Úvodní strana  >  Na obloze  >  Vesmírné objekty

Vesmírné objekty

Co můžeme vidět v dalekém nebi?

Mlhoviny v orionu,  M42, B33, IC434 a další Autor: Martin Myslivec
Mlhoviny v orionu, M42, B33, IC434 a další
Autor: Martin Myslivec
Galaxie, mlhoviny, hvězdokupy. Souhrnně objekty hlubokého nebe, nebo také "deep-sky" objekty. Drtivá většina z nich je očima zcela nepozorovatelná, ale existují výjimky. Mezi ně patří například legendární Messierův katalog 109 objektů vzdáleného nebe (a jedné dvojhvězdy). Mezi nejjasnější deep-sky objekty patří okuskvostné otevřené hvězdokupy jako Plejády. Najdeme tu ale i Velkou galaxii v Andromedě nebo Velkou mlhovinu v Orionu. Kde tyto objekty najdete? A jaké dalekohledy k jejich pozorování využít?

Zjistěte více:

 

Nejjasnější "deep-sky" objekty na severní obloze

V tabulkách níže najdete mapky k vyhledání dalekohledy viditelných objektů vzdáleného nebe viditelných ze střední Evropy (nejjasnější objekty jsou vynechány). Soubor map připravil Miloš Hroch, s jeho svolením jsou zpřístupněny na serveru astro.cz. Při tvorbě mapových podkladů byl jako zdroj použit převážně Messierův a Caldwellův katalog, prozatím se však nejedná o souhrný přehled všech objektů uvedených v těchto katalozích, nebo všech zajímavých objektů v daných souhvězdích. Na tvorbě dalších map se pracuje a budou postupně zpřístupněny. Na mapách naleznete objekty vhodné jak pro triedr nebo menší dalekohled, tak i objekty které uvidíte pouze ve velkých přístrojích (>300 mm).

Soubor map je rozdělen podle nejlepší viditelnosti. Daná souhvězdí obsahují vždy jednu mapu přehlednou, jež zobrazuje pole 90°, a dále mapky jednotlivých objektů (podrobné mapy). Tyto podrobné mapy zobrazují vždy zorné pole 15° (mimo mapy s galaktickým Stephanovým quintetem, kde je měřítko přibližně 5°). Pro snadnější orientaci byl využit "Karkoschkův systém", kdy na podrobné a přehledné mapce jsou označeny jasnější hvězdy, dle kterých si lze udělat představu o měřítku při přechodu z přehledné na podrobnou mapu.

Je možné, že mapy obsahují chyby (např. v katalogových číslech), pokud na nějakou narazíte, dejte prosím vědět na info@astro.cz. Uvítáme i další připomínky, případně náměty na zajímavé objekty, které nejsou uvedeny ve výše zmíněných katalozích.

Obtočná souhvězdí

Kefeus Drak Honící psi Velká Medvědice
NGC188
NGC40
NGC6946
NGC7023
NGC7354
NGC4236
NGC6543, NGC6503
Hickson68
M106
M51
M94 M63 NGC4449
NGC4631
M101, NGC5474
M108, M97, M109 NGC3729, 3718, 3631
M81, M82, NGC2976, 3077, 2574
NGC2841

Jarní souhvězdí

Lev Panna Havran Severní koruna
M65, M66, M95, M96 M105
NGC2903
NGC3521
NGC3607, NGC3626 Abell1367
3C273
M104, NGC4697, NGC4699
NGC4038, NGC3887 Abell2065
Vlasy Bereniky Rak Hydra Sextant
M100
M53, M64, NGC5053
NGC4147, NGC4450
NGC4559, 4725, 4565, 4676
M67 NGC2775 NGC3242
NGC5694
NGC3115

Letní souhvězdí

Vodnář Panna Lyra Listička Delfín Váhy
M2
NGC7009
NGC7293
3C273
M104, NGC4697, NGC4699
M56, NGC6765 M27, M71, Cr339 NGC6934
NGC7006
NGC5897

Podzimní souhvězdí

Velryba Andromeda Ryby Sochař
Abel194
IC1613
M77
NGC246
NGC404
NGC7662
NGC891 a 752
M74 NGC253

zimní souhvězdí

Býk Perseus Jednorožec
M1
NGC1555
NGC1272 M30


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Emisní mlhovina, Galaxie, Messierův katalog, Malý Messierův maraton, Katalog NGC, Mlhoviny, Hvězdokupy, Otevřená hvězdokupa, Reflekční mlhovina, Mlhovina , Hvězdokupa , Kulová hvězdokupa


45. vesmírný týden 2024

45. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 11. do 10. 11. 2024. Měsíc dorůstající do první čtvrti je na večerní obloze. Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) je stále viditelná alespoň triedrem nebo větším dalekohledem. Venuše je krátce po západu vidět velmi nízko nad jihozápadem, Saturn brzy vrcholí nad jihem, Jupiter je výše až kolem půlnoci a Mars zůstává nejlépe viditelný nad ránem. Slunce zdobí několik větších skvrn. Na čínské stanici došlo k výměně posádek a po rekordně dlouhém pobytu přistála loď Šen-čou 18. Každý týden probíhá několik startů Falconu 9 se Starlinky, což se na obloze projevuje viditelností vláčků teček. Devadesát let uplynulo od narození významného amerického astrofyzika a popularizátora Carla Sagana.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2024 obdržel snímek „Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety“, jehož autorem je Robert Barsa.     18. září 2024 v ranních hodinách se nad jednou z nejvýznamnějších památek východního Slovenska, Dómem svaté Alžběty v

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 1499 Kalifornia

Hmlovina Kalifornia (NGC 1499) je difúzna hmlovina v súhvezdí Perzeus. Svoj názov dostala podľa svojho podlhovastého vzhľadu, ktorý môže pripomínať Kalifornský polostrov. Pozorovania Hmlovina sa nachádza v južnej časti súhvezdia severne od hviezdy 4. magnitúdy s názvom ξ Perseus (Xie Perseus). Na oblohe má pretiahnutý tvar, smeruje od severozápadu na juhovýchod a jej rozmery sú 4° × 1,5°. Tieto rozmery má však len na fotografiách a vizuálne sa pozoruje veľmi ťažko, pretože má nižšiu povrchovú jasnosť ako väčšina ostatných emisných hmlovín. Jasnejšia časť hmloviny, ktorú možno vidieť ďalekohľadom, má rozmery 160′×40′. Na veľmi tmavej oblohe ju možno vidieť v náznaku voľným okom. História pozorovania Túto hmlovinu objavil Edward Emerson Barnard 3. novembra 1885 pomocou šesťpalcového ďalekohľadu (priemer 150 mm). O šesť rokov neskôr ju pozoroval aj Friedrich Simon Archenhold, ktorý ju nezávisle od neho spoluobjavil 27. októbra 1891. Barnard hmlovinu niekoľkokrát fotografoval a v roku 1895 publikoval jeden jej podrobný šesťhodinový snímok. Hmlovina bola objavená len niekoľko rokov pred vydaním Nového všeobecného katalógu, v ktorom je uvedená pod poradovým číslom 1499. Vlastnosti Hmlovina leží vo vzdialenosti 1 340 svetelných rokov od Zeme a jej skutočná veľkosť je približne 100 svetelných rokov. Pravdepodobne ju ožaruje hviezda ξ Persei, modrobiela hviezda hlavnej postupnosti, ktorej bola pridelená spektrálna klasifikácia O7e. Táto hviezda patrí do združenia OB s názvom Perseus OB2, ktorého najjasnejším členom je hviezda ζ Persei (Zeta Persei). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 323x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 82x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 24.10. až 4.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »