Pozoruhodné atmosférické úkazy o prázdninách a výhled na září

Ohlédnutí za červencem a srpnem

Prázdninové měsíce nabídly bohatou škálu různých optických jevů v atmosféře. Ukázku toho, co je možné zachytit během jediného dne, nabízí hned úvodní složenina snímků. Svou úrodu fotografií z 5. července na ní představuje Adam Malíř z Pardubic.

Sezóna nočních svítících oblaků

Noční svítící oblaky (NLC) jsou od nás každoročně pozorovány v červnu a červenci a ani letošní pozorovací sezóna nebyla výjimkou. I přes menší počet jasnějších úkazů byly tyto mezosférické oblaky pozorovány v průběhu minimálně 11 nocí. Také letos měly převahu úkazy pozorované ve druhé polovině noci za ranního soumraku. Přiložená tabulka zachycuje pozorování nočních svítících oblaků v jednotlivých nocích června a července v letech 2012 až 2016. První letošní pozorovatelný úkaz NLC z území ČR byl zaznamenán ráno 18. června, poslední pak již ráno 19. července. Zdrojem pro tento souhrn byla vizuální pozorování a snímky z webových kamer (Humlnet, ČHMÚ, Hydronet aj.).

Vybraný snímek mimořádně jasného úkazu nočních svítících oblaků pořídil nad ránem 12. července 2016 z Lučence na Slovensku Juraj Hanula. Snímek je působivý nejen intenzitou jasu mezosférických oblaků, ale též množstvím drobných detailů v jejich struktuře. Dle autorova popisu dosahovaly noční svítící oblaky výšky až 15° nad horizontem a rozkládaly se od severního až po východní obzor. Zrovna tuto noc však bylo nad Českou republikou zataženo.

 

Gloriola 30. července

Na Slovensku zůstaneme také u další fotografie. Ernest Šorokšári z Bánov u Nových Zámků na ní zachytil gloriolu kolem svého stínu vrženého do mlhy.  Tento jev vzniká zpětným ohybem slunečních paprsků na drobných kapičkách mlhy nebo níže ležící oblačnosti (jev je častěji vidět z letadel kolem vlastního stínu na nižší vrstvě oblačnosti). Poloměr soustředných barevných prstenců glorioly závisí na velikosti kapiček mlhy. Čím menší jsou kapičky, tím je větší poloměr barevných ohybových prstenců. Důležitá je především stejnoměrná velikost kapek. Obsahuje-li oblast s mlhou či oblak různě velké kapky, není gloriola pozorovatelná.

Rudá duha 31. července

Při západu Slunce 31. července jsem měl možnost pozorovat výrazně zbarvenou rudou duhu nedaleko Bakova nad Jizerou. Slunce prosvítalo průrvou v oblacích nad severozápadním obzorem a na opačné straně oblohy se tak ve večerní přeháňce mohl zaskvět prakticky půlkruhový duhový oblouk. Tato nevšední duha vděčí svému zbarvení rozptylu slunečních paprsků, které byly při své dlouhé pouti atmosférou zbaveny své krátkovlnné modré složky. Výsledná duha – stejně jako zapadající sluneční kotouč – zazářily téměř výhradně v červenavém světle. U této duhy byly patrné i sady podružných duhových oblouků a to na vnitřní straně primární duhy. Pro zvýraznění duhy byl při snímání použit polarizační filtr.

Perseidy

Srpnový meteorický roj Perseidy asi není třeba blíže představovat. Letošní maximum nastalo v noci z 11. na 12. srpna a překvapilo vysokou aktivitou. To dokazuje i snímek od Petra Horálka, který se tentokrát maximum roje vypravil fotografovat do slovenského parku tmavé oblohy Veľká Fatra a to do lokality Králova Studňa. Zdařilá a pracná složenina zachycuje nebeskou podívanou v plné „širokoúhlé“ kráse. Třešničkou na dortu je pak zelenavý přísvit vlastního záření atmosféry (airglow) v levé spodní části snímku, který vzniká v obdobných výškách, kde zanikají zrnka meziplanetární hmoty při průletu atmosférou.

Výhled na září

Duha v rose

Duhu známe sice především jako atmosférický jev, ovšem nic nebrání ani spatření duhy v kapkách rosy na zemi. Podobně jako při dešťové přeháňce a současném svitu Slunce můžeme zapátrat po duze v úhlu zhruba 42° od protislunečního bodu, který označuje stín naší hlavy vržený na orosený povrch. Přímo na vodních kapkách v trávě lze duhu pozorovat jen jako velmi slabý oblouk, mnohem větší šanci ke spatření pestrých duhových barev však nabízejí třeba orosené pavučiny. Procházka jitřní rosou pozdního léta tak může být o zážitek bohatší.

Protože duhu můžeme pozorovat na kapkách nacházejících se na povrchu pláště pomyslného kužele, jehož vrchol je v našem oku a jehož osa směřuje od Slunce do protislunečního bodu, pak průnik tohoto kužele se zemským povrchem (např. orosenou loukou) je hyperbola. Nic to však nemění na tom, že z hlediska pozorovatele uvidíme duhu stále jako kružnici, resp. její část. Na snímku Jiřího Kaňovského z Černotína označuje šipka místa na oroseném poli se slabě viditelnou duhou. Ještě výrazněji duhu spatříme, pokud si vezmeme na pomoc polarizační filtr. Světlo duhy je totiž výrazně lineárně polarizované.

Další tipy

Na co dalšího se můžeme těšit? Pomalu se blížící podzim obvykle přináší větší šanci spatřit v řasovité oblačnosti halové jevy. Také polární záře bývají častěji pozorovatelné na jaře a na podzim - třeba nás zvolna klesající sluneční aktivita dokáže ještě příjemně překvapit tak, jako před rokem.

A pokochat se můžete též vítěznými snímky soutěže o zařazení do kalendáře na rok 2017, kterou pořádala Světová meteorologická organizace (WMO).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Fotogalerie: Noční svítící oblaky 2016
[4] Fotogalerie: Perseidy 2016