
Fotografie nočného žiarenia atmosféry, známe aj pod anglickým názvom airglow, sa rozšírili ako huby po daždi, najmä po roku 2005, keď sa stali cenovo dostupné kvalitné digitálne zrkadlovky. Tento jav po prvý raz opísal Anders Ångström (1868) a na internete možno vyhľadať veľké množstvo článkov od vedcov špecializujúcich sa na výskum tohto javu. Môj príspevok voľne nadväzuje na články Petra Horáleka a Martina Setváka.

Úplné zatmění slunce 21. srpna 2017 proběhlo nad územím Spojených států amerických a tak tento vzácný jev mohlo sledovat velké množství lidí, ať už místních, nebo turistů z blízka i z daleka. Pozorování někdy zhatí počasí, a i v tomto případě na některých místech zatmění nebylo možné pozorovat vůbec. Naštěstí v dnešní době jsou krátkodobé předpovědi počasí už dostatečně přesné na to, aby se podle nich mohli lidé zařídit.

Evropská jižní observatoř (ESO) včera uvolnila další díl z cyklu krátkých videí ESOcast, která se v několika minutách populární formou snaží divákovi ukázat zákulisí na pozadí vědy a činnosti astronomů v observatořích Paranal, La Silla či ALMA v Chile. V pořadí 81. díl si vzal do hledáčku do jisté míry stále tajuplné atmosférické záblesky – tzv. rudé skřítky. Ty se podařilo v lednu minulého roku pozorovat a zachytit na observatořích La Silla a Paranal českému fotografovi Petru Horálkovi, který byl poté přizván, aby se na tomto krátkém pořadu podílel i jako scénárista a režisér. Ve videu tak najdete krom jeho pozorování i fascinující snímky a záznamy dalších českých autorů, např. prof. Miloslava Druckmüllera, Pavla Štarhy nebo patrně nejaktivnějšího českého pozorovatele těchto nadoblačných blesků – Martina Popka.