Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  03. srpen 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 03. srpen 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kometa NEOWISE nad Vikos Gorge

Uznání a copyright: Constantine Emmanouilidi

Roztrhla se sama Země, aby nám mohla ukázat kometu? Samozřejmě že ne, i když na snímku se může zdát že ano. Daleko v pozadí je kometa NEOWISE jak vypadala asi před dvěma týdny nad severním Řeckem. Nad kometou je vidět mnoho hvězd, včetně jasných hvězd z Velkého vozu (nebo také Kouzelníka v aztécké mytologii), což je asterismus, s jehož pomocí mnoho lidí na celém světě hledalo pouhým okem viditelnou kometu, když minulý měsíc visela na severní obloze. V popředí je Vikos Gorge, vzhledem k šířce nejhlubší, nejstrmější rokle na Zemi. Rokli v několika miliónech minulých let pomalu vytvořila eroze řeky Voidomatis. Pořízení tohoto snímku vyžadovalo hodně plánování, čekání, štěstí, odolávání vysokým větrům a vyhýbání se místním vlkům. Kometa C/2020 F3 (NEOWISE) nadále slábne a při své pouti zpátky do vnější Sluneční soustavy je nyní nejlépe vidět triedrem.

Pozoruhodné snímky komety NEOWISE: 31., 30., 29., 28., 27., 26., 25. a 24. července.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2020-07-22 Strukturované ohony komety NEOWISE
  2. Wikipedia: Greece
  3. Wikipedia: Big_Dipper#Cultural_associations
  4. Oklahoman.com: Various cultures offer legends regarding Big Dipper
  5. Wikipedia: Aztec_mythology
  6. Wikipedia: Asterism_(astronomy)
  7. APOD: 2020-07-20 Kometa NEOWISE a mlhoviny
  8. Youtu.be: VIKOS CANYON ΦΑΡΑΓΓΙ ΒΙΚΟΥ 4K X-TREME VIEW BY DRONE
  9. Wikipedia: Vikos_Gorge
  10. NationalGeographic.org: Erosion
  11. BoredPanda.com: Foto: Kočička za deštivým oknem :-)
  12. Wikipedia: 2020_F3_(NEOWISE)
  13. Cobs.si: Light curve of comet C/2020 F3 (NEOWISE) Crni Vrh
  14. NASA: JPL Small-Body Database Browser: C/2020 F3 (NEOWISE)
  15. NASA: Solar System

Štítky: Kometa NEOWISE, Vikos Gorge, Big dipper


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »