Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Titanik pod vlivem Měsíce

Titanik pod vlivem Měsíce

Titanik před osudným najetím na ledovou kru. Kresba: Gordon Johnson.
Titanik před osudným najetím na ledovou kru. Kresba: Gordon Johnson.
Je pravidlem, že za téměř každou větší katastrofou v oblasti lodní nebo letecké dopravy může nešťastná souhra mnoha okolností. Jinak tomu nebylo ani v případě zaoceánského parníku Titanik, který se před sto lety potopil. Zbytečná pýcha, špatně zvolený úhybný manévr před srážkou s ledovou krou, nedostatečný počet záchranných člunů, nepříznivé meteorologické podmínky, to vše vedlo ke smutnému faktu, že při zkáze luxusního plavidla přišlo o život téměř 1500 lidí. Celou událost ovšem významně ovlivnilo ještě něco jiného. Něco poměrně překvapivého - vzájemné postavení Slunce, Země a Měsíce. Kdyby bylo jen trochu jiné, nejspíš by ke srážce s ledovcem nikdy nedošlo.

Bezměsíčná noc

Měsíc vždy ulehčoval orientaci v noční krajině a samozřejmě i na moři, ovšem posádce Titaniku zrovna nepomohl. Obří parník vyplul na svou první a zároveň i poslední plavbu 10. dubna 1912. Z anglického Southamptonu přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown měl namířeno do amerického New Yorku, kam však už nedoplul. V neděli 14. dubna krátce před půlnocí Titanik narazil do velké ledové kry a o necelé tři hodiny se potopil.

Ačkoli bylo v osudnou noc zcela jasno a obloha byla poseta hvězdami, Měsíc nesvítil. Tou dobou byl totiž ve fázi velmi tenkého srpku a na obloze se objevil až za svítání. Ostatně úzký měsíční srpek, jehož spodní růžek se dotýkal linie obzoru, zmínil ve svých zápiscích i Lawrence Beesley - jeden z přeživších pasažérů Titaniku, kteří díky záchranným člunům našli spásu na zaoceánském cestovním parníku Carpathia.

Kdyby v době proplouvání Titaniku ledovcovým polem svítil Měsíc, je velmi pravděpodobné, že by hlídka spatřila ledovou kru mnohem dříve a dokázala by tak včas zabránit srážce. Smůlu však posádce Titaniku přineslo i počasí. Obvykle se totiž ledové kry prozrazují díky vlnám a zpěněné vodě, která se o ně tříští. V noci ze 14. na 15. dubna 1912 bylo ovšem moře velmi klidné a hlídka tak spatřila ledovou masu až těsně před osudným nárazem.

Příliš velký příliv

Na tragický sled událostí ovšem neměla vliv pouze bezměsíčná tmavá noc. Důležitou roli sehrálo i tehdejší velmi vzácné postavení Měsíce vůči Slunci a Zemi. Vzdouvání pozemských vodních mas známé jako příliv a odliv totiž nepřipadá pouze na vrub našeho nejbližšího kosmického souseda, ale také na Slunce, jež zajišťuje zhruba třetinu celkového působení. Pokud se tedy Země, Slunce a Měsíc nacházejí na jedné přímce (v úplňku nebo novu), je působení nejsilnější a nastává tzv. skočný příliv. Jestliže se zmíněná tělesa nacházejí v takovém postavení, že sledujeme první nebo poslední čtvrt, je vzájemné působení oslabeno a nastává naopak hluchý příliv.

V osudnou noc sice skočný příliv nenastal, ovšem o několik měsíců dříve ano. Navíc skočné přílivy, které se odehrály v prosinci roku 1911 a následně v lednu a únoru 1912, byly natolik mimořádné, že nejspíš zpečetily osud Titaniku ještě před jeho první plavbou.

Naprosto výjimečné postavení vesmírných těles se odehrálo zejména 4. ledna 1912. V ten den nastal úplněk a jen šest minut poté byl Měsíc nejblíže Zemi. Náš kosmický soused totiž neobíhá svou mateřskou planetu přesně po kruhové dráze, ale po nepatrně protáhlé elipse, takže občas je k nám blíž, občas dál. Do této vzácné shody se však vložila i naše denní hvězda, přesněji řečeno vzdálenost Země od Slunce, která dosáhla den před přízemím své minimální hodnoty. To vše dohromady umocnil fakt, že 4. ledna 1912 ve 13 hodin 35 minut světového času byl od nás Měsíc vzdálen 356 375 kilometrů, což je nejmenší vzdálenost v rozmezí 1500 let!

Osvobozený ledový zabiják

Ledové kry z Grónska mnohdy uvíznou v mělkých vodách podél pobřeží Labradoru a Newfoundlandu. Z tohoto zajetí je může osvobodit jen silný příliv. Autor: Stephen Bruneau
Ledové kry z Grónska mnohdy uvíznou v mělkých vodách podél pobřeží Labradoru a Newfoundlandu. Z tohoto zajetí je může osvobodit jen silný příliv.
Autor: Stephen Bruneau
I když se už nejspíš nikdy nedozvíme, odkud pocházela ledová kra, která se postavila do cesty tehdy největšímu parníku světa, je velmi pravděpodobné, že se odlomila od ledovce Jakobshavn na západním pobřeží Grónska. Dlouhé jazyky tohoto ledového obra končí svou plíživou pouť v zálivu Diskø, kde se na jaře za ohromného rachotu od jednotné ledové masy oddělují samostatné ledové kry. Ty pak mořské proudy unášejí směrem na sever do Baffinova zálivu, kde zpravidla stráví jednu nebo dvě zimy. Některé z nich pak dále plují směrem k jihu podél Baffinova ostrova a Labradoru až k Newfoundlanu. Během několika měsíců tak urazí trasu dlouhou téměř čtyři tisíce kilometrů!

Většina ledových dezertérů však během své plavby uvízne na mělčině, kde postupně podlehne náporu vod a rozpadne se. Osud ledových ker uvězněných v mělkých vodách ovšem může zvrátit právě působení Měsíce. Pokud totiž nastane skočný příliv, vysvobodí ledové kry ze zajetí a vrátí je zpět na volné moře. A právě vzácná souhra ve vzájemném postavení Země, Slunce a Měsíce, která se naposledy odehrála v roce 796 a příště až v roce 2257, způsobila 4. ledna 1912 neobvykle silný příliv. Zprávy skutečně potvrzují, že skočný příliv tehdy uvedl do pohybu celou řadu ledových ker. Bohužel jedna z nich po několika měsících zkřížila dráhu parníku Titanik a způsobila tak největší katastrofu v dějinách civilní lodní dopravy.

Použité zdroje:
[1] Donald Olson, Russell Doescher a Roger Sinnott: Did the Moon Sink the Titanic? Sky and Telescope 4/2012.

Převzato: Měsíční deník II.




O autorovi

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“ (mesic.astronomie.cz), získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »