Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  14. červen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 14. červen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Ganymed z Juno

Uznání: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS; Processing & License: Kevin M. Gill;

Jak vypadá největší měsíc Sluneční soustavy? Jupiterův měsíc Ganymed je dokonce větší než Merkur nebo Pluto a má ledový povrch posetý jasnými mladými krátery, které překrývají směs staršího, tmavšího, více kráterovitého terénu protkávaného rýhami a hřebeny. Příčina tohoto rýhovaného terénu je stále předmětem výzkumu, přičemž jedna z hlavních hypotéz souvisí s posunem ledových desek. Předpokládá se, že Ganymedvrstvu oceánu, která obsahuje více vody než Země - a mohla by obsahovat život. Stejně jako pozemský Měsíc se i Ganymed obrací ke své centrální planetě, v tomto případě k Jupiteru, stále stejnou stranou. Snímek pořídila minulý týden robotická sonda NASA Juno, když prolétla jen asi 1000 km nad tímto obrovským měsícem. Tento těsný průlet zkrátil oběžnou dobu sondy Juno kolem Jupiteru z 53 na 43 dní. Juno pokračuje ve studiu silné gravitace obří planety, neobvyklého magnetického pole a složitých oblačných struktur.

Zatmění Slunce z minulého týdne: Pozoruhodné snímky zaslané do APODu.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Jupiter
  2. NASA: Ganymede
  3. NASA: Mercury
  4. Wikipedia: Pluto
  5. APOD: 1996-07-11 Ganymede: A Really Groovy Moon
  6. GapPhotos.com: Foto: Kočka zkoumá konev :-)
  7. Wikipedia: Ganymede_(moon)
  8. Youtu.be: The Oceans of Ganymede
  9. NASA: 100th Anniversary of the Shapley - Curtis Great Debate
  10. APOD: 2021-05-03 Apollo 11: Země, Měsíc, kosmická loď
  11. Wikipedia: Tidal_locking
  12. SwRI.edu: Picture of Ganymedes 2217x2080
  13. NASA: NASA’s Juno Mission Expands Into the Future
  14. SwRI.edu: Mission Juno
  15. APOD: 2020-02-25 Jupiterovo magnetické pole z Juno
  16. APOD: 2020-01-06 Bouřlivá mračna na Jupiteru

Štítky: Ganymed, Ganymed, Jupiter, Jupiter, Juno


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »