Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Z archivů Hubbla

Z archivů Hubbla

2004-26-n44f-sm.jpg
Archivy Hubblova dalekohledu obsahují řadu nádherných snímků. Na tomto, nedávno uvolněném, krásném a neobvyklém obrazu, Hubblův teleskop zachytil ojedinělý pohled na nebeský ekvivalent pozemské geody - plynovou dutinu vytvořenou hvězdným větrem a intenzivním ultrafialovým zářením mladé horké hvězdy.

Skutečná pozemská geoda, neboli drúza krystalů, je většinou docela malá, do velikosti menšího míče. Z venku vypadá jako obyčejná skála, protože vzniklá jako bublina v sopečné nebo sedimentární hornině. Teprve když se tato nenápadná kulovitá skála rozřízne v půli, dostaneme možnost prohlédnout si vnitřek skalní dutiny, která je lemovaná krystaly.

V případě Hubbla se podařilo vyfotografovat "nebeskou geodu", bublinu o průměru 35 světelných let. Stejně jako pozemská geoda i tato nebeská bublina mezihvězdného plynu a prachu nakonec odhalí poklady svého nitra.

Objekt, nazvaný N44F, je "nafouknutý" rychle se pohybujícími částicemi hvězdného větru z výjimečně horké hvězdy, kdysi ukryté uvnitř chladného a hustého mraku. Pro srovnání s naším Sluncem, které ztrácí svoji hmotu formou tzv. "slunečního větru", centrální hvězda v N44F vyvrhuje do prostoru každou sekundu více než 100 milionkrát více hmoty než naše Slunce. Tento skutečný hurikán částic se pohybuje také mnohem rychleji, asi 7 milionů kilometrů za hodinu, oproti slunečnímu větru, který se pohybuje rychlostí asi jen 1,5 milionu kilometrů za hodinu. Protože centrální hvězda v N44F neexistuje v prázdném prostoru, ale je obklopena obálkou plynů, hvězdný vítr narazí na tento plyn a tlačí jej pryč od hvězdy jako opravdový buldozer. To vytváří bublinu, jejíž pozoruhodná struktura je zřetelně viditelná na jiskřivém snímku z Hubbla (na originálním odkazu najdete snímek v několika rozlišeních).

Mlhovina N44F je jednou z hrstky známých hvězdných bublin, které byly pozorovány kolem vyvinutých masivních hvězd (Wolfí Rayetovy hvězdy) a také kolem některých shluků hvězd, kde se jim ale říká super bubliny. Jen zřídka však byly pozorovány u osamocených hvězd, jako v tomto případě.

Při bližším pohledu však N44F vydá i další překvapení. U vnitřního okraje je plynová dutina lemována několika vysokými, prstovitě uspořádanými sloupci chladného prachu a plynu o rozměru od čtyř do osmi světelných roků.

N44F se nachází asi 160.000 světelných roků daleko od Země, ve směru na souhvězdí Dorado, v naší sousední galaxii, známé jako Velký Magellanův oblak. N44F je částí většího komplexu N44, který je velkou super bublinou, vytvořenou kombinací hvězdných větrů a vícenásobné exploze supernovy. N44 má průměr zhruba 1.000 světelných roků.

Tento obraz byl pořízen Hubblovou planetární kamerou (Wide Field Planetary Camera 2), již v březnu 2002 a je složen ze dvou expozic, za použití červeného a modrého filtru, ve spektrálních čarách síry a vodíku.

Zdroj: Jet Propulsion Laboratory
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



3. vesmírný týden 2017

3. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 16. 1. do 22. 1. 2017. Měsíc bude kolem poslední čtvrti na ranní obloze. Večer je vidět jasná Venuše a slabý Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Aktivita Slunce je velmi nízká, přesto se objevila na jeho povrchu skvrna. Na večerní obloze pomalu zjasňuje Enckeho kometa. Planetka Vesta bude v opozici. SpaceX si připsala první letošní úspěch, když vypustila družice a první stupeň dosedl na moři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2237 - Rosetta (úzkopásmově)

Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Ranní stopa stanice ISS a Jupiter nad jižním obzorem

Další informace »