Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v listopadu a výhled na zimu

Pozoruhodné atmosférické úkazy v listopadu a výhled na zimu

Opsané halo kolem Měsíce na poletujících ledových krystelch ve Velkých Karlovicích 15. 11. 2016.
Autor: Matěj Grék

Prosincové ohlédnutí za optickými jevy v atmosféře hraničí až s úlekem nad množstvím fotografií zaslaných čtenáři. Vybrat jen několik zástupců bylo tentokrát obtížnější než jindy. Ze skvostů vyberme například neuvěřitelně sytou korónu nad Belanskými Tatrami či zřídka zaznamenávané tvary halových jevů v měsíčním i slunečním světle. Prosinec a další zimní měsíce pak mohou nabídnout za inverzí jevy spojené s lomem světla či vzácné atmosférické zrcadlení. Nechte se také překvapit halovými jevy na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, zejména pokud zamíříte na hory pod palbu sněžných děl.

Ohlédnutí za listopadem

Jedenáctý měsíc v roce naplno odstartoval sezónu výskytu halových jevů na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, které byly u zaslaných snímků ve všech případech důsledkem provozu sněhových děl v lyžařských areálech. Ledové krystaly, narůstající kolem nukleačních (krystalizačních) jader vypuzených z děl, při vysoké vzdušné vlhkosti, se mohou táhnout na kilometry daleko od zasněžovaných sjezdovek a překvapit tak všímavé pozorovatele velkolepou podívanou.

Opsané halo 15. listopadu

Opsané halo, paraselenický kruh a infralaterální oblouk - halové jevy v přízemní vstvě ovzduší kolem Měsíce. Snímáno širokoúhlým objektivem 15. 11. 2016 ve Velkých Karlovicích. Autor: Matěj Grék
Opsané halo, paraselenický kruh a infralaterální oblouk - halové jevy v přízemní vstvě ovzduší kolem Měsíce. Snímáno širokoúhlým objektivem 15. 11. 2016 ve Velkých Karlovicích.
Autor: Matěj Grék
Jediné sněžné dělo postačilo coby původce jasného úkazu halových jevů, které se zjevily na noční obloze kolem Měsíce 15. listopadu. Pohotovým fotografem hry lomu a odrazu světla v ledových krystalech byl Matěj Grék, který tyto halové jevy pozoroval ve Velkých Karlovicích. Bělavý oblouk procházející Měsícem vzniká odrazem světla od vertikálně orientovaných plošek krystalů a užívá se pro něj název paraselenický kruh (jeho denní obdobu vzniklou ve slunečním světle pak nazýváme kruhem parhelickým). Nejvýraznějším jevem je však halo poněkud oválného tvaru, opisující slabě patrné malé halo a tvořící po jeho straně laloky. Je patrné spíše na titulní fotografii tohoto přehledu. Jde o tzv. opsané halo, které se při rostoucí výšce Měsíce nebo Slunce nad obzorem stále více přimyká k malému halu. Pří nižší výšce světelného zdroje než asi 32° nad obzorem, se však oddělí do formy dvou oblouků dotýkajících se nahoře a dole malého hala - horního a dolního dotykového oblouku.

Barevná koróna 17. listopadu

Barevné prstence koróny kolem zastíného Slunce. Belanské Tatry, 17. 11. 2016. Autor: Petr, OK1IN
Barevné prstence koróny kolem zastíného Slunce. Belanské Tatry, 17. 11. 2016.
Autor: Petr, OK1IN
V astronomii se korónou nazývá řídká obálka Slunce patrná při jeho úplném zatmění. V atmosférické optice tento pojem označuje jev ohybu světla na drobných částicích v naší atmosféře v okolí Slunce nebo Měsíce. Pokud dochází k ohybu světla na tenkém oblaku tvořeném drobnými přechlazenými kapičkami, má výsledný ohybový obrazec pravidelný sférický tvar a opakuje se v něm několik koncentrických spektrálních sledů, přičemž červená barva směřuje ven od Slunce, modrá je na vnitřní straně. Opravdu výrazná koróna byla zaznamenána 17. listopadu v Belanských Tatrách, když oslnivý kotouč Slunce zakrýval vzdálený masiv. Na snímku lze rozlišit až tři série spektrálních barev.

Halové jevy 29. listopadu

Halové jevy na Churáňově 29. 11. 2016. Autor: Roman Szpuk
Halové jevy na Churáňově 29. 11. 2016.
Autor: Roman Szpuk
Z těchto přehledů dobře známý churáňovský pozorovatel Roman Szpuk pořídil další pozoruhodný snímek, tentokrát halových jevů, které zazářily ve slunečním světle ráno 29. listopadu. Opět šlo o úkaz vzniklý v ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší. Kromě dobře patrného malého hala se nad Sluncem objevují tři oblouky ve tvaru písmene „V“. Kousek nad malým halem je Parryho oblouk, který vyžaduje krystaly ve specifické orientaci. Projeví se pouze v situacích, kdy se šestiboké ledové sloupky vznášejí hlavní osou vodorovně a navíc jsou dvojice stěn orientovány také vodorovně. Zjasnění v horní části malého hala je horní dotykový oblouk, který vzniká na stejně orientovaných krystalech, ovšem bez omezující podmínky vodorovné orientace stěn krystalů. A uvnitř malého hala se nad Sluncem nachází ještě jeden oblouk ve tvaru „V“. Jde o Moilanenův oblouk, jehož vznik není zatím uspokojivě vysvětlen. Měl by vznikat po průchodu paprsků krystalem (nebo srostlicí krystalů), s lámavým úhlem kolem 34°. Zatím navržené možnosti ale vyžadují buď zcela atypický krystal, nebo takovou kombinaci krystalů, která by musela vytvářet i další halové jevy. Ty však současně s Moilanenovým obloukem nebyly pozorovány. Další fotografické záznamy jsou tedy nanejvýš vítány.

Výhled na prosinec a zimu

Halové jevy na diamantovém prachu

Jasný úkaz s mnoha vzácnými halovými jevy, Deštné v Orlických horách 25. prosince 2007. Autor: Radek Svoboda
Jasný úkaz s mnoha vzácnými halovými jevy, Deštné v Orlických horách 25. prosince 2007.
Autor: Radek Svoboda
Navnadil vás Moilanenův oblouk v přechozím odstavci? Tento tajuplný halový jev byl navíc zatím pozorován téměř výhradně v krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, nikoliv v ledových oblacích vysokého patra. „Diamantový prach“ z drobných ledových krystalů zejména v okolí lyžařských areálů může ve slunečním či měsíčním světle, díky bezprostřední blízkosti krystalů, zřetelně ukázat i halové jevy u obzoru, které se v případě halových jevů vznikajících v řasovitých oblacích ztrácejí v oparu. Příkladem nebývale hustého přediva oblouků halových jevů může být snímek Radka Svobody, který 25. prosince 2007 zachytil v Orlických horách vzácné halové jevy, které vyžadovaly různé tvary ledových krystalů v nejméně čtyřech specifických orientacích. Popis jednotlivých zachycených jevů v závislosti na typu a orientaci krystalů lze nalézt na snímku s popisem. Při fotografické dokumentaci se vyplatí vyfotografovat i místa zdánlivě méně výrazná, např. oblast kolem nadhlavníku či oblast naproti Slunci, kde mohou nenápadně zazářit vzácné halové jevy vídané jen párkrát za život.

Zelený paprsek

Deformace slunečního kotouče a zelený paprsek na Boubíně 7. prosince 2016. Autor: Roman Szpuk
Deformace slunečního kotouče a zelený paprsek na Boubíně 7. prosince 2016.
Autor: Roman Szpuk
V zimě není inverzní charakter počasí ničím neobvyklým. Často komplikované zvrstvení atmosféry s prudkými hustotními změnami představuje pro vstupující paprsky nehomogenní prostředí, což pro útěchu oka pozorovatele znamená příslib kupříkladu deformace obrazu u obzoru, nebo atmosférického zrcadlení. Při východu nebo západu Slunce vstupují paprsky do ovzduší téměř tečně a při průchodu vrstvami s prudším rozdílem v optické hustotě může deformovaný obraz kotouče nabývat stupňovitého vzhledu či dokonce může být část kotouče zrcadlena v několika oddělených vrstvičkách. To je také situace, kdy lze zahlédnout tzv. zelený záblesk (paprsek).

Zejména nízko nad obzorem dochází díky vstupu paprsků od nebeských objektů do hustšího prostředí atmosféry k lomu světla podobně, jako při průchodu skleněným hranolem. Obraz takového objektu je pak díky odlišnému lomu světla v závislosti na vlnové délce mírně vertikálně protažený s červeným lemem na spodní straně a zelenavým lemem navrchu (kratší vlnové délky spektra jsou totiž účinně rozptýleny při průchodu atmosférou). To je zcela obvyklý jev, který lze nízko u obzoru dobře pozorovat v dalekohledu (viz ukázky fotografií slunečního a měsíčního disku). Zde nejde o zelený paprsek, u popsaných ukázek jde spíše o tzv. zelený lem, někdy se užívá pojem laminace slunečního či měsíčního disku.

Skutečný, okem pozorovatelný  zelený paprsek však navíc vyžaduje podmínky, kdy dochází ke svrchnímu zrcadlení, které poněkud vertikálně protáhne obraz horního okraje slunečního disku, příp. dojde k jeho oddělení. To je patrné na fotografii výše, kterou pořídil Roman Szpuk při východu Slunce na Boubíně 7. prosince tohoto roku.

Fata morgana

Fata morgána alpských vrcholů při pozorování z Boubína 3. prosince 2016. Autor: Roman Szpuk
Fata morgána alpských vrcholů při pozorování z Boubína 3. prosince 2016.
Autor: Roman Szpuk
Jen o několik dní dříve se taktéž při pozorování s Boubína naskytl Romanu Szpukovi unikátní pohled na vícenásobné svrchní zrcadlení (fatu morganu) vzdálených alpských štítů viditelných, díky fantastické dohlednosti, ve vzdálenostech přes 200 kilometrů! Zimní inverze Boubínu a zejména jeho věrným návštěvníkům svědčí. Svědectví nejen o atmosférickém zrcadlení, které tento vrchol při dalekých zimních výhledech tu a tam přichystá, podává ve svých fotografiích rovněž oddaný návštěvník jeho výšin Jan Tláskal. A další úžasné záběry z našich krajin, kde hraje prim lom a odraz světla v atmosféře, pak naleznete mezi nově zaslanými snímky.

Prosincový výhled s tipy na pozorování v zimní sezóně tak završuje rok s tímto seriálem věnovaným optickým jevům v atmosféře. Popřejme všem nadšeným nebo jen náhodným fotografům i v příštím roce neutuchající zájem a radost z nevšedních snímků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Facebook Optických úkazů v atmosféře



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »