Související stránky k článku Evropská sonda JUICE k Jupiteru opustila rýsovací prkna
Uplynulý týden byl tím nejvýznamnějším v rámci Czech Space Year, ostatně proto se také jmenoval Czech Space Week. Hned několik akcí u nás připomnělo 10. výročí vstupu České republiky do ESA. V Kongresovém centru se v úterý konala velká konference za účasti ministra dopravy, generálního ředitele ESA, zástupců vědy, průmyslu i školství. V Brně se ve středu konalo několik akcí na podporu zapojení českých firem do kosmického výzkumu a také pracovní veletrh pro studenty. Po celý týden v Praze probíhal workshop pro studenty a mladé vědecké pracovníky o tom, jak se zapojit do programů a misí ESA, který pořádal program Strategie AV21 - Vesmír pro lidstvo.
Obří plynná planeta Jupiter se zformovala čtyřikrát dále od Slunce, než leží její současná oběžná dráha a migrovala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy v rozmezí 700 000 roků. Astronomové objevili důkaz této neuvěřitelné cesty díky skupině asteroidů v blízkosti planety Jupiter. Je známo, že plynní obři obíhající kolem jiných hvězd se velmi často nacházejí velmi blízko svých mateřských sluncí. V souladu s přijímanými teoriemi se tyto plynné planety vytvořily ve větších vzdálenostech a následně migrovaly na dráhy v blízkosti hvězd.
Trojice satelitů studujících magnetické pole Země spolehlivě odhalila detaily magnetického pole vytvářeného oceánskými proudy. Čtyři roky shromažďovaly data družice systému Swarm vypuštěné Evropskou kosmickou agenturou ESA, které jsou určeny k mapování magnetického pole Země z nízké polární oběžné dráhy. Přispěly tak ke zmapování tohoto „druhého“ magnetického pole, které nám může například pomoci vypracovat lepší modely týkající se globálního oteplování.
Jupiterův ledový měsíc Europa má na svém povrchu chaotický terén, který je rozlámaný a popraskaný, z čehož vyplývá, že má za sebou dlouhou geologickou aktivitu. Nová série čtyř snímků měsíce Europa pořízených soustavou radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pomohla astronomům vytvořit první globální teplotní mapu tohoto studeného satelitu obří plynné planety. Nové snímky mají rozlišení zhruba 200 kilometrů, což je dostačující ke studiu vztahů mezi variacemi teploty na povrchu a pozorovanými hlavními geologickými útvary.
Skupina astronomů pod vedením Andrease Kocha z Lancaster University, U. K. prováděla v poslední době detailní výzkum obsahu chemických prvků v nedávno objevené hvězdokupě Gaia 1. Na obloze se nachází v blízkosti jasné hvězdy Sírius. Výsledky výzkumu publikované 12. září 2017 na arXiv.org poskytly nový pohled na podstatu této nově objevené hvězdokupy.
Pozoruhodné struktury pohybujícího se vzduchu v atmosféře planety Jupiter, které vypadají podobně jako vlny, byly poprvé detekovány sondami NASA s názvem Voyager během jejich průletů kolem obří plynné planety v roce 1979. Kamera JunoCam na palubě sondy Juno kroužící v současné době kolem Jupitera rovněž pořizovala snímky atmosféry této obří planety. Na základě pořízených snímků astronomové odhalili sled atmosférických vln – vysoko čnících atmosférických struktur – které následují jedna za druhou a putují napříč planetou s největší koncentrací poblíž rovníku obří plynné planety Jupiter.
Závěrečný díl našeho povídání o zajímavostech z konference EWASS 2017 je zde. V první části tohoto dílu si povíme o současných i budoucích misích Evropské vesmírné agentury. Dále si připomeneme historii a přístrojové vybavení Evropské jižní observatoře. Nechybí ani připomínka, že součástí ESO je i Česká republika. Pochopitelně se dotkneme i nejbližší budoucnosti a vylepšení dalekohledů. Pojem astronomická kybernetika, kterým naše ohlédnutí za konferencí ukončíme, je obor úzce spjatý s astronomickým bádáním, protože bez numerických simulací a počítačového zpracování obrovského množství dat se jak současný, tak především budoucí astronomický výzkum neobejde.
Více než 200 roků astronomové pozorují Velkou rudou skvrnu (Great Red Spot, GRS) v atmosféře planety Jupiter a žasnou nad jejím vzhledem. Díky sondě NASA s názvem Juno získáváme stále lepší a lepší informace o její struktuře. Nové fotografie pořízené kamerou JunoCam na palubě sondy umožnily odhalit některé velmi podrobné detaily o nejdéle existující bouři ve Sluneční soustavě. Kamera JunoCam pracuje v oboru viditelného světla. Není součástí vědeckých přístrojů. Byla zahrnuta do vybavení sondy pouze k tomu, aby nás její snímky okouzlily a uchvátily – a nutno říci, že nezklamala. Avšak jak se ukázalo, fotografie s vysokým rozlišením, které kamera JunoCam pořizuje, poskytují i vědecké využití.
Bude to vyžadovat více než šest let přípravy. Avšak pokud budou dlouho očekávané stopy života na Europě nalezeny, nově navrhované spojení americko-evropské cesty k tajemnému měsíci planety Jupiter bude stát za to. Plán s názvem „Joint Europa Mission“ (společná mise k Europě) byl představen 24. dubna 2017 ve Vídni (Rakousko) na výročním zasedání European Geoscience Union. Jestliže se na tom obě organizace dohodnou a NASA a Evropská kosmická agentura ESA spojí své síly k uskutečnění plánované mise, její start by mohl být realizován kolem roku 2025.
S rovníkovým průměrem zhruba 143 000 kilometrů je Jupiter největší planetou ve Sluneční soustavě, jeho hmotnost 300× převyšuje hmotnost Země. Mechanismus vzniku obřích planet podobných Jupiteru byl tématem odborných diskusí po několik desetiletí. Nyní astrofyzikové ze Swiss National Centre of Competence in Research (NCCR) PlanetS of the Universities of Bern a Zürich a ETH Zürich spojili své úsilí k vyřešení dosavadní záhady, jak se Jupiter zformoval. Závěry astronomů byly publikovány v časopise Nature Astronomy.
Vyvrcholení mise ExoMars 2016 je tu. Dnes, ve středu 19. října, má zkušební modul EDM (Schiaparelli) provést přistávací manévr na povrchu Marsu. Kromě toho se má na oběžnou dráhu planety dostat oběžný modul TGO (Trace Gas Orbiter). V článku najdete nejdůležitější informace k samotnému průběhu přistání a poté i aktuální příspěvky o stavu obou částí této evropské mise, která je předskokanem chystaného vozítka ExoMars 2020.
Aktualizace 21. 10.
Tým astronomů z Carnegie Institution for Science vedený Scottem S. Sheppardem ohlásil zajímavý objev: nalezl 12 nových měsíců kroužících kolem obří plynné planety Jupiter. Jedná se o 11 „normálních“ vnějších měsíců a jeden označený jako „podivín“. Tím se zvýšil celkový počet známých Jupiterových satelitů na úctyhodných 79 – což je nejvíce ze všech planet Sluneční soustavy. Vědecký tým vypátral tyto souputníky již na jaře 2017, kdy byly pozorovány jako velmi vzdálená tělesa Sluneční soustavy v rámci projektu hledání možné planety za drahou Pluta.
5. září vyšla na světlo světa úžasná novina o objevu modulu Philae na povrchu jádra komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Od jeho nešťastného přistání v listopadu 2014, kdy zůstal zaklíněn někde mezi skalisky, kladli jsme si tuto základní otázku – „Kde se nachází Philae. A najdeme jej vůbec?“ Určité představy o jeho poloze jsme měli. Díky rádiovému signálu mezi ním a Rosettou se podařilo poměrně přesně určit místo na povrchu, ale pouze v rozmezí desítek až stovek metrů. Samotný detailní snímek nebyl tak úplně náhodně pořízený. Jisté náznaky, kde se Philae nachází, byly zveřejněny už dříve, ovšem tito kandidáti, na kterých mohl být modul vyfotografován, museli počkat na definitivní potvrzení až do zmíněného začátku září. Chtělo to trpělivost a trochu toho štěstí. Přitom dřívější data ho vlastně také ukázala. Pojďme se podívat na příběh, který nám vypráví Laurence O'Rourke, který vedl kampaň vedoucí k nalezení Philae.
Už od doby, kdy sonda NASA s názvem Voyager 1 prolétla v březnu 1979 kolem obří planety Sluneční soustavy, astronomové uvažovali nad původem blesků na Jupiteru. Toto setkání potvrdilo přítomnost blesků na Jupiteru, o jejichž existenci uvažovali astronomové po staletí. Avšak když dnes již letitý průzkumník prosvištěl kolem obří planety, získaná data ukázala, že s bleskovými výboji spřažené rádiové signály detailně neodpovídají rádiovým signálům vznikajícím při výbojích blesků na naší planetě.
Pomalu se to blíží. Po více než dvou letech získávání cenných fotografických i vědeckých dat se sonda Rosetta obíhající kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko chystá na sestup na její povrch. Ten by měl proběhnout v pátek 30. září.
Z nové studie vyplývá, že cyklóny kroužící kolem pólů planety Jupiter jsou záhadně uspořádány do skupin v podobě pětiúhelníku či dalších geometrických obrazců. Od doby, co Galileo Galilei na počátku 17. století poprvé pozoroval planetu Jupiter dalekohledem, astronomové obdivovali některé dramatické útvary na největší planetě Sluneční soustavy, jako například jeho barevné pásy a Velkou rudou skvrnu (Great Red Spot, GRS). Avšak mnoho z nich v okolí pólů planety zůstalo nepoznaných, protože ze Země nejsou pozorovatelné.
Chceš vyhrát cestu na kosmodrom Kourou či stáž v ESA? Tak neváhej a přihlas do 15. ledna 2016 svůj nápad z kosmonautiky jako studentský projekt do soutěže Odysseus. Soutěž Odysseus, financovaná Evropskou unií z programu Horizont 2020, si klade za cíl inspirovat mladé lidi z celé Evropy k zapojení do výzkumu vesmíru a nabízí šanci ukázat znalosti v širokém spektru témat spojených s vesmírem, od družic a kosmických sond až k astrobiologii a meziplanetárnímu cestování.
Data získaná kosmickou sondou NASA s názvem Juno během jejího prvního průletu nad Velkou rudou skvrnou v atmosféře planety Jupiter v červenci 2017 naznačují, že tento ikonický útvar proniká hodně hluboko pod vrstvu viditelné oblačnosti. Další odhalení spočívá v tom, že Jupiter má dosud nezmapovanou radiační zónu. Objev byl oznámen 11. 12. 2017 na výroční schůzi Americké geofyzikální společnosti v New Orleans.
Vladimír Domček, magisterský student astrofyziky na Masarykově univerzitě, úspěšně absolvoval půlroční pobyt v ESACu, jedné ze složek Evropské vesmírné agentury v Madridu. Během svého pobytu se mu podařilo objevit v nově naměřených rentgenových datech družice XMM-Newton několik mezihvězdných oblaků, pohybujících se v blízkosti aktivního jádra galaxie NGC 985. Jeho objev společně s pozitivní zkušeností ze zahraničí jej motivují nejen k doktorskému studiu, ale také k podpoře svých spolužáků v absolvování podobných evropských projektů.
Nová pozorování rentgenového záření ukázala, že polární záře – na severní a jižní polokouli planety Jupiter – reagují rozdílně na obou pólech. To je nepochopitelné v porovnání se Saturnem nebo Zemí, kde jsou polární záře na severní a jižní polokouli vzájemným zrcadlovým obrazem. Poslední pozorování rentgenového záření jsou podnětná pro současné teoretické modely, které vysvětlují podstatu polárních září na Jupiteru. Vědci doufají, že na základě kombinace nových pozorování z rentgenových observatoří Chandra a XMM-Newton společně s daty ze sondy Juno se dozvědí více o zdrojích vzniku aurory na obří planetě.
