Pozoruhodné atmosférické úkazy v říjnu a co vyhlížet do konce listopadu
Říjnový výběr z hroznů úrody fotografií optických jevů v atmosféře tentokrát povznese hned v úvodu výjev slabé polární záře od našich blízkých sousedů. Těšit se dále můžete na skvostnou duhu, červánky či krepuskulární paprsky. Poslední měsíce roku pak již netrpělivě vyhlížejí příznivci halových jevů, vznikajících na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší. Nejen lyžaři velebí výrobní schopnosti sněhových děl.
Ohlédnutí za říjnem
Ani měsíc říjen, zdá se, fotografy optických jevů v atmosféře nijak nešetřil. Až na samý vrchol Chopku v Nízkých Tatrách se za třeskutého mrazu cíleně vydal Majo Chudý, aby pořídil titulní snímek slabé polární záře. Stalo se tak 14. října 2016 kolem 3 h 30 min. SEČ. Jde o červenavé svislé proužky na obzoru v pravé části snímku, kterému jinak dominuje světelné znečištění a siluety Tater osvětlené Měsícem. U nás bylo nepříznivé počasí, stejně jako v noci z 25. na 26. října, kdy se vhodné podmínky pro pozorování polární záře zopakovaly.
Duha 5. října
Snímky velmi jasné ranní duhy pořídil na meteorologické stanici v Holešově Patrik Trnčák. Hlavní i vedlejší duha se zaskvěly v plné kráse a pozorný divák si může povšimnout, že duhový oblouk vystupuje do popředí před zorané pole, což svědčí o tom, že na vzniku duhy se podílely kapky vzdálené i jen pár desítek metrů od pozorovatele.
Krepuskulární paprsky 10. října
Pojem krepuskulární (soumrakové) paprsky se v širším smyslu používá i pro zviditelněné dráhy paprsků rozptylem světla i během dne. A právě takové zachytila na své působivé fotografii Pavla Válová. Vějíř slunečních paprsků vystupuje z průrvy v oblacích a zdánlivě tak nad zemí stojí výrazná světelná stěna, která vyniká díky temnějšímu pozadí ve stínu ležící krajiny.
Červánky 31. října
Oblaky středního patra divukrásně osvětlené rudými paprsky Slunce, krátce před jeho východem, zaznamenaly 31. října neúnavné oči webových kamer. Přiložený snímek pořídila kamera ČHMÚ, snímající v pětiminutovém taktu východní obzor osady Jizerka v Jizerských horách. Kolem 6 h 40min. SEČ tak bylo možné nad horami spatřit působivé divadlo, jehož hlavním aktérem byl rozptyl světla, který ochudil při téměř tečném průchodu čistou zemskou atmosférou sluneční paprsky o jejich krátkovlnnou složku. Podobné scenérie bylo možné toho rána zahlédnout též z Krkonoš a dalších míst.
Výhled na listopad
Duha
I v posledních měsících roku lze díky vrtkavému počasí občas zahlédnout duhu. A to dokonce s jistou výhodou, neboť duha může vystoupit nad obzor, jen pokud je sluneční kotouč níže, než 42° nad obzorem. Vzhledem k nízké deklinaci Slunce je taková podmínka během celého dne splněna a to až do března. Pokud tedy za současného svitu nízkého Slunce zaprší, zapátrejte po duze právě na opačné straně oblohy.
Halové jevy
A nízká deklinace Slunce nahrává i některým halových jevům. Jako příklad může posloužit cirkumzenitální oblouk, který občas pro svou podobnost bývá nazýván zimní duhou [3]. Jev však vzniká lomem světla v drobných ledových krystalech a vyžaduje polohu Slunce ne více než 32° nad obzorem, což je v listopadu a prosinci zajištěno, neb Slunce počátkem tohoto období vrcholí jen kolem 25° nad obzorem. Cirkumzenitální oblouk vždy opisuje na obloze část kružnice se zdánlivým středem v nadhlavníku (zenitu) a nachází se poměrně vysoko nad Sluncem. Pro svou polohu vysoko na obloze ale často uniká pozornosti.
V zimním období se můžeme s ledovými krystaly setkat nejen ve vysoko plující řasovité oblačnosti, ale též v přízemní vrstvě ovzduší, kde se pro ně vžil přiléhavý název diamantový prach. Při mrazivých teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu se mohou vznášet titěrné ledové krystaly při zemi zejména v okolí lyžařských areálů, jejichž sněhová děla dodávají do ovzduší krystalizační jádra, kolem nichž krystaly rostou. Během dne tak můžeme spatřit třeba tzv. spodní slunce, což je odraz skutečného Slunce od vodorovně orientovaných plošek krystalů. Snímek vpravo hezky ilustruje třpyt jednotlivých krystalů, který se sléval v oslnivý odlesk Slunce a projasnil tak lyžařům den na sjezdovce ve Velké Úpě během 1. února 2011. Občas se však mohou objevit další halové jevy vznikající na specificky orientovaných ledových krystalech v prostoru.
Výroba sněhu je však v plném proudu především v noci a halové jevy pak mohou vznikat při měsíčním světle (a zimní úplňky naopak vystupují vysoko nad obzor), nebo v umělém osvětlení. A právě ukázka výrazného halového sloupu vzniklého díky blízkému reflektoru je na přiloženém snímku z Hrabětic v Jizerských horách z 1. února 2011, kde bylo v lyžařském areálu v pozdních nočních hodinách v provozu několik sněhových děl. Teplota klesla na příjemných -16 °C a panovalo téměř bezvětří. Halové sloupy byly velmi výrazné, slabě byl u zdrojů světla patrný též horizontální kruh. Původcem jevu tedy zřejmě byly tenké ledové destičky vznášející se vodorovně. Slabé halové jevy byly toho dne v přízemních ledových krystalech vidět už odpoledne (halový sloup, malé halo, parhelia i cirkumzenitální oblouk).
K vzácnějším halovým jevům, které mohou vznikat v přízemní vrstvě ovzduší se vrátíme v prosincovém vydání tohoto přehledu. Do té doby mějme připravené prsty na spouštích.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Můžeme v zimě vidět duhu?