Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  V roce 2017 se těšte na pozoruhodné nebeské úkazy!

V roce 2017 se těšte na pozoruhodné nebeské úkazy!

Bolid z roje Geminid nad Mohavskou pouští.
Autor: Wally Pacholka.

Ani jsme se nenadáli a rok 2016 je prakticky za námi. Nabídl několik, opravdu pěkných pohledů do nočního nebe, ale například na pozoruhodné úkazy spojené zejména s malými tělesy Sluneční soustavy byl poměrně chudý. Většina nejpěknějších meteorických rojů, vyjma srpnových Perseid, byla rušena Měsícem, na obloze nezazářila žádná výraznější kometa (kromě C/2013 US10 Catalina na počátku roku), ovšem alespoň nezklamali stálí planetkoví poutníci. A co dál? Pojďme se v krátkosti podívat na to, co nám připraví především meziplanetární hmota za nebeské podívané v nadcházejících dvanácti měsících, tedy v roce 2017. Bude oproti letošku nesporně bohatší. Vychutnáme si za dobrých podmínek aktivní meteorické roje, uvidíme (možná i očima) výraznější komety zvučných jmen, najdeme si jasné planetky a také se nám nabídnou dvě, možná meziplanetárním prachem ovlivněná, zatmění Měsíce! Takže pokud už teď máte po ruce kalendář na rok 2017, pojďte si s námi zakroužkovat ta nejzajímavější data.

Nebeský ohňostroj hned z kraje nového roku!

Kvadrantida. Autor: Jim Westlake.
Kvadrantida.
Autor: Jim Westlake.
Téměř pravidelně každý kalendářní rok z astronomického pohledu začíná jedním z nejbohatších meteorických rojů – Kvadrantidami (nebo též Quadrantidami). Roj je aktivní v období od 1. do 10. ledna. V mnoha ohledech lze o Kvadrantidách, jejichž mateřským tělesem je trochu netradičně planetka 2003 EH1, hovořit jako o nejsilnějším meteorickém proudu celého roku. Svědčila by o tom především hodnota zenitové hodinové frekvence udávaná obvykle číslem 120. Naopak v neprospěch roje hraje malé trvání jeho maximální aktivity (6 hodin) a obecně vysoká pravděpodobnost oblačného počasí, znemožňujícího pozorování oblohy právě na začátku ledna. Při dobrém počasí lze reálně počítat se spatřením kolem 60 meteorů roje za hodinu, a to zejména v časných ranních hodinách.

V roce 2017 nastává maximum poněkud nevhodně, lze jej očekávat v noci ze 3. na 4. ledna 2017 s  tím, že vrchol aktivity se předpovídá na 3. ledna 2017 v 15 hodin SEČ. To se již bude stmívat, ale radiant, nacházející se v již neexistujícím souhvězdí Zedního kvadrantu (zrušeno v roce 1922), tedy v dnešním souhvězdí Pastýře, v té době klesá k severu a kolem 21. hodiny se téměř, při pohledu ze střední Evropy, dotkne obzoru. Teprve poté začne stoupat a k ránu 4. ledna už bude stoupat vysoko směrem k nadhlavníku. Nejlépe je tak meteory roje možné sledovat po půlnoci, respektive před svítáním, ale letos, s ohledem na čas maxima, doporučujeme pozorování zahájit co nejdříve. Podstatné ale je, že v letošním roce bude Kvadrantidám přát Měsíc, který je v čase maxima dva dny před první čtvrtí a po půlnoci tak nebude naše pozorování rušit svým svitem (zapadá 3. ledna okolo 22 hodin SEČ).

Najděte si planetku Vesta

Dalším drobným tělesem Sluneční soustavy, kterému budeme moci věnovat svoji pozornost kolem poloviny ledna, je planetka (4) Vesta. Ta se na své dráze kolem Slunce dostane do opozice krátce po půlnoci 18. ledna 2017. Toto těleso, obíhající v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem, je co do rozměrů třetím největším své kategorie a s ohledem na hmotnost dokonce druhým. Nalezneme ji mezi Blíženci a Rakem. Při aktuální jasnosti kolem 6,5 magnitudy by to neměl být žádný větší problém už při použití malého binokuláru; na tmavé obloze s dobrým zrakem i bez něj. Pomoci by mohly jasné hvězdy Blíženců, i Castor s Polluxem, v jejichž zdánlivém prodloužení směrem na východ (k hvězdokupě Jesličky v Raku) se planetka přibližně v lednu nachází.

Na počátku února ztmavne úplňkový Měsíc

Simulační snímek polostínového zatmění Měsíce 11. února 2017. Autor: EAI.
Simulační snímek polostínového zatmění Měsíce 11. února 2017.
Autor: EAI.
Ačkoliv s tématem drobných těles Sluneční soustavy úkaz souvisí jen opravdu okrajově, nelze nevynechat v tomto zevrubném přehledu i výrazné polostínové zatmění Měsíce. Toto téměř tečné částečné zatmění, které navíc uvidíme v celém průběhu po půlnoci z pátku na sobotu 10./11. února 2017, rozhodně vyláká ven do zimy mnoho fotografů. Měsíc při úkazu projde nejblíže zemskému stínu v sobotu 11. února v 1:44 SEČ ve výšce skoro 50° nad obzorem.

Měsíc se při maximální fázi úkazu přiblíží k plnému zemskému stínu na 0,02°, což už je považované za nejistotu hranice plného stínu. Mohlo by tak být dokonce procentuálně extrémně malým částečným zatměním. Potemnělý bude horní okraj Měsíce (potemnění bude očima pozorovatelné již asi 25 minut před maximální fází a ještě 25 minut po ní). Na obloze najdeme kromě Měsíce ještě planetu Jupiter v souhvězdí Panny, asi 25° nad obzorem nedaleko hvězdy Spica.

Právě maximum roje Kvadrantidy,  nastalé o měsíc dříve, je tou souvislostí mezi zatměním a malými kameny Sluneční soustavy. Je totiž známo, že pokud nastane zatmění Měsíce zhruba 30 dní po maximu nějakého silného meteorického roje, vrchní vrstvy atmosféry se mohou mírně zakalit meteorickým prachem a způsobit ještě výraznější potemnění zatmělého Měsíce. V případě tohoto úkazu bude tento vliv zanedbatelný, zaznamenatelný prakticky výhradně fotograficky, nicméně úkaz jako takový díky perfektním podmínkám (Měsíc vysoko na obloze, takřka již částečné zatmění) uvidíme pěkně i očima). Těšíme se na parádní fotografie!

Animace Průběhu zatmění
(Autor: Larry Koehn)

V únoru vyhlížejte slavnou československou kometu!

Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková na snímku Michaela Jägera z roku 2011 Autor: Michael Jäger
Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková na snímku Michaela Jägera z roku 2011
Autor: Michael Jäger
V první polovině února nás čekají nejlepší podmínky pro sledování krátkoperiodické komety 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková (s periodou 5,25 roku), která byla spoluobjevena československými astronomy, Antonínem Mrkosem a Ľudmilou Pajdušákovou v roce 1948. Přísluním kometa sice projde již v samém závěru roku 2016, ale 11. února 2017 se dostane na své dráze nejblíže k Zemi, do vzdálenosti pouhých 0,084 AU (asi 12,6 milionů km). Právě to je důvod, proč se nám nakrátko kolem závěru poslední únorové dekády, kdy zároveň nebude rušit svitem Měsíc, objeví na ranní obloze. Její jasnost by měla dosáhnout až k hodnotě 6,6 magnitudy, tedy k pohledu i obyčejným binokulárem. Vlasatice se bude pohybovat nad souhvězdím Hadonoše a poté Herkulem. Aktuální polohu komety najdete v mapce na webu Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Vrací se i kometární rychlík 2P/Encke

Enckeova kometa v roce 2013. Autor: Damian Peach.
Enckeova kometa v roce 2013.
Autor: Damian Peach.
Na konci února se pak můžeme těšit na asi druhou nejznámější kometu vůbec. Řeč je o kometě 2P/Encke, která se ke Slunci vrací na své krátkoperiodické dráze každých 3,3 roku. Tentokrát ji nejlépe budeme moci sledovat před jejím průchodem periheliem (ten nastane 10. března 2017), a to na večerní obloze. Během února bude postupně zjasňovat a na konci měsíce se dostane až k 7. magnitudě. V neděli 26. února 2017 ji tak například naleznete nedaleko východně od jasné hvězdy Procyon mezi souhvězdími Raka a Jednorožce. S přetrvávající jasností kolem 7. magnitudy nám pak při své rychlé cestě oblohou také v závěru února zmizí ve večerním soumraku. Kometa je obvykle velmi difúzní, na pozorování potřebujete už světelnější dalekohled. Ale pokud byste ji chtěli zachytit fotograficky, jako větší zelenou skvrnku ji zaznamenáte zrcadlovkou a světelným objektivem v době maxima jasnosti i bez potřeby nějaké výrazně delší expozice. Průchod komety Encke přísluním by mohl také vést k určitému nárůstu aktivity meteorických rojů, které jsou s ní svázány. V listopadu tak neopomeňte věnovat náležitou pozornost Tauridám (čtěte dále). Aktuální polohu komety najdete v mapce na webu Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Nejpříznivější návrat komety prvního slovenského profesora astronomie

Dráha komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák na jarní obloze 2017 v době její největší jasnosti. Autor: http://hemel.waarnemen.com
Dráha komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák na jarní obloze 2017 v době její největší jasnosti.
Autor: http://hemel.waarnemen.com
Do kometární třetice nás na začátku dubna čeká setkání s krátkoperiodickou kometou 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák (jejím spoluobjevitelem byl první slovenský profesor astronomie Ľubomír Kresák), která se ke Slunci vrací přibližně každých  5,4 roku. Její letošní návrat je nejpříznivější za posledních 200 let. Tato vlasatice je hodně nevyzpytatelná a její návraty jsou známé neočekávanými zjasněními. Na základě nominální předpovědi by měla nejvyšší jasnosti, blížící se k 6. magnitudě, dosáhnout na konci první dubnové dekády. Ale může nám připravit i různá příjemná překvapení. Nelze například vyloučit, že by mohlo dojít k tak výraznému outburstu (skokovému zjasnění kvůli bouřlové aktivitě na povrchu jádra komety), že bychom těleso spatřili pohodlně i pouhýma očima z měst.

Kometa by měla být dobře pozorovatelná již od počátku března. Od 12. března 2017 už bude cirkumpolární (v Česku vůbec nezapadne) a v polovině měsíce ji z večera nalezneme prakticky v nadhlavníku. V době největší očekávané jasnosti, na konci března, bude velmi snadno nalezitelná i mezi hvězdami - bude prolétat severozápadní částí asterizmu "Velký vůz". Nejblíže k Zemi, na vzdálenost 0,149 AU, se dostane na začátku dubna. Periheliem pak projde 14. dubna 2017 a její jasnost začne pozvolna slábnout. Z očekávaných vlasatic roku 2017 bude, jak se zdá, pozorovatelsky nejzajímavější. Aktuální polohu komety najdete v mapce na webu Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Dubnový roj Lyridy také nezklame

Jasná Lyrida nad stromy. Autor: Space.com
Jasná Lyrida nad stromy.
Autor: Space.com
V závěru dubna nás čeká také aktivita meteorického roje Lyridy (16. až 25. dubna) s poměrně ostrým maximem v nocích 21./22. a 22./23. dubna 2017. Maximum sice nastává bohužel 22. dubna v 11 hodin SELČ (tedy ve dne), ale vzhledem k tomu, že couvající Měsíc bude pouhé čtyři dny před novem, budou pozorovací podmínky pro noční sledování roje oproti jiným rokům beztak příznivější. Radiant roje se dostává nad severovýchodní obzor až před 21. hodinou a v průběhu noci stoupá do výšky přesahující 60° (před svítáním). Proto je vhodné pozorování směrovat vždy do druhé poloviny noci. Při predikované zenitovém hodinovém počtu18 meteorů se sice nelze těšit na nějakou výraznou podívanou, kterou nám pravidelně každý rok nabízejí Kvadrantidy, Perseidy či Geminidy, ale přesto to jistě bude stát za to! I proto, že na maximum vychází v kalendáři víkend, a tak snad nebude problém si třeba v sobotu 22. dubna, tedy pár hodin před maximem, přivstat a nějakou tu Lyridu uzřít či zachytit fotograficky.

Léto bude patřit Saturnu, jasnější kometě a planetkám

Komety C/2016 U1 NEOWISE a C/2015 V2 Johnson u proslulé Vírové galaxie v Honících psech. Kometa NEOWISE bude nejjasnější okolo Vánoc 2016 a na ranní obloze ji spatříme možná i malými dalekohledy. Kometa Johnson pak bude výrazná na přelomu června a července 2017, možná ji slabě spatříme i pouhýma očima. Autor: José J. Chambó
Komety C/2016 U1 NEOWISE a C/2015 V2 Johnson u proslulé Vírové galaxie v Honících psech. Kometa NEOWISE bude nejjasnější okolo Vánoc 2016 a na ranní obloze ji spatříme možná i malými dalekohledy. Kometa Johnson pak bude výrazná na přelomu června a července 2017, možná ji slabě spatříme i pouhýma očima.
Autor: José J. Chambó
S létem přijde teplé počasí a pochopitelně spousta příležitostí trávit čas pod noční oblohou s nejkrásnějším úsekem Mléčné dráhy. Vyjma dobré viditelnosti planety Saturn, která jistě potěší svými prstenci každého majitele už menšího hvězdářského dalekohledu, stojí za zmínku i dlouhoperiodická kometa C/2015 V2 (Johnson). V dosahu dalekohledů bude sice už od ledna 2017, ale lepší bude počkat až do května, kdy snad zjasní až k 7,5 magnitudě a přesune se vysoko na večerní oblohu. Maximálního jasu (7,3 mag) by měla vlasatice dosáhnout na přelomu května a června, kdy bude procházet od severu k jihu souhvězdím Pastýře. Pro její sledování pak bude nejpodstatnější právě rychlý pohyb směrem k nebeskému rovníku, takže v následujících dnech nám rychle bude mizet z oblohy. Již v tuto chvíli je kometa dokonce oproti předpovědím o něco jasnější, takže existuje malé procento naděje, že by mohla překvapit a dostat se třeba i na hranici viditelnosti pouhýma očima. Aktuální polohu komety najdete v mapce na webu Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Jasné a rozsáhlé noční svítící oblaky ráno 12. července 2016 zachycené z Lučence. Byly pozorovatelné navzdory nasouvající se vysoké a střední oblačnosti, jejíž tmavé siluety jsou na snímku v popředí. Autor: Juraj Hanula
Jasné a rozsáhlé noční svítící oblaky ráno 12. července 2016 zachycené z Lučence. Byly pozorovatelné navzdory nasouvající se vysoké a střední oblačnosti, jejíž tmavé siluety jsou na snímku v popředí.
Autor: Juraj Hanula
Jako každý rok i v červnu a v červenci 2017 bude v kurzu možnost spatřit mrazivou krásu Nočních svítících oblak (NLC), které úzce souvisí právě s meteorickým prachem. Kdy a jak je vyhlížet, najdete v článku z června 2015.

A dále se červenec, tedy měsíc s velice krátkými nocemi, stane v roce 2017 měsícem opozice jedné z největších planetek a jedné trpasličí planety. Jedná se o Juno a Pluto. Jako první se do opozice se Sluncem dostane 2. července 2017 odpoledne planetka (3) Juno. Při vzdálenosti jen něco více než 2 AU od Země bude mít Juno jasnost 9,6 magnitudy. Objekt se bude promítat do severní části nevýrazného souhvězdí Štítu, který ovšem leží v krásné části Mléčné dráhy, a kolem místní půlnoci jej nalezneme přibližně 35° nad jižním obzorem. Na vyhledání tedy nutně potřebujete mapku a dalekohled o průměru aspoň 6 centimetrů (tedy větší binokulár).

Najít Pluto bude náročné

Pluto v nepravých barvách Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/SWRI
Pluto v nepravých barvách
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/SWRI
Velkým problémem ale bude hledání trpasličí planety Pluto. Tento, v současnosti velmi slavný představitel transneptunických těles, který právě před jedenácti roky ztratil privilegium být plnohodnotnou devátou planetou naší Sluneční soustavy, se nám bude hledat  podstatně obtížněji. S ohledem na velikost (respektive malý fyzický průměr 2370 km) a velkou vzdálenost (32,3 AU) se nám Pluto jeví jako „hvězda“ o jasnosti 14,2 magnitudy. Taková jasnost je pro převážnou většinu amatérských dalekohledů absolutně nedostupná. Pro zachycení největší trpasličí planety tak bude nutné použít astrofotografii. Pokud aparát v ohnisku dalekohledu, případně s teleobjektivem, v obou případech na ustavené paralaktické montáži, namíříte správným směrem, tedy do severovýchodní části souhvězdí Střelce, budete mít šanci. Další komplikací při našem snažení bude ale také malá výška Pluta nad obzorem. I v čase jeho kulminace se totiž s ohledem na deklinaci -21,5° nedostane výš než 18° nad jižní bod obzoru. Ale jak se říká: Nikdy neztrácejte naději.

Srpnový úplněk vyjde dramaticky zatmělý

Simulační snímek polostínového zatmění Měsíce 7. srpna 2017. Autor: EAI.
Simulační snímek polostínového zatmění Měsíce 7. srpna 2017.
Autor: EAI.
V duchu zmínky o únorovém úkazu se opět mírně odpoutejme od meziplanetární hmoty: Zcela opačným případem v náročnosti při hledání nebeských objektů je pochopitelně Měsíc. A ten v létě, konkrétně 7. srpna večer, bude rozhodně stát za pozornost. Srpnový úplněk totiž bude provázen výrazným částečným zatměním Měsíce, které si vychutnáme spolu s výstupem úplňku nad jihovýchodní obzor v době soumraku.

Měsíc bude vycházet (v Praze) jen 8 minut po maximální fázi zatmění, při níž bude ponořen necelými 25 % svého průměru v severní části zemského stínu. O něco lépe na tom budou na východě Česka a především naši slovenští přátelé, jímž Měsíc vyjde nad obzor dokonce až desítky minut před maximální fází úkazu. Při svém východu bude Měsíc „ukousnutý“ z jeho pravého dolního okraje. Konec částečného zatmění přijde přibližně o 50 minut později při výšce Měsíce 7° nad obzorem (opět vztaženo na Prahu). Jižní obzor v té době bude zdobit Saturn v souhvězdí Hadonoše a více na západ najdeme jasný Jupiter (necelých 7° severozápadně od hvězdy Spica v Panně). Úkaz tedy bude probíhat nízko nad obzorem během soumraku a nabídne především fotografům mnoho příležitostí k dramatickým záběrům zatmělého Měsíce s přírodními či architektonickými objekty na obzoru. Toto nebeské představení bude nesporně jedním z těch nejlákavějších v celém roce 2017.

V říjnu zazáří prach z Halleyovy komety

Orionidy Autor: NASA
Orionidy
Autor: NASA
Ale zpět k meziplanetárnímu prachu. Na další zajímavý úkaz spojený s malými tělesy Sluneční soustavy si musíme počkat až do druhé poloviny října.  V sobotu 21. října 2017 nás čeká významný, byť často opomíjený, pravidelný meteorický roj  Orionidy.  Jeho aktivita trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu. Maximum v roce 2017 připadá, jak už bylo řečeno, na sobotu 21. října. Radiant promítající se do Orionova kyje v severovýchodní části souhvězdí bude stoupat stále výš nad obzor v průběhu noci a geometricky tak budou nejlepší podmínky ve druhé polovině noci a nad ránem. V čase maximální aktivity bude příznivě postaven i Měsíc, pouhé dva dny po novu, takže nebude sledování roje vůbec rušit. O předposledním říjnovém víkendu se tak můžeme dočkat řádově desítky rojových meteorů za hodinu pocházejících z úlomků vůbec nejznámější vlasatice – Halleyovy komety.

Další tip pro „planetkáře“ – výrazná Pallas

V samém závěru října se nám ve svém největším lesku představí další z velkých planetek hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Tentokrát opozicí se Sluncem projde v noci z 28. na 29. října 2017 planetka (2) Pallas. Při jasnosti kolem 7,7 magnitudy by s hledáním pohybující se „hvězdy“ v souhvězdí Eridanu neměl být problém. Ale znalce oblohy již jistě zaskočilo poměrně exotické souhvězdí a nemýlili se. Záporná deklinace planetky, pohybující se kolem hodnoty -25°, ji nechává kolem půlnoci vystoupat maximálně do pouhých necelých 16°.

Listopad a prosinec 2017 bude patřit meteorickým rojům

Leonidy 1799 a 1833 Autor: Public Domain / Pinterest
Leonidy 1799 a 1833
Autor: Public Domain / Pinterest
V závěru roku nás čekají tři nepřehlédnutelné meteorické roje. V polovině listopadu to bude každoroční meteorický roj Leonid. Ten je velice často zmiňován v souvislosti s pravidelně se opakujícími bohatými meteorickými dešti, které se dostavují s periodou přibližně 33 let, ale s tím bohužel v roce 2017 počítat nemůžeme. Poslední takový déšť spojený s návratem mateřské komety 55P/Tempel-Tuttle (návrat v roce 1998) přinesl výrazná maxima v letech 2001 a 2002. V roce 2017 se však něčeho podobného dočkáme jen stěží. Přesto Leonidy budou jistě nepřehlédnutelné. Nejzajímavějšími nocemi budou předúsvitové hodiny 17. a 18. listopadu 2017. Specialitou Leonid totiž bývá nezanedbatelné zastoupení jasných bolidů, které vynahrazují „klidovou“ menší aktivitu roje v mezidobích mezi výraznými vzplanutími aktivity (další astronomové očekávají až kolem roku 2031).

Bolid z Taurid. Autor: Lubomír Sklenár.
Bolid z Taurid.
Autor: Lubomír Sklenár.
O další bolidy by se ještě na konci října a pak zejména v první polovině listopadu mohly postarat dvě větve (severní a jižní) meteorického roje Taurid. Jeho mateřskou kometou je zmíněná 2P/Encke, která proletí kolem Slunce právě v roce 2017. Je obvyklé, že po jejím průletu kolem naší hvězdy bývají proudy Taurid nasyceny větším množstvím rozměrnějších úštěpků z jádra komety, které pak při průletu atmosférou produkují opravdu jasné bolidy. Severní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba měsíc (mezi 25. říjnem a 25. listopadem), přičemž ploché maximum připadá zhruba na 12. listopadu. Jižní Tauridy bývají nejaktivnější necelý týden dříve. I při malé zenitové frekvenci přibližně 5-10 meteorů/h je právě v první polovině listopadu vysoká šance, že například při soustavném časosběrném snímání zachytíte nějaký velmi jasný bolid. Jsou i případy, kdy bolidy Taurid (potažmo Leonid) dosáhly jasu Měsíce v úplňku a osvítily krajinu!

Geminidy nad observatoří Xinglong. Autor: Steed Yu and NightChina.net.
Geminidy nad observatoří Xinglong.
Autor: Steed Yu and NightChina.net.
Posledním skutečně excelentním pravidelným meteorickým rojem s velmi příznivými podmínkami budou v roce 2017 Geminidy. Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton, snad bývalá, dnes již vyhaslá kometa. Radiant roje se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází už za večerního soumraku a během noci vystoupí vysoko nad jižní obzor, kde vrcholí po půlnoci. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 3. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné, se stoupající výškou radiantu stoupá frekvence nad 100 meteorů v hodině. K pozorování využijte noci ze 13./14. a 14./15. prosince. Měsíc svým svitem rušit nebude, naopak jen jako nevýrazný srpek fotogenicky ozdobí ranní oblohu, neboť bude couvat do novu, který nastane jen 3 dny po maximu roje. Za ideálních podmínek (jasno celou noc) lze v průběhu maxima roje zachytit až 1000 meteorů za noc!

... a to není zdaleka všechno

Astronomickou zajímavostí roku 2017 je skutečnost, že jediná trpasličí planeta nacházející se v hlavním pásu planetek – Ceres – se celý rok nedostává do opozice. Poslední nastala již 21. října 2016 a následující se dostaví až koncem ledna 2018. Ale jak jste se mohli dočíst, čeká nás bezesporu řada astronomických výzev a jistě současně i krásných zážitků při sledování nekonečných krás oblohy. A nezapomeňte, že v tomto výčtu jsme záměrně vynechali mnoho dalších jevů, souvisejících například s jasnými planetami a jejich četnými nebeskými setkáními s Měsícem či nepředpověditelné polární záře. Věřte tedy, že rok 2017 bude rozhodně stát za to! Tímto přejeme hodně zdraví, štěstí a pohody do roku 2017.

Autory článku jsou Karel Halíř (Hvězdárna v Rokycanech) a Petr Horálek (vedoucí redaktor Astro.cz).

Kontakty a další informace

Karel Halíř
Zákrytová a astrometrická sekce České astronomické společnosti
Hvězdárna v Rokycanech
E-mail: halir@hvr.cz

Petr Horálek
Vedoucí redaktor Astro.cz
Email: horalek@astro.cz
Mobil: +420 736 124 431

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech
[2] Kniha Tajemná zatmění (2015, Albatros)
[3] Pět kometárních důvodů, proč se těšit na rok 2017
[4] Polostínové zatmění Měsíce 10./11. února 2017
[5] Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017
[6] Komety na Astro.cz
[7] Meteory a meteorické roje na Astro.cz
[8] Hvězdářská ročenka 2017



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995. Jejím prvním členem a defacto i zakladatelem byl Karel Mokrý a významným pomocníkem Josef Chlachula (který se dlouhodobě věnuje českým překladům Astronomického snímku dne NASA). Od té doby se rozrostla na několik členů, mezi něž se přidal známý popularizátor astronomie Petr Sobotka, vedoucí Sekce proměnných hvězd a exoplanet Luboš Brát, popularizátor kosmonautiky Vít Straka, astrofotograf Martin Gembec nebo astronom Martin Mašek. Vedoucím redaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, od roku 2010 je to Petr Horálek. Mimo portál Astro.cz se redakce věnuje i Facebookovému profilu ČAS. Všemu se věnuje především svém volném čase, neboť nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Zatmění Měsíce 2017, Kvadrantidy, 45P Honda-Mrkos-Pajdusakova, Komety 2017, Geminidy, 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák, C/2015 V2 Johnson, Lyridy, Zatmění měsíce, 2p/encke, Tauridy, Leonidy, Enckeova kometa


8. vesmírný týden 2017

8. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 20. 2. do 26. 2. 2017. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Planeta Venuše a nedaleký slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. V druhé polovině noci a ráno můžeme pozorovat Jupiter, za svítání také Saturn. Z komet je stále nejlepší večerní 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a tedy vizuálně ne tak pěkná. Z nabídky 100 pozorování máme tento týden výzvu zkusit dvě planetky, jeden zákryt hvězdy planetkou a konjunkci Marsu s Uranem. Na jižní polokouli navíc proběhne prstencové zatmění Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Oko do vesmiru

Canon 6D+Samyang 24mm, f1.4@f2.8, ISO 6400, 15sec Pano z 50 fotiek

Další informace »