Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vzdálené moře galaxií

Vzdálené moře galaxií

Chandra Deep Field South (CDF-S)
Chandra Deep Field South (CDF-S)
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (039/2008): Ultrafialový snímek nejhlubšího vesmíru

Následující snímek potěší každého, kdo si někdy představil, jaké by to bylo potápět se v moři miliónů galaxií různých barev a tvarů. Snímek byl pořízen s pomocí dalekohledu VLT a představuje zatím nejvzdálenější oblasti vesmíru nasnímané pozemním dalekohledem v ultrafialovém oboru. Čítá celkem 27 miliónů pixelů a je výsledkem 55 hodinového pozorování přístroje VIMOS

Jedinečně krásná mozaika miriád jasně zbarvených galaxií zobrazuje oblast Chandra Deep Field South (CDF-S). Jde pravděpodobně o nejčastěji sledované a nejlépe prostudované pole z celé oblohy. CDF-S je jedna ze dvou oblastí, jíž se věnuje projekt Great Observatories Origins Deep Survey (GOODS), na kterém spolupracují astronomové z celého světa. Ti se v projektu GOODS snaží propojit snímky nejvzdálenějších oblastí vesmíru z pozemních a vesmírných dalekohledů od rentgenového po rádiový obor. Hlavním účelem práce je vytvořit podrobný soubor dat vzdáleného vesmíru, jenž bude astronomům sloužit při studiu formování a vývoje galaxií.

Snímek, uveřejněný ESO, kombinuje data pořízená přístrojem VIMOS v ultrafialové a červené části spektra (obor U a R), s daty v oboru B (modrá část spektra) získanými pomocí Wide-Field Imager (WFI), připojeným k dalekohledu 2.2 m MPG/ESO. Dalekohled je součástí prohlídky GABODS. Snímek v oboru U je výsledkem 40 hodin pozorování v rámci projektu GOODS a zachycuje ty nejvzdálenější objekty, jaké kdy byly v tomto vlnovém rozsahu pozorovány z povrchu Země. Ve takových vzdálenostech je nebe doslova zaplněno galaxiemi, podobnými té naší, složenými z miliard hvězd.

Jasnost těchto galaxií je však miliardkrát nižší než odpovídá spodní hranici citlivosti našeho zraku a jejich zabarvení pochází z jiných vlnových délek, než můžeme zrakem vnímat. Snímek také pomohl odhalit množství nových, dosud nepozorovaných, hvězdných ostrovů - galaxií. Vzhledem k obrovským vzdálenostem je dnes vidíme tak, jak vypadaly v dobách, kdy měl vesmír pouhé 2 miliardy let.

V moři galaxií můžeme na fotografii spatřit také několik hvězd naší vlastní Galaxie. Jedna z nich se nachází velice blízko a projevuje se výrazným vlastním pohybem. Na originálním snímku se nachází nalevo od druhé nejjasnější hvězdy. Vypadá jako legrační protáhlá duha, neboť snímek vznikal několik let pod různými filtry a hvězda se mezitím posouvala na pozadí vzdálených galaxií.

Poznámky:

Vesmír vypadá ve všech směrech stejný, ve všech směrech tak nalezneme přibližně stejný počet i stejné rozložení galaxií, a proto můžeme pozorovat hluboký vesmír v kterémkoliv směru se statisticky stejným výsledkem. Zkoumané pole bylo zvoleno tak, aby pozorování neovlivňoval žádný blízký objekt (například jasné hvězdy Galaxie či prach Sluneční soustavy). Na snímku spolupracovalo množství dalekohledů a družic, neboť pro plné spektrum bylo nutné nashromáždit informace z různých vlnových délek. Pozorovací data z těchto hlubin vesmíru jsou obvykle, kvůli širší spolupráci, přístupná astronomické veřejnosti.

Pozorování v oboru U, které je rozhraním mezi viditelným a ultrafialovým světlem, je vždy výzvou. Zemská atmosféra pohlcuje silněji záření s vlnovými délkami blížícími se ultrafialovému světlu, a přestože tím chrání lidskou pokožku, omezuje tak pozemní astronomická pozorování. Na kratších vlnových délkách je možné pozorovat pouze z kosmu, například s pomocí Hubblova vesmírného dalekohledu. Na zemi je možné provádět pozorování jenom na vybraných místech, jako je například observatoř ESO na Paranalu v poušti Atacama. Dokonce i při nejlepších atmosférických podmínkách musí přístroje v těchto vlnových délkách pracovat na hranici svých možností. Sklo běžných čoček dalekohledů propouští UV světlo jen v omezené míře a detektory jsou na něj méně citlivé. Zachytit dostatek světla dokáží pouze přístroje k tomu speciálně navržené, jako je například VIMOS na VLT.

Snímek v pásu U z přístroje VIMOS, pořízený v rámci veřejného programu ESO/GOODS, vznikal na VLT po 40 pozorovacích hodin. Snímek v R pásu byl sestaven z archivních dat získaných zařízením VIMOS s celkovým expozičním časem 15 hodin. WFI snímek v pásu B je součástí přehlídky GABODS.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 039/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



13. vesmírný týden 2017

13. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 27. 3. do 2. 4. 2017. Měsíc je kolem novu. Venuše je vidět ve dne po dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze jsou Mars a Merkur. Jupiter je vidět téměř celou noc, ráno je nejvýše Saturn. Večer je pěkně vidět kometa 41P nad Velkým vozem. Z nabídky 100 pozorování se podíváme na elongaci Merkuru a galaxii Sombrero a pochopitelně i kometu 41P. V oblasti letů do kosmu se schyluje k dalšímu „poprvé“. Letu již použitého stupně rakety.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M51 HaLRGB

Česká astrofotografie měsíce je soutěž astronomická. Jak se však přesvědčíme vzápětí, i ona nám přináší obrázky skutečných krásek. Krásek, schovávajících se za jemný závoj. Ten však, jak už to i na barokních obrazech bývá, spíše odhaluje, než zahaluje. Nuže, pojďme se na ni podívat. Ve starší

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Pohyb Jupitera po obloze

Další informace »