Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zbytky asteroidu, který se rozpadl nad Súdánem, byly nalezeny

Zbytky asteroidu, který se rozpadl nad Súdánem, byly nalezeny

Jeden z meteoritů v Súdánu. Autor: P. Jenniskens, SETI Institute
Jeden z meteoritů v Súdánu.
Autor: P. Jenniskens, SETI Institute
6. října loňského roku vzrušila odbornou veřejnost zpráva, že vůbec poprvé byl objeven asteroid, který míří ke srážce se Zemí. Jednalo se naštěstí o malé těleso o průměru pouhých 4 metrů, které nemohlo způsobit žádné škody. Ke srážce došlo 7. října v ranních hodinách nad severním Súdánem.

Stopa po súdánském meteoru
Stopa po súdánském meteoru

Pozorování z družic ukázala, že asteroid se během průletu zemskou atmosférou rozpadl již v poměrně značné výšce 37 km. Znamená to, že byl složen z málo soudržného materiálu. Nicméně, jak uvádí nejnovější číslo časopisu Nature, malé části asteroidu průlet atmosférou přežily a dopadly na zemský povrch jako meteority. Americký astronom P. Jenniskens spolu se súdánským kolegou M. Shaddadem a za pomoci personálu a studentů chartúmské university již nalezli 280 meteoritů o celkové hmotnosti asi 5 kg.

Nejsou to obyčejné meteority, jedná se o vzácný typ tzv. ureilitů, o jejichž původu je toho zatím známo velmi málo. Protože se podařilo ještě před vstupem asteroidu do atmosféry získat jeho spektrum a určit jeho spektrální typ F, víme nyní, že asteroidy typu F, jichž je asi jedno procento, odpovídají svým složením ureilitům.

Nález jednoho z meteoritů v Súdánu. Autor: P. Jenniskens, SETI Institute
Nález jednoho z meteoritů v Súdánu.
Autor: P. Jenniskens, SETI Institute

Na slepení celé mozaiky tohoto příběhu se podíleli i pracovníci Astronomického ústavu. P. Pravec počítal rotaci asteroidu a J. Borovička, spolu se Z. Charvátem z Českého Hydrometeorologického ústavu, analyzovali snímky průletu asteroidu atmosférou získané družicí Meteosat 8.

Více informací a fotografie lze nalézt na adrese http://asima.seti.org/

Článek v Nature je v plném znění přístupný pouze pro předplatitele, abstrakt je přístupný na stránkách časopisu Nature.




O autorovi

Jiří Borovička

RNDr. Jiří Borovička, CSc. (* 16. ledna 1964, Česká republika) v současnosti pracuje na Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově jako vedoucí vědecký pracovník v oddělení meziplanetární hmoty. Další informace o něm najdete například na wikipedii.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »