Pozoruhodné atmosférické úkazy v září a výhled na říjen

Ohlédnutí za zářím

Utěšené množství snímků od našich čtenářů [1,2] obohatilo opět archívy pozorování. Hned úvodní snímek Mikea Perryho zachycuje jeden z fotogenických halových jevů – halový sloup, tentokráte se siluetami pražských mostů. A další přírůstky následují a to především z východní části našeho území.

Krepuskulární paprsky 20. září

Vzdálená hradba oblaků zatarasila cestu slunečním paprsků v rozsáhlém objemu atmosféry a ve stínu se tak ocitla část střední oblačnosti a efektní večerní podívaná 20. září tak byla na světě. Pohotovým fotografem byl v tomto případě Jiří Šíp ze Zábřehu. Je-li taková hradba vertikálně mohutných oblaků daleko za obzorem, lze podobný vějíř drah krepuskulárních (soumrakových) paprsků pozorovat i po západu Slunce.

Horní dotykový oblouk 23. září

Výrazný horní dotykový oblouk malého hala se ukázal v Brně 23. září spolu se slabým malým halem, kterého se dotýká právě v jeho horní části. Oba halové jevy vznikají na šestibokých ledových krystalech vysoké oblačnosti, pro vznik horního dotykového oblouku je však nutná vodorovná orientace jejich hlavních krystalových. Tvar horního dotykového oblouku silně závisí na výšce Slunce nad obzorem. Při nízké poloze slunce se oblouk obrací směrem vzhůru a má tvar písmene „V“, při vysoké poloze Slunce se naopak přimyká k malému halu, až nakonec splyne s dolním dotykovým obloukem a vytvoří kolem malého hala tzv. opsané halo.

Oblačné díry 30. září

Ne úplně všední fotografii pořídila v Třebíči Jana Šenbergerová. Kromě klasického kondenzačního pruhu po letadle zachytila v cáru tenkého altocumulu též sled míst v jedné řadě, kde se oblak naopak rozpouštěl. Tato řádka oblačných průletových děr vzniká pravděpodobně po průletu letadla oblakem obsahujícím přechlazené vodní kapičky. Díky dočasnému poklesu tlaku a obohacení vzduchu o krystalizační jádra, tak doje k rychlému zmrznutí kapiček a vzniku ledových krystalků, které mohou ve vzniklé oblačné díře vytvořit bělavou vlečku známou jako virga. Občas lze také pozorovat obdobný jev - souvislou mezeru rozpadlé oblačnosti v místě průletu letadla v podobě jakési rýhy - rozpadový pruh (anglicky „distrail“), což představuje opak kondenzačního pruhu.

Výhled na říjen

Bílá (mlhová) duha

V říjnovém tipu tentokrát představíme tzv. bílou (mlhovou) duhu. I tento jev vyžaduje podobně jako klasická duha současně sluneční svit a na opačné straně clonu vodních kapek, ale tentokrát mnohem menších než při dešti, zato stejné velikosti. A jaké překvapení, duha v takovém prostředí vypadá jinak. Duhový oblouk je v mlze prost barev a je mnohem širší. Na vysvětlení by nám už nestačila klasická geometrická optika (tj. odraz a lom), ale k vysvětlení vzhledu je třeba vzít v úvahu vlnovou povahu světla. Obecný výklad podává Mieova teorie rozptylu. V ní je klasická duha barevná duha vznikající na velkých kapkách vlastně speciálním případem, který lze přibližně popsat právě odrazem a lomem světla.

Atmosférické zrcadlení

Silueta Ještědu je jistě dostatečně známa. Co však zdeformovalo jeho vrcholové partie tak, jako na fotografii z 20. října 2012, kterou pořídil Liberečan František Kovařík? Fotografie byla pořízena pod Dvoračkami v Krkonoších, vzdušnou čarou asi 37 kilometrů od Ještědu (1012 m n. m.). Výrazná inverze toho dne přinesla dokonce rekordně vysoké teploty ve výškách kolem 1000 m n. m. A právě na rozhraní chladného hustšího vzduchu a výše ležící suché teplé vzduchové masy došlo ke svrchnímu zrcadlení obrazu části ještědského masivu, které se projevilo jako výrazná deformace jeho tvaru [3].

Nastupující podzim tak může za stále častějších inverzí nabídnout z výše položených míst daleké výhledy. A při troše štěstí je může učinit atmosférické zrcadlení vskutku jedinečnými.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Zrcadlení Alp i Ještědu