Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jak se pozorovalo na 59. praktiku pozorovatelů proměnných hvězd

Jak se pozorovalo na 59. praktiku pozorovatelů proměnných hvězd

Společná fotografie účastníků 59. praktika pro pozorovatele proměnných hvězd. Nad nimi se rozprostírá typická zatažená obloha.
Autor: Martin Mašek

Před koncem prázdnin, v týdnu mezi 24. – 31. srpnem 2019, se na hvězdárně ve Valašském Meziříčí sešlo celkem 17 účastníků praktika pozorovatelů proměnných hvězd. Podobně jako v loňském roce se na letošním praktiku objevilo několik nováčků. Ale nebyli to úplní nováčci, neboť někteří z nich již prošli úpickou expedicí, takže o proměnných hvězdách už něco věděli.

Úvodní i závěrečné setkání u táboráku, kde se projednávali závažné otázky z oblasti proměnných hvězd. Autor: Martin Mašek
Úvodní i závěrečné setkání u táboráku, kde se projednávali závažné otázky z oblasti proměnných hvězd.
Autor: Martin Mašek
Po seznámení s provozem hvězdárny a organizačními pokyny se účastníci mohli blíže seznámit při úvodním táboráku. Tady také mohli přednést své požadavky na program či požadavky a posléze začalo rozdělení pozorovacích pozic u hvězdárenských dalekohledů a příprava vlastních přístrojů praktikantů. Současně se podařilo zprovoznit dálkově ovládaný sekční dalekohled. Příprava proběhla, ale počasí z počátku nebylo příliš přívětivé. První noc vydrželo jasno tak do druhé hodiny ranní, tak se povedlo získat několik světelných křivek. Oproti loňskému praktiku letošek nebyl tak hektický z hlediska pozorovacích nocí, dalších se účastníci dočkali 27., 28. a 30. srpna. Celkem byly pouze dvě noci jasné po celou dobu až do svítání. 

Stanislav Daniš a jeho přednáška o magnetohydrodynamice nejen ve hvězdách. Autor: Martin Mašek
Stanislav Daniš a jeho přednáška o magnetohydrodynamice nejen ve hvězdách.
Autor: Martin Mašek
Dopolední a odpolední program byl doplněn přednáškami. Úvodní byla věnována základním informacím o proměnných hvězdách a tou nás provedla Kateřina Hoňková. O zpracování dat z pozorovaní novým programem Silicups popovídal v neděli Pavel Cagaš. Individuálně a v kuloárech se většinou hovořilo o zpracování dat pořízených CCD kamerami i o pozorovacích programech. O některých zaznělo i v samostatných přednáškách, jako například o novinkách v programu sledování eruptivních hvězd nebo o využívání robotického dalekohledu FRAM, o kterém popovídal Martin Mašek

Ondra Pejcha a jeho astrocoffe a supernovy Autor: Martin Mašek
Ondra Pejcha a jeho astrocoffe a supernovy
Autor: Martin Mašek
V návaznosti na pozorovací program eruptivních hvězd jsem požádal Stanislava Daniše o přednášku na téma základů magnetohydrodynamiky, které se zhostil nad míru výtečně včetně ukázkových pokusů z magnetismu, jak se na vysokoškolského učitele patří. V podobném duchu zazněla i přednáška o rentgenovém záření nejen ve vesmíru. Dalším přednášejícím na praktiku byl Ondra Pejcha, který ve svých povídáních zúročil několikaleté působení na zahraničních univerzitách a observatořích. Posluchače nadchli jeho astrocoffe, kde nás seznámil s nejnovějšími články z oblasti astronomie i přednáška na téma supernov a podobných transientů. Také nás zkoušel ze znalostí astronomických vzorců a nutil nás vážit vesmír v gramech a měřit v centimetrech, což je ve světě prý běžné :-) .

Účastníci praktika marně vyhlížejí jasnou oblohu Autor: Martin Mašek
Účastníci praktika marně vyhlížejí jasnou oblohu
Autor: Martin Mašek
Vzhledem k vývoji počasí během týdne došlo i na praktické ukázky využití a zpracování dat z robotických přehlídek, kterých se zhostil Martin Mašek. Například Filip Walter tímto způsobem doplňuje a upřesňuje elementy do CzeV katalogu z přehlídky ASASSN

I přes relativní nepřízeň počasí se podařilo získat zajímavá měření. Martin Mašek se svojí skupinou v západní kopuli se věnovali zanedbaným dvojhvězdám, jakou je například excentrická dvojhvězda s apsidálním pohybem V0731 Cep nebo DZ Cas. V zorném poli prvně jmenované se podařilo objevit novou proměnnou hvězdu typu delta Scuti, nyní vedenou pod označením CzeV1782 Cep. Dalšími dalekohledy byly sledovány další objekty, například eruptivní zákrytová dvojhvězda BX Tri, kde se pozorují i variace v O-C diagramu. Pravděpodobně je potvrzen jeden cyklus oběhu třetí hvězdy v systému s periodou kolem 6-ti let.

Závěr chci poděkovat hvězdárně ve Valašském Meziříčí za poskytnutí zázemí pro pořádání této akce a všem organizátorům, kteří se podíleli na přípravě praktika a též všem přednášejícím. Doufáme, že příští rok se opět s některými účastníky praktika setkáme na této či jiné akci Sekce pozorovatelů proměnných hvězd a exoplanet.

A nakonec se i občas dočkali Autor: Martin Mašek
A nakonec se i občas dočkali
Autor: Martin Mašek

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS



O autorovi

Ladislav Šmelcer

Ladislav Šmelcer

Narozen v roce 1966 v Liberci, kde byl také zasažen astronomií již za raného mládí. Hlubšího vzdělání v astronomii se mu dostalo na pomaturitním studiu ve Valašském Meziříčí v letech 1988 - 1990. Prostředí se mu natolik zalíbilo, že na Hvězdárně Valašské Meziříčí pracuje od roku 1996 doposud. Hlavním jeho zájmem je fotometrie proměnných hvězd.

Štítky: Proměnná hvězda, Nová proměnná hvězda, Praktikum SPHE, Sekce proměnných hvězd a exoplanet


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »