Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Může Slunce za sucho na Marsu?

Může Slunce za sucho na Marsu?

Na webové stránce NASA Goddard Space Flight Center, byl 8.7. uveřejněn článek o průběhu sledování a účincích tlakové vlny, vyvolané slunečními bouřemi s koronárním výtryskem hmoty (CMEs), z přelomu loňského října a listopadu.

eit195cw_strip.gif
Vlna ionizovaného plazmatu byla tehdy vyvržena ze Slunce takovou rychlostí (8 milionů km/hod, 2.235 km/sec), že v čase jen o něco více než jeden den, dosáhla oběžné dráhy Země. Jen o další den a pár hodin později dosáhla Marsu a pak postupně i další planety sluneční soustavy. Cesta rázové vlny sluneční soustavou je docela dobře zmapovaná, díky flotile kosmických sond roztroušených po blízkém vesmíru. Zachycena byla, mimo jiné, také sondou Mars Odyssey u Marsu, sondou Ulysses u Jupiteru a také sondou Cassini na její cestě k Saturnu. Zatím sice ještě nedosáhla nejvzdálenějšího výtvoru lidských rukou v kosmu, sondy Voyager 1, která je nyní asi 14,5 miliard km daleko, ovšem jinou trajektorií se pohybující Voyager 2 byl rázovou vlnou dostižen už dne 28.dubna 2004, když se sonda nacházela ve vzdálenosti asi 11 miliard kilometrů od Země.

Voyager 1, startoval 5. září 1977, dokončil oblet Jupiteru a Saturnu a aktuálně uniká ze sluneční soustavy rychlostí asi 3.6 AU ročně. Jeho sesterské plavidlo, Voyager 2 bylo vypuštěno 20. srpna 1977 na dráhu, která jej navedla na setkání s Jupiterem, Saturnem, Uranem a Neptunem. Nyní je Voyager 2 asi 73,5 AU od Slunce a pohybuje se rychlostí okolo 3.3 AU ročně.

Bouře ze 4.listopadu 2003 byla nejsilnější jaká kdy vůbec byla člověkem změřena. Rozbila rekordní záznamy pro rentgenové záření i pro rychlost a teplotu slunečního větru pozorovaného v blízkosti Země a to i přes to, že cyklus sluneční aktivity je už za svým maximem. S rozpínáním rázové vlny se sice rychlost šíření zpomalila, ale i tak dnes činí odhadem 670 km/sec.

Nakonec rázová narazí na heliopauzu, hmatatelný okraj heliosféry, místa, kde se materiál vyhozený ze Slunce hromadí proti "větru" mezihvězdného plynu, ve kterém se naše sluneční soustava pohybuje na své cestě galaxií. Srážka může vygenerovat extrémně nízkofrekvenční rádiové signály, které nám dají mnohem více přesných znalostí o velikosti sluneční domény. Energie nesená plazmou může odtlačit mezihvězdný plyn odhadem až o 640 milionů km, tj. asi 4 násobná vzdálenost Země od Slunce, oproti "běžnému" stavu a doslova tak rozšířit na čas prostor sluneční soustavy.

V návaznosti na dokumentování cesty rázové vlny blízkým vesmírem, byla uveřejněna teorie o tom, že podobné události, které nastaly na Slunci 4. listopadu 2003, mohou za to, že v Mars přišel v minulosti o většinu své zásoby vody. Prezentoval to minulý čtvrtek Ed Stone z Laboratoře tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně, v průběhu telekonference NASA. Při poslední bouři totiž bylo pozorováno, že rázová vlna odtrhla velké části řídkých horních vrstev atmosféry Marsu a doslova je odfoukla do vesmíru. Důvod je prostý. Protože Mars má podstatně slabší magnetosféru než Země, není tak dobře chráněn proti vlivům kosmického počasí a tak se mohlo podle vědců stát, že podobné vlny plazmy vyvržené Sluncem do prostoru postupně vyfoukaly z Marsu veškerou vodu i hustou atmosféru. Bylo na to podle vědců dost času, celé 3,5 miliardy let. Nové pokusy a výpočty ukáží, jak dalece je tato teorie pravdivá a byl-li to jediný důvod dnešního sucha na Marsu.

Na této adrese se nalézá několik animací (okolo 20 MB), které se tímto fenoménem zabývají.

Zdroj: Astrobiology magazine, NASA, Goddard Space Flight Center, Reuters, CNN
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



9. vesmírný týden 2017

9. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 27. 2. do 5. 3. 2017. Měsíc je po novu. Jasná Venuše a slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. Převážně v druhé polovině noci můžeme nejlépe pozorovat Jupiter, ráno také Saturn. Jasnější komety pomalu mizí z oblohy. Večer po západu Slunce můžeme naposledy spatřit 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a velmi obtížně viditelná. Vyžaduje tmavou oblohu. Kometa 41P je však dobrou náhradnicí. Z nabídky 100 pozorování připomínáme kometu Encke a zákryt hvězdy planetkou Helina.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Uran,Mars a Venuše

Další informace »