Pozoruhodné atmosférické úkazy v květnu a výhled na červen
Cirkumhorizontální oblouk nad jižním obzorem ve Vimperku 6. června 2014. Autor: Roman Szpuk
Jak je zvykem, rozdělíme naší pozornost rovným dílem mezi úkazy zaznamenané v uplynulém měsíci a na očekávané jevy, které mohou ozvláštnit naši denní i noční červnovou oblohu. Květen přinesl polární záři, zajímavé halové jevy či krepuskulární paprsky. Červen se svými krátkými nocemi pak může překvapit nejen nočními svítícími oblaky.
Ohlédnutí za květnem
Květnové ohlédnutí zahájíme polární září, kterou fotograficky zachytil v noci z 8. na 9. května Zbyněk Černoch ve Větřkovících. I když tato polární záře nebyla výrazná, přesto ji pozorovali i u našich jižních sousedů – v Rakousku.
Duha 9. května 2016
Hlavní a vedlejší duha 9. 5. 2016 v Nýdku. Autor: Martin PopekPomocí širokoúhlého objektivu zachytil výraznou primární a sekundární duhu ostřílený fotograf atmosférických jevů Martin Popek z Nýdku. Na snímku je dobře patrný sled spektrálních barev u obou duhových oblouků. Zatímco u jasnější hlavní (primární) duhy je na vnější straně barva červená, u vedlejší (sekundární) duhy je pořadí barev převrácené.
Krepuskulární paprsky 15. května 2016
Krepuskulární paprsky v Zábřehu na Moravě 15. 5. 2016. Autor: Jiří ŠípVějíř rozptylem zviditelněných drah slunečních paprsků zachytil na své fotografii Jiří Šíp. Snímek pořídil v Zábřehu na Moravě 15. května. I tyto rovnoběžné světlené pruhy lze označovat pojmem krepuskulární paprsky. Nejvíce si však toto označení zasluhují paprsky pozorovatelné až po západu Slunce, kdy vybíhají zpoza obzoru – to tehdy, prodírají-li se mezi hradbami mohutné vzdálené oblačnosti. Tak napovídá i latinský základ slova crepusculum - soumrak.
Halové jevy 22. května
Halové jevy 22. 5. 2016 v Nýdku. Autor: Martin PopekDruhý zářez do pomyslné květnové pažby si připisuje Martin Popek. Tentokrát za snímek halových jevů z 22. května pořízený v Nýdku. Záběr zřetelně zachycuje hned několik jevů současně, které vznikly díky lomu či odrazu slunečních paprsků na horizontálně uspořádaných ledových hranolcích v řasovité oblačnosti. Zatímco nejbarevněji se projevuje nad Sluncem horní dotykový oblouk malého hala, výrazné jsou též části bělavého parhelického kruhu, který obepíná oblohu dokola ve stejné výšce jako Slunce. Nejvzácnějším a současně také nejslabším jevem jsou tzv. Wegenerovy oblouky. Ty nalezneme v horní třetině snímku uvnitř parhelického kruhu jako mírně zakřivené světlé fragmenty.
Modré ani zelené slunce či měsíc avizované v minulém díle se sice v květnu neukázali, ale stopy aerosolů z kanadských lesních požárů byly v květnu přeci jen nad střední Evropou detekovány.
Výhled na červen
Noční svítící oblaky
Noční svítící oblaky 13. 6. 2006 nad ránem na Churáňově. Autor: Roman SzpukV červnovém výhledu nelze vynechat noční svítící oblaky. Jejich sezóna u nás začíná právě v průběhu června a potrvá do konce července. Tyto oblaky s řasovitou strukturou lze vyhlížet nízko nad severozápadním až severovýchodním obzorem orientačně po 22:30 resp. po 2:30 hod. letního času, tedy právě v době, kdy Slunce ozařuje už jen svrchní vrstvy atmosféry. Noční svítící oblaky totiž představují nejvýše položenou oblačnost v zemské atmosféře (kolem 83 km nad povrchem), která se v tomto období vytváří nad polárními severními oblastmi v horní části mezosféry. V roce 2015 byly tyto oblaky od nás pozorovatelné v průběhu minimálně 8 nocí. V jejich spatření mohou být nápomocny webové kamery. O nočních svítících oblacích a podmínkách pro jejich pozorování se můžete blíže dočíst např. v tomto nebo tomto článku.
Halové jevy
Cirkumhorizontální oblouk ve Vimperku 6. června 2014 Autor: Roman SzpukZ halových jevů upozorníme na tzv. cirkumhorizontální oblouk, který lze občas pozorovat jen pár týdnů kolem letního slunovratu nízko nad jižním obzorem při výšce Slunce alespoň 58°. Tento oblouk vzniká lomem světla v řasovité oblačnosti složené z ledových krystalů ve tvaru destiček, do nichž paprsky vcházejí boční stěnou a vystupují spodní podstavou. Barevný oblouk se sytými spektrálními barvami se táhne rovnoběžně s obzorem ve výšce několika stupňů. Jeho učebnicovou podobu zachytil Roman Szpuk před dvěma lety ve Vimperku.
Rozptyl světla a soumrak
Hvězdné nebe 22. června 2015 nad Sečskou přehradou. Všimněte si, že obloha není úplně tmavá, spíše do modra. A snímek byl přitom získán jen necelou hodinu před místní půlnocí. Autor: Petr HorálekJak připomíná autor posledního snímku Petr Horálek, červen je (nejen) v Česku velice zajímavý měsíc. Zatímco nadšenci už vyhlížejí výše zmíněné noční svítící oblaky, noční obloha vlastně nikdy není tmavá. Díky tomu, že ležíme na 50° severní šířky, období kolem letního slunovratu nabízí velmi krátké noci, které navíc podle definice nejsou astronomické. Slunce neklesne přibližně mezi 31. květnem a 11. červencem více než 18° pod obzor, takže vlastně stále pozorujeme soumrak, byť velmi pokročilý. Nejvíce si toho lze pochopitelně všimnout okolo slunovratu samotného. Letos nastává slunovrat 20. června, ale ve stejný den bude i úplněk. A všichni víme, jak silně dokáže úplňkový Měsíc osvítit krajinu. Takže pokud si chcete užít ne-astronomické noci s Mléčnou dráhou na tmavě modré obloze, musíte vyhlížet v následujících dnech anebo na až počátku července. Pochopitelně daleko od měst a ideálně vysoko v horách - například v Krkonoších. Na Sněžce (a nejen tam) můžete za opravdu čisté dohlednosti spatřit i plovoucí soumrak - světlo soumraku nízko nad obzorem pomalu se od stmívání do svítání přesouvající od severozápadu k severovýchodu. Kdybyste byli ještě blíže k severnímu pólu (například ve Skandinávii), bylo by světlo v noci ještě výraznější či už přecházelo v bílou noc. Od 67° severní šířky k pólu pak Slunce okolo slunovratu nezapadá vůbec. Přiložený snímek vznikl 22. června 2015 nad Sečskou přehradou necelou hodinu před místní půlnoci.
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku
Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy.
Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú.
Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku.
Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život.
Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
11.4. až 22.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4