Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Titan - stále zahalen tajemstvím

Titan - stále zahalen tajemstvím

Saturn a celá rodina jeho satelitů je díky zatím úspěšné misi Cassini-Huygens ve středu zájmu astronomů a planetologů. Jedním z primárních cílů celé mise je i podrobný výzkum stále záhadného měsíce Titan. Naděje a očekávání vkládané do této mise jsou nesmírné a všichni věří, že mise bude plně úspěšná.

Jak už je obecně známo, sonda Cassini - s přistávacím modulem Huygens pro podrobný výzkum Titanu - se úspěšně dostala na oběžnou dráhu kolem planety Saturn 1. 7. 2004. V minulosti byl Saturn se svou rodinou měsíců přímo zkoumán pouze při průletech sond. Mezníkem v poznávání tohoto vzdáleného světa byly průlety první sondy Voyager 1 (srpen až prosinec 1980) a Voyager 2 (červen až říjen 1981). Od té doby kolem Saturnu neproletěla žádná sonda.

V rámci výzkumného programu Voyagerů byl v ohnisku zájmu i měsíc Titan, ale v případě Voyageru 2 byl těsný průlet obětován ve prospěch gravitačního urychlení a uskutečnění tzv. Grand Tour, tedy cesty po všech velkých planetách naší sluneční soustavy s využitím metody gravitačního praku. Tato oběť však byla mnohonásobně vyvážena velkým množství údajů a poznatků, získaných při průletech kolem dalších dvou velkých planet Uranu a Neptunu. Voyager 2 tak splnil úspěšným uskutečněním „Grand Tour“ sen mnoha astronomů a nesmazatelně se zapsal do dějin planetární astronomie a kosmonautiky.

Titan

Snímky v mozaice:
1. Dnes již historický snímek Titanu ze sondy Voyager 2, který byl pořízen 23. srpna 1981 ze vzdálenosti 2,3 miliónu km. Ukazuje některé detaily v atmosféře Titanu. Jižní polokoule se jevila nepatrně světlejší, v blízkosti rovníku je patrný oblačný pás a dobře je vidět i tmavší „límec“ kolem severního pólu. Tyto atmosférické útvary jsou úzce spjaty s cirkulací atmosféry Titanu.
2. Vrstvy oparu zahalující Saturnův měsíc Titan na snímku z Voyageru 1, pořízeném 12. listopadu 1980 ze vzdálenosti 22 000 km. Falešné barvy na snímku jsou použity ke zvýraznění vrstev oblačnosti a neodpovídají skutečnosti. Horní vrstva hustých aerosolů nad Titanovým limbem je zobrazena oranžově.Vrstvy oparu se nacházejí ve výškách 200, 375 a 500 km na okrajem měsíce.
3. Tento snímek patří k nejnovějším a pořídila jej sonda Cassini širokoúhlou kamerou dne 3. července 2004 ze vzdálenosti 790 000 km od Titanu. Snímek byl pořízen přibližně jeden den po nejtěsnějším přiblížení. Rozlišení snímku je 47 km na pixel. Poziční úhel sondy vůči Slunci a Titanu činil 115 stupňů. Snímek ve skutečných barvách byl získán kombinací snímků pořízených v modrém, zeleném a červeném filtru. Na snímku vpravo dole byl obraz Titanu doplněn souřadnicovou sítí, aby bylo lépe patrno, která část měsíce je ozářena Sluncem. Snímek zobrazuje jižní pól měsíce.
Credit: NASA/JPL/Space Science Institute a NASA's Office of Space Science/JPL

Voyager 1 však kolem věčně zamlženého Titanu proletěl 12. listopadu 1980 ve vzdálenosti pouhých 4 000 km od povrchu jižní polokoule měsíce a pořídil snímky s rozlišením kolem 0,5 km. Kromě potvrzení a upřesnění základních parametrů tělesa byla pozornost věnována chemickému složení atmosféry. Přístroje potvrdily přítomnost metanu, etanu, acetylénu, etylénu a kyanovodíku. Jedná se však jen o příměsi v téměř čisté dusíkové atmosféře (obsah dusíku v atmosféře dosahuje kolem 99 %). Tlak na povrchu Titanu byl odhadnut na 1,5 násobek pozemského tlaku u hladiny moře. Teplota atmosféry se pohybovala od 62 K do 92 K (-211 °C do -181 °C).

Určitým překvapením byl objev obrovského prstence neutrálního vodíku mezi drahami Titanu a měsíce Rhea. Kolem Titanu byla objevena rozsáhlá vodíková koróna o hustotě až 10 000 000 atomů na metr krychlový. Magnetické pole se nepodařilo detekovat. Průlet také umožnil zpřesnit základní parametry měsíce. Průměr Titanu byl upřesněn na 5 120 km a hustota na 2 100 kg na metr krychlový.

Přes řadu odpovědí se po průletech sond Voyager vynořilo ještě více otázek než předtím. I to je důvod, proč jsou výsledky sondy Cassini-Huygens očekávány tak netrpělivě a s velkým napětím. Doufejme, že všechny systémy sondy budou fungovat na jedničku a my se dočkáme nejen nových snímků, ale především co nejpřesnějších odpovědí na naše otázky.

Zdroj: NASA
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

Libor Lenža

Libor Lenža

Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »