Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v říjnu a co vyhlížet do konce listopadu

Pozoruhodné atmosférické úkazy v říjnu a co vyhlížet do konce listopadu

Polárna žiara nad Západnými Tatrami.
Autor: Majo Chudý.

Říjnový výběr z hroznů úrody fotografií optických jevů v atmosféře tentokrát povznese hned v úvodu výjev slabé polární záře od našich blízkých sousedů. Těšit se dále můžete na skvostnou duhu, červánky či krepuskulární paprsky. Poslední měsíce roku pak již netrpělivě vyhlížejí příznivci halových jevů, vznikajících na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší. Nejen lyžaři velebí výrobní schopnosti sněhových děl.

Ohlédnutí za říjnem

Ani měsíc říjen, zdá se, fotografy optických jevů v atmosféře nijak nešetřil. Až na samý vrchol Chopku v Nízkých Tatrách se za třeskutého mrazu cíleně vydal Majo Chudý, aby pořídil titulní snímek slabé polární záře. Stalo se tak 14. října 2016 kolem 3 h 30 min. SEČ. Jde o červenavé svislé proužky na obzoru v pravé části snímku, kterému jinak dominuje světelné znečištění a siluety Tater osvětlené Měsícem. U nás bylo nepříznivé počasí, stejně jako v noci z 25. na 26. října, kdy se vhodné podmínky pro pozorování polární záře zopakovaly.

Duha 5. října

Výrazná ranní duha na MS Holešov z 5. 10. 2016. Autor: Patrik Trnčák
Výrazná ranní duha na MS Holešov z 5. 10. 2016.
Autor: Patrik Trnčák
Snímky velmi jasné ranní duhy pořídil na meteorologické stanici v Holešově Patrik Trnčák. Hlavní i vedlejší duha se zaskvěly v plné kráse a pozorný divák si může povšimnout, že duhový oblouk vystupuje do popředí před zorané pole, což svědčí o tom, že na vzniku duhy se podílely kapky vzdálené i jen pár desítek metrů od pozorovatele.

 

Krepuskulární paprsky 10. října

Výrazné krepuskulární paprsky v Hornomoravském úvalu 10. 10. 2016. Autor: Pavla Válová
Výrazné krepuskulární paprsky v Hornomoravském úvalu 10. 10. 2016.
Autor: Pavla Válová
Pojem krepuskulární (soumrakové) paprsky se v širším smyslu používá i pro zviditelněné dráhy paprsků rozptylem světla i během dne. A právě takové zachytila na své působivé fotografii Pavla Válová. Vějíř slunečních paprsků vystupuje z průrvy v oblacích a zdánlivě tak nad zemí stojí výrazná světelná stěna, která vyniká díky temnějšímu pozadí ve stínu ležící krajiny.

 

Červánky 31. října

Ranní červánky na Jizerce 31. 10. 2016. Autor: ČHMÚ
Ranní červánky na Jizerce 31. 10. 2016.
Autor: ČHMÚ
Oblaky středního patra divukrásně osvětlené rudými paprsky Slunce, krátce před jeho východem, zaznamenaly 31. října neúnavné oči webových kamer. Přiložený snímek pořídila kamera ČHMÚ, snímající v pětiminutovém taktu východní obzor osady Jizerka v Jizerských horách. Kolem 6 h 40min. SEČ tak bylo možné nad horami spatřit působivé divadlo, jehož hlavním aktérem byl rozptyl světla, který ochudil při téměř tečném průchodu čistou zemskou atmosférou sluneční paprsky o jejich krátkovlnnou složku. Podobné scenérie bylo možné toho rána zahlédnout též z Krkonoš a dalších míst.

Výhled na listopad

Duha

I v posledních měsících roku lze díky vrtkavému počasí občas zahlédnout duhu. A to dokonce s jistou výhodou, neboť duha může vystoupit nad obzor, jen pokud je sluneční kotouč níže, než 42° nad obzorem. Vzhledem k nízké deklinaci Slunce je taková podmínka během celého dne splněna a to až do března. Pokud tedy za současného svitu nízkého Slunce zaprší, zapátrejte po duze právě na opačné straně oblohy.

Halové jevy

Schéma vzniku cirkumzenitálního oblouku při průchodu ledovými krystaly (vlevo) a duhy ve vodních kapkách (vpravo). Autor: Tomáš Tržický
Schéma vzniku cirkumzenitálního oblouku při průchodu ledovými krystaly (vlevo) a duhy ve vodních kapkách (vpravo).
Autor: Tomáš Tržický
A nízká deklinace Slunce nahrává i některým halových jevům. Jako příklad může posloužit cirkumzenitální oblouk, který občas pro svou podobnost bývá nazýván zimní duhou [3]. Jev však vzniká lomem světla v drobných ledových krystalech a vyžaduje polohu Slunce ne více než 32° nad obzorem, což je v listopadu a prosinci zajištěno, neb Slunce počátkem tohoto období vrcholí jen kolem 25° nad obzorem. Cirkumzenitální oblouk vždy opisuje na obloze část kružnice se zdánlivým středem v nadhlavníku (zenitu) a nachází se poměrně vysoko nad Sluncem. Pro svou polohu vysoko na obloze ale často uniká pozornosti.

Spodní slunce na ledových krystalech (diamantovém prachu) ve Velké Úpě 26. 12. 2010. Autor: Humlnet
Spodní slunce na ledových krystalech (diamantovém prachu) ve Velké Úpě 26. 12. 2010.
Autor: Humlnet
V zimním období se můžeme s ledovými krystaly setkat nejen ve vysoko plující řasovité oblačnosti, ale též v přízemní vrstvě ovzduší, kde se pro ně vžil přiléhavý název diamantový prach. Při mrazivých teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu se mohou vznášet titěrné ledové krystaly při zemi zejména v okolí lyžařských areálů, jejichž sněhová děla dodávají do ovzduší krystalizační jádra, kolem nichž krystaly rostou. Během dne tak můžeme spatřit třeba tzv. spodní slunce, což je odraz skutečného Slunce od vodorovně orientovaných plošek krystalů. Snímek vpravo hezky ilustruje třpyt jednotlivých krystalů, který se sléval v oslnivý odlesk Slunce a projasnil tak lyžařům den na sjezdovce ve Velké Úpě během 1. února 2011. Občas se však mohou objevit další halové jevy vznikající na specificky orientovaných ledových krystalech v prostoru.

Halový sloup na ledových krystalech při umělém osvětlení. Hrabětice, 1. 2. 2011. Autor: Tomáš Tržický
Halový sloup na ledových krystalech při umělém osvětlení. Hrabětice, 1. 2. 2011.
Autor: Tomáš Tržický
Výroba sněhu je však v plném proudu především v noci a halové jevy pak mohou vznikat při měsíčním světle (a zimní úplňky naopak vystupují vysoko nad obzor), nebo v umělém osvětlení. A právě ukázka výrazného halového sloupu vzniklého díky blízkému reflektoru je na přiloženém snímku z Hrabětic v Jizerských horách z 1. února 2011, kde  bylo v lyžařském areálu v pozdních nočních hodinách v provozu několik sněhových děl. Teplota klesla na příjemných -16 °C a panovalo téměř bezvětří. Halové sloupy byly velmi výrazné, slabě byl u zdrojů světla patrný též horizontální kruh. Původcem jevu tedy zřejmě byly tenké ledové destičky vznášející se vodorovně. Slabé halové jevy byly toho dne v přízemních ledových krystalech vidět už odpoledne (halový sloup, malé halo, parhelia i cirkumzenitální oblouk).

K vzácnějším halovým jevům, které mohou vznikat v přízemní vrstvě ovzduší se vrátíme v prosincovém vydání tohoto přehledu. Do té doby mějme připravené prsty na spouštích.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Můžeme v zimě vidět duhu?



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »