< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  15. leden 2026

Astronomický snímek dne (APOD) - 15. leden 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Plato a lunární Alpy

Uznání a copyright: Luigi Morrone

Na tomto ostrém teleskopickém snímku povrchu Měsíce vyniká tmavý, 95 kilometrů velký kráter Plato a sluncem ozářené vrcholky měsíčních Alp (Montes Alpes). Zatímco pozemské Alpy byly vyzdviženy během milionů let, kdy se pomalu srážely kontinentální desky, měsíční Alpy pravděpodobně vznikly náhlou srážkou, při níž se vytvořila obří impaktní pánev známá jako Moře dešťů neboli Mare Imbrium. Pod hraničním pohořím je všeobecně hladké moře s lávou pokrytým dnem. Pohoří protíná výrazný přímý prvek, lunární alpské údolí (Vallis Alpes). Vpravo nahoře se táhne asi 160 km dlouhé údolí široké až 10 km, které spojuje Moře dešťů (Mare Imbrium) a severní Moře chladu (Mare Frigoris). Velká světlá měsíční alpská hora pod kráterem Plato vpravo se pochopitelně jmenuje Mont Blanc. Vzhledem k absenci atmosféry, nemluvě o sněhu, lunární Alpy pravděpodobně nejsou ideálním místem pro zimní dovolenou. Nicméně pro zajímavost, 150kilový lyžař by na Měsíci vážil pouhých 25 kilogramů.

Seznam odkazů v popisu

  1. AstroBin.com: Luigi_morrone_1979: Plato Vallis Alpes
  2. Im-Ldi.com: The Lunar Alps
  3. Wikipedia: Alps
  4. USRA.edu: Lunar Orbiter: Impact Basin Geology
  5. APOD: 2000-12-28 Moře a hory na Měsíci
  6. Im-Ldi.com: Vallis Alpes
  7. Wikipedia: Mont_Blanc_(Měsíc)
  8. NASA: Mt. Blanc
  9. APOD: 2005-02-24 Ski Enceladus
  10. APOD: 2001-07-13 Vítejte do Měsíčního hotelu
  11. NASA: Artemis
  12. Exploratorium.edu: Your Weight on Other Worlds

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Měsíční povrch, Impaktní kráter, Mare imbrium

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »