, které se dá nejlépe rozvíjet na gymnáziích. Ostatní střední školy jsou obvykle zaměřeny příliš pragmaticky, kdežto budoucí astronom musí dobře rozumět základům kritické vědecké metody a osvojit si je na velmi vysoké úrovni. Proto je velmi cenné, když už na gymnáziu věnuje zmíněným předmětům více pozornosti, než vyžadují školní osnovy. Takové možnosti nabízejí zejména matematické, informatické a fyzikální olympiády. Lze si tak snadno ověřit, zda je člověk schopen soutěžit se svými vrstevníky z celého kraje či republiky, a to dává dobré objektivní měřítko pro vlastní vyhlídky na úspěšné studium astronomie. Česká astronomická společnost pořádala řadu let korespondenční astronomickou soutěž, která se transformovala v astronomickou olympiádu - to je přirozeně velmi dobrá možnost, jak si ověřit své specificky astronomické schopnosti.

Dále je nutno studovat odbornou literaturu. Tím nemyslím literaturu takříkajíc popularizační, ať už původní či přeloženou. Té je u nás relativně dostatek, ale pro budoucího adepta astronomie to rozhodně nestačí. Dokonce znám případy, kdy začátečník zhltá během dvou tří let vše, co u nás vyšlo, a má pocit, že teď už ví, co potřebuje, a začne vymýšlet vlastní domněnky o vzniku vesmíru, nebo aspoň sluneční soustavy, a to je téměř přímá cesta do pekel. Zažil jsem vícekrát, jak právě tímto způsobem se nadějný talent sám pohřbil a rozčarování z toho, že mu kvůli blouznivým spekulacím ujel astronomický vlak, bývá velké.

Je zkrátka potřebí studovat učebnice, kde se to hemží vzorečky a rovnicemi. Tady je domácí výběr dosti omezený, a nezbývá než sáhnout k zahraničním pramenům, dříve v ruštině, nyní hlavně v angličtině a němčině. Takové spisy se dají nalézt v každé univerzitní nebo akademické knihovně. Přibývá také vhodných i českých textů na internetu. Z toho také plyne, že budoucí adept astronomie musí věnovat velké úsilí tomu, aby se světové jazyky co nejdříve naučil; alespoň pasivně, ale angličtinu i aktivně. Jak říká doc. Josip Kleczek, stačí, když se denně v daném jazyce naučíte tři slovíčka, a za dva roky přečtete všechno...

V určité chvíli je třeba zjistit, zda má člověk větší schopnosti jako teoretik nebo experimentátor; málokdo vynikne v obou směrech. Teoretici by měli umět vyšší matematiku, programování a rozumět teoretické fyzice, především kvantové mechanice, teorii relativity, částicové fyzice a fyzice plazmatu.

Experimentátoři by se měli naučit pozorovat na některé hvězdárně či u vyspělého astronoma-amatéra, který má potřebné vybavení. Měli by zvládat metody zpracování dat, zacházení s archivními databázemi a případně mohou začít i s konstrukcí vlastních přístrojů. Je velkou výhodou, pokud člověk v takovém případě narazí na spřízněné duše, což je snazší ve větších městech, ale nemusí to tak být vždy: pokud máte ve svém okolí někoho, kdo je stejně umanutý a houževnatý jako vy, tak se vzájemně velmi podstatně podpoříte. Tím spíše, když se někde sejde větší parta. Účinnost astronomické práce roste téměř s druhou mocninou počtu spřízněných duší na určitém problému.

Dalšími důležitými vlastnostmi budoucího astronoma jsou především důslednost, pečlivost, vytrvalost a zcela mimořádná houževnatost. Právě tyto vlastnosti se dají dobře rozvíjet už na střední škole. Když si něco rozmyslíte a začnete se tomu pořádně věnovat, musíte celou věc dotáhnout do konce. To je kupodivu velmi těžké; znám nespočet případů, kdy zájemci začali s udivující horlivostí, aby toho v půlce cesty nechali. Slavný britský fyzik Michael Faraday razil už v 19. stol. jednoduché heslo: Work, finish, publish (pracuj, dokonči, uveřejni)! To platí pořád.

Když začnete v tomto směru trénovat včas - a opravdu jde o trénink, jako když se připravují vrcholoví sportovci; dokonce potřebujete i výtečnou fyzičku - pak jste pro budoucí vytoužené povolání udělali vše, co je potřeba.

Dál už je to docela jednoduché. Odmaturujete s jedničkami v matematice a fyzice, přihlásíte se ke studiu fyziky na těch univerzitách, kde je otevřena specializace astronomie, a tam už se vám dostane profesionálního vedení.

V současné době lze astronomii studovat především na matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, dále pak na přírodovědecké fakultě MU v Brně a konečně na filozoficko-přírodovědecké fakultě SU v Opavě. Na internetu se dozvíte, kdo na těchto školách působí, co se tam učí a jakých stupňů akademického vzdělání (Bc., Mgr., Dr.) tam můžete dosáhnout.

Nejlepší absolventi získávají možnost pracovat na našich profesionálních astronomických pracovištích, tj. v astronomických ústavech v Praze, Ondřejově a Brně, popřípadě mohou pokračovat v postgraduálních studiích v zahraničí jako stipendisté. Vstup ČR do EU tyto možnosti uplatnění dále rozšiřuje, a to patrně nejen na evropský kontinent. Velmi perspektivní se mi zdá možnost práce v Jižní Americe, kde jsou už v provozu a dále se rozšiřují prvotřídní observatoře (Chile, Argentina) pro optickou, infračervenou a mikrovlnnou astronomii resp. pro studium kosmického záření. Z toho důvodu doporučuji, aby se adepti astronomie začali včas učit i španělsky - to pak značně zlepší vyhlídky na naprosto jedinečné zaměstnání.

Je přirozené, že tato náročná cesta k astronomii není pro každého zájemce schůdná. Naštěstí však existuje řada dalších možností, neboť v naší zemi máme mnoho hvězdáren i pozorovatelen, kolem nichž se zájemci o odbornou práci v astronomii přirozeně soustřeďují. Mnoho aktivit vyvíjí také Česká astronomická společnost, jak se můžete snadno přesvědčit prohlídkou internetových stránek, na nichž se mj. představují regionální pobočky a odborné sekce ČAS.

I když se v astronomii uplatňují i osamělí mořští vlci, přece jen sdílená radost je dvojnásobná, a tak každému zájemci vřele doporučuji, aby se snažil aktivně vyhledat spřízněné duše, případně aby vlastním úsilím přivedl k astronomii další příznivce. Během roku se u nás koná řada odborných i populárně-vědeckých seminářů, exkurzí, expedicí a dalších zajímavých akcí, takže na své si přijde opravdu každý, od univerzitního profesora až po naprostého laika, kterému se prostě líbí, jak hvězdy pěkně svítí, a přitom ani neví, jak se která z nich jmenuje.




O autorovi

Jiří Grygar

Jiří Grygar

Jiří Grygar (*1936) studoval fyziku na MU v Brně a astronomii na UK v Praze. Vědeckou aspiranturu v astrofyzice absolvoval v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově, kde pak pracoval ve stelárním odd. do r. 1981. Od té doby až dosud je zaměstnán ve Fyzikálním ústavu ČSAV/AV v Řeži/Praze, v současné době v odd. astročásticové fyziky. Web: www.astronom.cz/grygar/



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »