Světelné echo V838 Mon Autor: Hubble/NASAMnožství hvězd ve vesmíru nesvítí stále stejně, ale mění se. Existují desítky různých příčin těchto změn; řadě z nich astronomové ještě nerozumějí a to je důvod, proč je o výzkum proměnných hvězd tak velký zájem. Proměnné hvězdy proto pozorují nejen profesionální astronomové, ale celá řada nadšenců po celém světě.
Proč je pozorujeme? Díky tomu, že hvězdy mění svou jasnost, víme o nich mnohem více než o hvězdách, které mají jasnost konstantní. Dokážeme tak zjistit jejich hmotnost, velikost, vzdálenost i vnitřní stavbu hvězd. Tyto údaje nám pak dávají lepší obraz o hvězdném vývoji a tím i celkové struktuře vesmíru. Nejde ovšem jen o tyto hvězdy samotné - v posledních letech se zájem vědců zaměřil i na sledování a objevování tzv. exoplanet, tedy planet obíhajících kolem cizích hvězd.
Proč se hvězdy mění
Existují dva základní typy proměnnosti hvězd:
Geometrické: jedná se většinou o vícehvězdný systém, ve které při pohledu ze Země jedna hvězda zakrývá druhou (viz animace níže). Protože tyto hvězdy jsou blízko u sebe, vidíme je jako jednu hvězdu, která mění svou jasnost.
Fyzické: hvězda mění přímo své fyzikální parametry – teplotu a rozměr, čímž se mění její jasnost - to se projevuje také pulzacemi v atmosféře, erupcemi, výbuchy.
Každý typ má ovšem desítky dalších podtypů podle konkrétní příčiny proměnnosti, které se mohou i navzájem kombinovat.
Světelná křivka ukazuje, jak se mění jasnost hvězdy v průběhu času. Ze světelné křivky hvězdy se dá vyčíst mnoho informací. Jasnost této hvězdy je většinu času v maximální hodnotě = s hvězdou se nic neděje. Jakmile se jasnost snižuje nebo zvyšuje = s hvězdou se něco děje.
Zde je typický příklad zákrytového systému, při poklesu jasnosti dochází k zákrytu jedné hvězdy druhou hvězdou. Dlouhodobým pozorováním lze zjistit periodu, rozsah jasnosti a další zajímavé parametry.
Mgr. Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd a komety C/2024 Y1. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 6. do 6. 7. 2025. Měsíc se na večerní obloze potkává s Marsem a Spikou a bude v první čtvrti. Nízko na večerní obloze je pouze Mars, ráno je nízko nad obzorem Venuše, trochu výše je Saturn a Neptun. Aktivita Slunce je nízká. Probíhá sezóna viditelnosti nočních svítících oblak (NLC). Posádka Crew Dragonu mise Axiom-4 je konečně na ISS. Parker Solar Probe prolétla podruhé rekordně blízko Slunci. ESA plánuje 1. 7. vypustit další Meteosat třetí generace. Před 40 lety se k Halleyově kometě vydala sonda Giotto a před 20 lety zasáhl projektil sondy Deep Impact kometu Tempel 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“,
jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč
12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236