< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Na obloze  >  Komety

Komety

Kometa C/2006 P1 McNaught v Chile. Autor: Miloslav Druckmüller
Kometa C/2006 P1 McNaught v Chile.
Autor: Miloslav Druckmüller
Ledoprachová jádra komet coby zamrzlé pozůstatky z dob vzniku Sluneční soustavy nepředvídatelně vnikají do srdce našeho planetárního systému - ke Slunci - a občas kouzlí fantastické nebeské představení. Povětšinou neviditelné krásky se nejprve projevují mlhavou hlavou, komou, která se za vhodných podmínek pomalu protáhne do ohonu. Opravdu výrazný ohon, respektive dvojice - prachový a iontový - bývá větší vzácností. Komet viditelných dalekohledem je na nebi viditelných v průběhu roku několik desítek. Komety s jasností na hranici viditelnosti očima jsou vzácnější - zhruba dvě až tři takové komety za rok se ukážou. Opravdu jasná kometa, jako například McNaught z roku 2007, je vstutku mimořádnou podívanou. Statisticky ji můžeme očekávat jen několikrát za století. Na tuto vzácnou příležitost je třeba počkat. Nicméně jaké komety můžeme vyhlížet právě teď a kde je najdeme? A jak komety pozorovat?

Aktuálně viditelné komety a mapky

V tabulce níže je generován výpis právě viditelných komet do 14. magnitudy. Údaje o výšce nad obzorem jsou vztaženy na souřadnice střední Evropy, tj. 50° severní šířky a 15° východní délky. Pokud kliknete na název komety, dostanete se na stránku Heavens-above.com, na níž je k dané kometě zobrazena mapka a rovněž poloha komety ve Sluneční soustavě.

KometaJasnostDatum*Vzdálenost**VýškaAzimutSouhvězdí
10P Tempel 29,12026-zář-17142°-59,4°285° (ZSZ)Jižní ryba
169P NEAT11,42026-zář-1834°44,0°150° (JJV)Lev
220P McNaught12,32026-zář-18124°18,6°259° (ZJZ)Býk
161P Hartley-IRAS12,52026-zář-17154°-19,8°270° (Z)Velryba
C/2024 T5 ATLAS14,02026-zář-1792°18,9°218° (JZ)Zajíc
C/2024 J3 ATLAS14,12026-zář-1896°5,3°19° (SSV)Lyra
C/2014 UN271 Bernardinelli-Bernstein14,62026-zář-1083°-31,3°184° (J)Létající ryba
78P Gehrels14,92026-zář-1572°55,4°209° (JJZ)Blíženci
260P McNaught14,92026-zář-1794°59,1°268° (Z)Vozka
C/2024 R4 PANSTARRS14,92026-zář-18112°8,4°0° (S)Labuť
88P Howell15,12026-zář-17127°21,9°267° (Z)Beran
C/2023 R1 PANSTARRS15,12026-zář-1557°-25,1°86° (V)Váhy
C/2021 G2 Atlas15,62026-zář-1879°-14,6°47° (SV)Herkules
C/2020 R4 ATLAS16,02026-zář-1149°53,3°170° (J)Rak

* Datum posledního ohlášeného pozorování komety
** Úhlová vzdálenost komety od Slunce

V následujících odkazech se skrývají internetové stránky se seznamem aktuálně viditelných komet včetně vyhledávacích mapek.

Doporučujeme



O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Další články autora (57)

Štítky: Kometa 

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »