Světelné znečištění - co na to zákon?

Zákon o ochraně ovzduší

České právní předpisy problematiku podrobně neřeší. Zásadním předpisem je zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Tento zákon chápe pod světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata a může jim způsobovat zdravotní újmu nebo narušovat některé jejich činnosti. Pro intenzitu světelného znečištění je podstatné, jak jsou umístěny zdroje světla.

Ministerstvo dosud nevydalo konkrétní prováděcí vyhlášku, která by se zabývala přímo světelným znečištěním, ačkoli byla původně plánovaná.

Zákon o ochraně ovzduší umožňuje obci (§ 50 odst. 3 písm. c), aby vydala obecně závaznou vyhlášku, kterou by přijala opatření proti světelnému znečištění. Tato opatření by měla směřovat k regulaci promítání světelných reklam a efektů na oblohu.

Stavební zákon a obtěžování světlem

Obtěžování světlem by v ideálním případě mělo být minimalizováno už při plánování staveb. Ve stavebním povolení (resp. před jeho vydáním v závazných stanoviscích nebo stanovisku EIA) by mělo být případné rušení světlem řešeno. Proto se prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu (zákon č. 183/2006 Sb.) věnují částečně i této problematiku.

Konkrétně se jedná o vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která upravuje podrobněji všeobecné požadavky pro ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí. Každá stavba musí být podle této vyhlášky navržena a provedena tak, aby neohrožovala:

• život a zdraví osob nebo zvířat,
• bezpečnost,
• zdravé životní podmínky jejích uživatelů ani uživatelů okolních staveb,
• životní prostředí nad stanovené limity.

K takovému obtěžování nebo ohrožování může dojít mj. kvůli nevhodným světelně technickým vlastnostem stavby.

Kromě této vyhlášky se světelným znečištěním, specificky z reklamních zařízení, zabývá také vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Podle této vyhlášky se nesmí stavby pro reklamu a reklamní zařízení umisťovat tak, aby kromě jiného obtěžovaly okolí, zejména obytné prostředí, hlukem nebo světlem nad limitní hodnoty.

Navíc je možné při umisťování a povolování staveb uplatnit tzv. občanskoprávní námitky, kam spadá právě obtěžování světlem. Pokud během řízení nedojde k dohodě o takové námitce, stavební úřad si o takové námitce učiní úsudek a klasicky rozhodne v řízení. Účastníky, kteří takovou námitkou uplatňují, úředníci musí poučit o možnosti uplatnit takovou námitku u soudu.

Veřejné osvětlení

Často je příčinou rušení světlem veřejné osvětlení, ať už silniční nebo pouliční. Za silniční veřejné osvětlení nese odpovědnost vlastník dané komunikace, protože toto osvětlení je podle zákona o pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb.) součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace. To však platí jen mimo zastavěná území. Vlastníkem osvětlení je pak stát nebo obec.

Podle tohoto zákona je také vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek a zařízení na základě rozhodnutí o jejich užití vydaného orgánem příslušným podle zvláštního předpisu.

Druhou variantou je veřejné osvětlení ve městech a obcích. Jejich provoz a údržbu by zpravidla měly zajišťovat obce a měly by také zodpovídat za to, že veřejné osvětlení nebude nikoho rušit nad přiměřenou mez. Může fungovat také veřejné osvětlení např. v areálech nákupních center nebo továren či nemocnic, kde by jejich provoz měli nést tito provozovatelé.

Jak se bránit?

Pokud vás někdo obtěžuje světlem a jedná se o světelnou reklamu, můžete zjistit, zda vaše obec vydala výše zmíněnou obecně závaznou vyhlášku. V ní naleznete podmínky, které by měly být dodrženy. Stavební zákon a v podstatě ani zákon o ochraně ovzduší bohužel neobsahují sankce za provozování světelné reklamy nebo jiných zdrojů rušivého světla.

Obraťte se na stavební úřad

Stavební úřady mají za úkol povolovat takové stavby, které jsou v souladu s podmínkami stanovenými v právních předpisech. Tedy i takové, které nebudou obtěžovat svoje okolí nadměrným osvětlením. Můžete si vyžádat informace o povolení ke konkrétnímu zdroji a zjistit, zda byla tato otázka při povolovaní řešena. Stavební úřad také může uložit tomu, kdo porušil povinnosti uložené stavebním nebo jiným povolením (souhlasem) úřadu, sankci.

Obraťte se na orgán ochrany ovzduší

Problematiku světelného znečištění upravuje výslovně právě zákon o ochraně ovzduší. Orgán ochrany ovzduší by měl prošetřit, zda je v dané lokalitě zdroj rušivého světla, ačkoli zákon o ochraně ovzduší nedává orgánům ochrany ovzduší přímo žádné kompetence v této oblasti.

Obraťte se na Českou inspekci životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí je v oblasti ochrany ovzduší pověřena kontrolou dodržování veškerých povinností provozovateli stacionárních zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší, ukládáním sankcí (pokuty, zastavení provozu) a nápravných opatření, a je dotčeným orgánem při vydávání povolení v řízeních vedenými krajskými úřady.

Obraťte se na Veřejného ochránce práv

Jestliže jste u příslušných úřadů neuspěli a úředníci zůstali nečinní, zkuste se s podnětem obrátit na ombudsmana. Potřebné informace najdete na www.ochrance.cz

Ze Souhrnné zprávy Veřejného ochránce práv za rok 2009

Ochránce vedl několik šetření ve věci nepovolené světelné reklamy, přičemž zjistil, že stavební zákon neumožňuje pokutovat subjekt provozující reklamu ani vlastníka stavby reklamy za užívání stavby reklamy provedené v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo v rozporu s ohlášením. V tomto směru spatřuje ochránce vážný nedostatek právní úpravy, který by bylo účelné legislativní cestou v podobě novely stavebního zákona napravit.

Vedle toho považuje ochránce za vhodné také zakotvit povinnost stavebního úřadu zajistit zakrytí reklamy (případně odpojení reklamy od přívodu elektrické energie), tak aby nemohla plnit svůj účel, v případě, že jde o stavbu provedenou a užívanou v rozporu se stavebním zákonem. Odvolání proti rozhodnutí o zákazu užívat stavbu reklamy a reklamního zařízení by také nemělo mít odkladný účinek.

Soukromoprávní obrana

Právní úprava tzv. sousedských vztahů, obsažená především v § 127 v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) patří do skupiny institutů omezujících vlastnické právo. Principem však zůstává zachování ústavní záruky ochrany vlastnického práva, tj. jak stanoví Listina základních práv a svobod v čl. 11: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

I Listina základních práv a svobod však dále stanovuje omezení, a to: Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

V tomto duchu pak stanovuje omezující povinnosti vlastníka i zákon, a to nejprve obecně a poté příkladným výčtem možných porušení a povinností vlastníka.

Obecně občanský zákoník stanoví, že "Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv". Jde o tzv. generální klauzuli, z níž vyplývají dvě omezení:

• zákaz obtěžování jiného nad míru přiměřenou poměrům,
• zákaz vážného ohrožování práv jiného.

Rozdíl mezi obtěžováním a ohrožováním spočívá v tom, že ohrožování se týká přímo výkonu práv chráněného vlastníka nebo dokonce jejich existence, obtěžování ještě samo výkonu práv nebrání, ale činí jej nepříjemným nebo obtížným.

Pokud se týká konkrétních možných porušení, nesmí vlastník:

• provádět jakoukoliv činnost na pozemku nebo na stavbě zbavující sousedovu stavbu nebo pozemek náležité opory,
• je stanoven zákaz imisí, tj. zásahů, které se projevují jako účinky činnosti nebo nečinnosti na vlastním pozemku nebo stavbě. Výčet imisí je demonstrativní (není konečný, jde pouze o příklady). Nesmí tedy nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek aj.

Sousedská žaloba

V případě, že se cítíte být obtěžováni nad míru přiměřenou poměrům nebo jsou vážně ohrožena Vaše práva v důsledku výkonu vlastnického práva někoho jiného, prostředkem, jímž se můžete u soudu domáhat nápravy, je sousedská žaloba.

Žalobcem může být každý člověk, který je nadměrně obtěžován nebo jsou vážně ohrožena jeho práva. Obtěžování se tak realizuje nejen vůči bezprostřednímu sousedovi, ale vůči každému, kdo může být na svých právech dotčen, tedy i sousedu vzdálenějšímu. Možnost podat žalobu není omezena pouze na vlastníky, ale ani na nájemce pozemku nebo domu, který je obtěžování vystaven, nejčastěji tomu tak ovšem bude.

Záleží také na povaze obtěžování. Například u obtěžování hlukem nebo světlem, nemůže být žalobcem firma, občanské sdružení nebo jiná právnická osoba, protože tyto subjekty z povahy věci nemohou být hlukem obtěžovány. Jedinou výjimkou by byla obec. Ta může podat sousedskou žalobu za předpokladu, že jsou nadměrnému hluku vystaveny prostory v jejím vlastnictví, které používají občané této obce (např. chodník, dětské hřiště, obecní budovy atd.).

Žalovaným může být každý, kdo při užívání předmětu svého vlastnictví (své věci) obtěžuje své okolí. Povinnosti stanovené § 127 zákona má nejen vlastník, ale i spoluvlastník každé věci movité i nemovité a také nájemce věci.

Pojem "nad míru přiměřenou poměrům" vylučuje z dosahu § 127 zákona běžné chování, které je obvyklé a v rámci sousedských potřeb tolerované. Výklad se provádí objektivně a podle konkrétní situace, je třeba zohlednit jak intenzitu zásahu a jejich frekvenci, tak místní poměry. Při rozhodování o povaze rušení je nutné zkoumat, zda se nejedná o výkon v souladu s platnými předpisy nebo jestli se konání neopírá o povolení vydané příslušným orgánem. V takovém případě je možné zkoumat, zda žalovaný nepřekročil rozsah oprávnění v povolení uvedených. Pokud pak dojde ke změně poměrů, je nutné dosáhnout nápravy před příslušným správním orgánem. Do vlastníkových oprávnění náleží právo věc užívat ale i neužívat, má proto povinnost zdržet se jak obtěžování prostřednictvím činnosti, tak i nečinností.

Kdy se nejedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům: Pokud by došlo k jednání, které může být subjektivně pociťováno jako obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, o obtěžování nepůjde, jestliže k tomuto jednání dojde v souvislosti s odvracením přímo hrozícího nebezpečí, které dotyčný sám nevyvolal a v takovém případě není ani odpovědný za způsobenou škodu, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. (§ 418 zákona). Rovněž neodpovídá za škodu ten, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu či trvajícímu útoku. Dle § 417 zákona totiž každý, komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem.

Jiného nelze ohrožovat vážně na výkonu jeho práv, proto se při vážném ohrožení výkonu práv soud nezabývá otázkou přiměřenosti poměrům. Vážné ohrožení práv je nezákonné ve všech případech a soud takové jednání bez bližšího zkoumání místních okolností případu a hledání míry přiměřenosti zakáže.

Ochrana poskytnutá soudem na návrh oprávněného umožňuje soudu vyřknout povinnost zdržet se konkrétního rušení, které je přesně vymezeno v žalobě. Výrok rozsudku však nemůže uložit povinnost něco konat, tj. například věc odstranit, přemístit atd., tedy nelze ukládat konkrétní opatření, která má žalovaný provést, ale směřuje jen k povinnosti zdržet se určitého rušení. Je věcí žalovaného, jaká opatření k vyhovění rozsudku vykoná.

Opatření přijatá žalovaným musí být nicméně efektivní a vést ke splnění výroku rozsudku, jinak mu hrozí exekuční řízení. Žaloba musí být zcela konkrétní, neboť výrok soudního rozsudku je podle ní formulován.

Pokud žalovaný nesplní rozsudek soudu, je možné proti němu podat návrh na exekuci. Exekuce se bude provádět prostřednictvím ukládání pokut (do 100 000 Kč, i opakovaně), případně obestavením účtů žalovaného.Ve smyslu § 127 odst. 2 zákona může soud vlastníkovi pozemku uložit povinnost pozemek oplotit (tuto povinnost totiž vlastník obecně nemá), pouze však za předpokladu, že je to potřebné a nebrání to účelu využívání sousedících pozemků a staveb.

Aktualizováno k právnímu stavu 20. 7. 2011

Autor: Ekologický právní servis