Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Komety Theodora Brorsena

Komety Theodora Brorsena

Dánský astronom Theodor Johan Christian Ambders Brorsen (29. července 1819 - 31. května 1895) objevil během svého bohatého astronomického života protisvit zvířetníkové světla, kulovou hvězdokupu NGC 6539 Oph a dvě krátkoperiodické a tři dlouhoperiodické komety, na které se nyní podíváme trochu podrobněji a přiblížíme si jejich osudy. Zveme Vás na slavnostní setkání ke 110. výročí úmrtí astronoma Theodora Brorsena


5D/1846 D2 (Brorsen) = 1846 III
Svojí první kometu objevil Brorsen večer 26. února 1846 v německém Kielu. Nacházela se v souhvězdí Ryb a měla jasnost kolem 7,5 mag. Objevu přispěly značně příznivé geometrické podmínky. Den před svým nalezením prošla kometa periheliem a následně se začala přibližovat k naší planetě, minimální vzdálenosti 0,52 AU dosáhla 27. března. Díky tomu byla sledována ještě po celý následující měsíc, až do 22. dubna 1846. Již z prvních pozic, získaných během března, se zdálo velice pravděpodobné, že se kometa pohybuje po eliptické dráze. Výpočtu se ujal slavný Johann Franz Encke a první řešení dráhy ukazovala na periodicitu 3,44 roku, ale pozdější výpočty z delšího oblouku tuto hodnotu zpřesnily na 5,5 roku. Takže návrat komety byl očekáván na rok 1851. Nicméně vzhledem k nepříznivým podmínkám a vzdálenosti 1,31 AU od Země zůstaly všechny pokusy o znovunalezení marné. Více štěstí přinesl následující předpovězený návrat. Večer 18. března 1857 jí objevil německý astronom Karl Christian Bruhns. Nacházela se v souhvezdí Velryby, měla vzhled kondenzované mlhovinky o průměru 2,5' bez chvostu a její jasnost se pohybovala okolo 5,5 mag. Původně byla kometa považována za nové těleso, ale již první získané elementy dráhy vykazovaly značnou podobnost s elementy očekávané Brorsenovi komety. Během dubna byla jejich vzájemná identifikace definitivně potvrzena. Počátkem května se kometa přiblížila k Zemi na 0,73 AU a byla sledována až do 23. června 1851. Ze dvou návratů a z poměrně dlouhého oblouku dráhy se podařilo vypočítat přesné elementy, které již zaručovaly, že se kometa v budoucnu neztratí. V roce 1862 byly geometrické podmínky nepříznivé a kometu se nepodařilo nalézt. Naopak v následujících návratech, 1868, 1873 a 1879 byla kometa úspěšně sledována. Zvláště posledně zmiňovaný návrat byl velice příznivý a kometa byla sledována po čtyři měsíce. Krásné zakončení krátké kariéry. Po nepříznivém návratu v roce 1884 nebyla totiž nalezena ani v roce 1890. Se stejným výsledkem dopadly i všechny následující pokusy. Kometa 5D/Brorsen se definitivně ztratila a poslední pozorování je z roku 1879. Co se mohlo stát? Příčiny mohou být v zásadě dvě. Buď vymizela kometární aktivita nebo došlo k rozpadu jádra, mimo jiné zapříčiněné častými přiblíženími k planetě Jupiter, do jehož rodiny kometa náležela. Je tedy vysoce pravděpodobné, že se s kometou již nikdy nesetkáme. I když jisté mizivé procento naděje tu stále existuje. Je možné, že by neaktivní jádro či jeho zbytek, mohl čistě náhodou uvíznou v sítích celooblohových automatizovaných hlídek, jakými jsou LINEAR, NEAT, Catalina apod. V každém případě je možno vyloučit úspěch systematickéhopátrání a spolehnout se tak musíme jen na náhodu.

C/1846 J1 (Brorsen) = 1846 VII
Ráno 1. května 1846 objevil Brorsen svojí druhou kometu. Pozorovacím stanovištěm byl opět Kiel, kde setrvával po úspěšném ukončení studia na zdejší univerzitě (1845). Nová kometa se nacházela v západní části souhvězdí Pegase, poblíž hranic s Lištičkou a měla jasnost 7,5 mag. Na sklonku pátého červnového dne prošla periheliem ve vzdálenosti 0,63 AU a sledována byla do 12. června 1846. Dráhové řešení nám ukazuje, že se pohybuje po eliptické trajektorii s dobou oběhu zhruba 537 let. Avšak vzhledem ke krátké době po kterou byla kometa sledována nemá tato hodnota velkého významu.

23P/Brorsen-Metcalf = 1847 V
V roce 1847 působil Theodor Brorsen u profesora Henrika Christiana Schumachera na hvězdárně v Altoně, ale krátce na to, někdy v letech 1847 až 1848 odchází do naší vlasti na žamberecké panství. Přijal nabídku barona Johna Parishe a na dlouhých deset let se stala jeho působištěm soukromá hvězdárna nacházející se v zámecké zahradě, která svým bohatým a moderním vybavením poskytovala skvělé zázemí. Jelikož však neznáme přesné období Brorsenova příchodu do Žamberka, místo objevu třetí a nejslavnější komety je nejisté. Prameny se rozcházejí a uvádějí buď Altonu nebo Žamberk. Z nacionalistického hlediska bychom se samozřejmě raději klonili k druhé variantě, ale na rozřešení si budeme muset počkat, třeba se podaří objevit v archivech a kronikách potřebná a ověřená data. Nyní však zapoměňme na místo a podívejme se na historické události spjaté se samotnou vlasaticí. V pozdní noci 20. července 1847 nalezl Brorsen v souhvězdí Trojúhelníku u hranic s Beranem, na tehdejší dobu poměrně slabou kometu, kolem 9,5 mag., která měla vzhled značně difůzní mlhovinky bez centrální kondenzace a bez chvostu. Kometu nezávisle objevil 11. srpna 1847 také K. G. Schweizer z Moskvy a ve své zprávě udává podobný vzhled. O něco dříve před tímto momentem, 6. srpna, prošla kometa ve vzdálenosti 0,65 AU od Země a mířila dále do perihelia, kam dospěla 10. září. Poslední pozorování pochází ze 13. září 1847. Elementy dráhy naznačovaly, že se kometa pohybuje po velmi protáhlé elipse, podobné dráze komety 1P/Halley. Perioda byla odhadována v rozmezí 71 až 99 roků, přičemž nejpravděpodobnější se zdál interval mezi 71 až 75 lety. Návrat se tedy očekával někdy mezi rokem 1919 až 1922. A vskutku. Těsně před svítáním 21. srpna 1919 objevil Reverend Joel H. Metcalf (Camp Idlewild, South Hero, Vermont, USA) kometu, která se později ukázala být totožná s Brorsenovou kometou. Nalezl ji v západní části souhvězdí Pegase, jižně od hvězdy Scheat, jako objekt 8,5 mag. Následující noc objev potvrdil Edward Emerson Barnard z Yerkesovi observatoře, který kometu popisuje jako velkou a difůzní mlhovinku s těžko definovatelnou centrální kondenzací, jejíž jasnost odhadl na 15. mag. Dále uvádí, že koma je nepatrně více kondenzována ve své jižnější části. Během několika následujících dní byla kometa nezávisle objevena ještě třemi astronomy. 22. srpna jí nalezl Giacobini (Paříž, Francie), 28. srpna Ostrovlev (Theodosia, Krym, Ukrajina) a 2. září Selavanov (St. Petersburg, Rusko). Pozorovací podmínky při tomto návratu byly velice příznivé. Především zásluhou poměrně těsného přiblížení k Zemi, 6. září nás dělilo jen 0,20 AU. V tomto období se stala jasným objektem a byla viditelná i bez dalekohledu, pouhým okem. Průměr komy byl odhadován mezi 25' až 30'. Maximální jasnosti 4,5 mag. dosáhla kometa počátkem října, přitom měla stále ještě vzhled kruhové difůzní mlhovinky bez patrného chvostu. Ten se začal postupně rozvíjet až o něco později a největší délky 8,5 stupně dosáhl v polovině měsíce. Následující čas byl již ve znamení úpadku, kometa slábla a poslední pozorování pochází 18. listopadu 1919, kdy se ponořila do ranního svítání. I když byla dráha komety po dvou návratech známa již s poměrně slušnou přesností, nebylo znovuvyhledání v roce 1989 příliš snadné. Mnohé pokusy zůstaly bez úspěchu a štěstí se usmálo až na Eleanor F. Helinovou pracující u přehlídkové 0,46-m Schmidtovy komory na observatoři Mount Palomar. Kometu 23P/Brorsen-Metcalf objevila na deskách exponovaných 4. července 1989. Nacházela se v souhvězdí Ryb a získané přesné polohy naznačovaly, že předpovězený průchod periheliem vyžaduje korekci -15,6 dne. Fotografická jasnost se pohybovala kolem 15 mag. Ve velmi krátkém čase po objevu se rozběhlo množství pozorovacích programů a do sledování se zapojily i velké teleskopy a nejmodernější technika. Značný zájem byl dán především podobností s kometou 1P/Halley. Astronomickému světu se totiž naskytla jedinečná příležitost k porovnání základní charakteristik obou těles. 7. srpna se kometa přiblížila k Zemi na 0,62 AU. Průchod komety periheliem zapříčinil další růst jasnosti a 25. srpna se stala viditelnou pouhým okem. Chvost dosahoval délky 3 stupňů a 4. září až 8 stupňů. Při tomto návratu byla kometa sledována i z královehradecké hvězdárny. Na ranní obloze v období mezi 30. červencem až 10. srpnem 1989 pořídil Martin Lehký čtyři vizuální pozorování a kresby.

C/1851 P1 (Brorsen) = 1851 III
V pozdní noci 1. srpna 1851 objevil Brorsen svojí první skutečně doloženou "žambereckou" kometu. Nacházela se v jihovýchodním cípu souhvězdí Honících Psů, poblíž hranice s Pastýřem, a její jasnost dosahovala 7,5 mag. Periheliem prošla 26. srpna ve vzdálenosti 0,98 AU a sledována byla až do posledního zářijového dne roku 1851.

C/1851 U1 (Brorsen) = 1851 IV
Pátou a zárověň poslední kometu objevil Brorsen v Žamberku 22. října 1851. Nacházela se v souhvězdí Honících Psů a měla jasnost 4 mag. Periheliem prošla dlouho před svým objevem, kolem Slunka se těsně prosmýkla 1. října, kdy vzájemná vdálenost činila pouhých 0,14 AU. Sledována byla do 20. listopadu 1851.


Informační zdroje:
Astronomická ročenka 1991. Sestavil Eduard Pittich. 1. vydání. Bratislava: Obzor, 1990. 272s. ISBN 80-215-0129-4.
Dánský astronom Theodor J. Ch. A. Brorsen. 1. vydání. Hradec Králové: MAFY, 1998. 44s. Knihovnička matematiky a fyziky č.14. ISBN 80-86148-21-1.
Gary W. Kronk's cometography: 5D/Brorsen [online]. [cit. 2005-04-04]. http://cometography.com/pcomets/005d.html.
Gary W. Kronk's cometography: 23P/Brorsen-Metcalf [online]. [cit. 2005-04-04]. http://cometography.com/pcomets/023p.html.
The Catalogue of Comet Discoveries [online]. [cit. 2005-04-04]. http://www.comethunter.de/project.html.
Lehký, M. Visual observations of comet 23P/Brorsen-Metcal [online]. [cit. 2005-04-04]. ftp://astro.sci.muni.cz/lehky/23p.vis.




O autorovi

Martin Lehký

Mgr. Martin Lehký (nar. 1972) je amatérský astronom, aktivní pozorovatel, člen výboru Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK), člen České astronomické Společnosti (ČAS) a člen Sekce Proměnných Hvězd a Exoplanet (SPHE). Vizuálně se zabývá především pozorováním komet (k 1. 8. 2012 jich viděl 213 a učinil více než 3200 odhadů celkové jasnosti komy), dále sleduje fyzicky proměnné hvězdy, aktivní galaktická jádra a meteory. V letech minulých se věnoval také kreslení planet (Jupiteru a Marsu), pozorování zákrytů hvězd Měsícem a planetkami, popisu deep-sky objektů a hledání nových komet. Do zorného pole jeho fotoaparátu se často dostávají vzácné nebo krásné úkazy, mezi nimi dominují zatmění Měsíce a zatmění Slunce - Od nás částečná, prstencové 2005 ze Španělska a úplné 1998 z Venezuely, 1999 z Maďarska a 2008 z Ruska. Dříve fotografoval komety a deep-sky objekty, různými objektivy a také pomocí 0,42-m Schmidtovy komory. V současnosti nejvíce času pod hvězdnou oblohou věnuje CCD pozorování. Fotometrii zákrytových a fyzicky proměnných hvězd, fotometrii aktivních galaktických jader a fotometrii a astrometrii malých těles Sluneční soustavy.

Objevitel 16 nových proměnných hvězd (stav k 1. 8. 2012)
Nositel Šilhánovy ceny "Proměnář roku" (SPHE) 2010
Nositel Kvízovi ceny (ČAS) 2010
Po autorovi je také pojmenována planetka v hlavním pásu (14550) Lehky

Pozorování jsou dostupná v následujících odkazech:
Vizuální pozorování komet
Astrometrie malých těles Sluneční soustavy
Pulzující proměnné hvězdy
Eruptivní proměnné hvězdy
Novy
Supernovy
Aktivní galaktická jádra



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Stanice ISS nízko nad JV obzorem,začínají večerní přelety nad ČR.

Další informace »