Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. květen 2025

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. květen 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Povrch Venuše z Veněry 14

Uznání: Soviet Planetary Exploration Program, Venera 14;
Processing & Copyright: Donald Mitchell & Michael Carroll (used with permission)

Kdybyste mohli stát na Venuši, co byste viděli? Na obrázku je pohled z Veněry 14, robotického sovětského modulu, který v březnu 1982 přistál na padáku a vzdušnou brzdou se spustil hustou atmosférou Venuše. Pustá krajina, kterou sonda spatřila, zahrnovala ploché skály, rozsáhlý prázdný terén a bezvýraznou oblohu nad Phoebe Regio poblíž Venušina rovníku. Vlevo dole je penetrometr sondy, který slouží k vědeckým měřením, zatímco světlá část vpravo je součástí vysunuté čočky. Kosmická sonda Veněra dokázala vydržet teploty blízké 450 stupňům Celsia a tlaky 75 krát větší než na Zemi, jen asi hodinu. Přestože data z Veněry 14 byla před více než 40 lety přenesena přes vnitřní Sluneční soustavu, digitální zpracování a slučování neobvyklých snímků z Veněry pokračuje i dnes. Nedávné analýzy infračervených měření pořízených sondou ESA na oběžné dráze Venus Express naznačují, že na Venuši mohou v současnosti existovat aktivní vulkány.

Zábava ze skládání: Astronomická skládačka dne.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Venus
  2. MentalLandscape.com: Venera: The Soviet Exploration of Venus
  3. Wikipedia: Air_brake_(aeronautika)
  4. Wikipedia: Phoebe_Regio
  5. Wikipedia: File:VenusLanderTopo.jpg
  6. NASA: NSSDCA ID: 1981-110D-10: Dynamic Penetrometer Experiment
  7. NASA: Soviet Missions to Venus
  8. NASA: Solar System Temperatures
  9. Wikipedia: Celsius
  10. NASA: Venus Air Pressure
  11. Wikipedia: Venera_14
  12. NASA: Solar System Now
  13. MentalLandscape.com: Images of Venus
  14. APOD: 2020-01-14 Důkaz aktivních sopek na Venuši
  15. ESA.int: European Space Agency
  16. ESA.int: Venus Express
  17. APOD: 2020-10-27 Představa venušinské sopky

Štítky: Povrch, Venuše, Veněra 14


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »