Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  08. duben 2026

Astronomický snímek dne (APOD) - 08. duben 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Západ Země

Uznání: NASA
Text: Keighley Rockcliffe (NASA GSFC, UMBC CSST, CRESST II)

"A vám všem tam dole na Zemi a kolem Země říkáme, že vás z Měsíce milujeme. Uvidíme se na druhé straně," řekl pilot Artemis II Victor Glover 6. dubna v 18:44 východoamerického času (7.4. 0:44 SELČ), když 8,3 miliardy minus čtyři lidé a jedna Země zapadla pod obzor Měsíce. Kosmická loď Orion, Integrity, se poté vydala za Měsíc v rámci svého sedmihodinového průletu kolem Měsíce, při kterém se mimo jiné dostala do vzdálenosti 406771 km (252756 mil) od Země — dále, než se dosud dostal jakýkoli člověk. Posádka charakterizovala dosud nikdy neviděné oblasti odvrácené strany Měsíce, která je záhadně méně vulkanicky aktivní než strana přivrácená. Nová pozorování vrcholů kráterů, jejich den, teras a prstenců zachovaných na měsíčním povrchu pomohou poskládat dohromady historii impaktů ve Sluneční soustavě. Jedna taková oblast, pánev Orientale, je nejmladší z měsíčních kráterů vzniklých během období intenzivních srážek s asteroidy známého jako pozdní těžké bombardování. Posádka identifikovala dva nové krátery a pojmenovala je Carroll podle zesnulé manželky velitele mise Artemis II Reida Wisemana a Integrity. Když Země vystoupala nad obzor Měsíce a Integrity se začala vracet domů, specialistka mise Artemis II Christina Kochová působivě shrnula poslání lidstva: "...vždycky si vybereme Zemi. Vždycky si vybereme jeden druhého."

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Artemis II Flight Day 6: Lunar Flyby Updates
  2. NASA: art002e009288
  3. NASA: NASA’s Artemis II Crew Eclipses Record for Farthest Human Spaceflight
  4. NASA: Lunar Science
  5. APOD: Odvrácená strana Měsíce
  6. Planetary.org: The two-faced Moon
  7. USRA.edu: Shaping the Planets: Impact Cratering
  8. NASA: Why Study Moon Craters?
  9. NASA: The Explosive History of Orientale Basin
  10. NASA: Moon Craters
  11. NASA: What is the Late Heavy Bombardment?
  12. NPR.org: Astronauts suggest naming a moon crater 'Carroll' after their commander's late wife
  13. APOD: Východ Země

Štítky: Měsíc, Země


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »