Úvodní strana  >  Na obloze  >  Atmosférické jevy

Atmosférické jevy

... ANEB DĚNÍ BEZPROSTŘEDNĚ NAD HLAVOU

Noční svítící oblaka. Autor: Martin Pokorný
Noční svítící oblaka.
Autor: Martin Pokorný
Fantastických úkazů na nebi se můžeme nabažit i díky zemské atmosféře. Je jich celá řada a i když ne vždy souvisí přímo s astronomií, jejich vysvětlení není vždy spjato jen s pozemským děním. Zatímco některé optické úkazy v atmosféře jsou notoricky známé a každý z nás se s nimi nejdenou setkal (duha, červánky...), jiné je třeba hledat či si na ně trpělivě vyčkávat (noční svítící oblaky, zrcadlení). V každém případě jsou optické úkazy v atmosféře bezednou studnou fotografické inspirace. Proto je nezapomeňte fotografovat.

Následující odkazy vedou na specializovanou stránku Optické úkazy v atmosféře (ukazy.astro.cz). Na ní najdete nejen vysvětlení původu nejčastějších optických jevů v zemské atmosféře, ale rovněž rozsáhlou galerii těchto jevů, do které můžete sami přispět! Snímky zaslané do galerie na externích stránkách se ovšem nepromítnou do čtenářských galerií na Astro.cz.

duha

DUHA
»
Jak vzniká duha
» Fotografie

duha

HALOVÉ JEVY
» Přehled halových jevů
» Fotografiepozorování

duha

OHYBOVÉ JEVY
»
Korónairizacegloriola
» Nové fotografie

duha

NOČNÍ SVÍTÍCÍ OBLAKY
»
Pozorování z ČR
» Fotografie

 

Galerie úkazů aneb kam své úlovky posílat?

  • Galerie na Ukazy.astro.cz - Snímky zaslané sem jsou určeny pro čtenáře a fotografy, kteří se chtějí podělit o svá nová či starší pozorování (fotografie či popis) optických jevů v atmosféře. Snímky mohou být po dohodě s autory využity k užšímu výběru pro případné výstavy mimořádných nebeských úkazů (zejména atmosférických) na akcích České astronomické společnosti, případně (opět po dohodě) pro publikaci v médiích. Snímky proto můžete nahrávat i ve vysokém rozlišení.
  • Galerie čtenářů Astro.cz - Snímky zaslané do této galerie jsou určeny všem čtenářům, kteří se chtějí ihned viditelně podělit o svůj snímek zejména elektronickou formou. Slouží k vytváření samostatných galerií k mimořádným úkazům na nebi či okamžitému upozornění na právě probíhající mimořádný jev na nebi. Snímky musíte zasílat s maximální velikostí 2000 px a 2 MB. V případě zájmu se Vám poté redakce ozve, zda byste snímek neposkytl(a) v tiskovém rozlišení pro eventuální výstavu.


O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Krepuskulární paprsky, Parhelium, Sopky a poerupční soumraky, Noční svítící oblaka, Duha, NLC, Barevný soumrak, Irizace, Halové a jim příbuzné jevy, Zrcadlení


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »