Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Kometa C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli) z La Sila v Chile
Autor: H. M. Maitzen, A. Moffat, and H. E. Schuster (La Silla, Chile)

Po bezhlavém zázraku v roce 1887 nastala poměrně dlouhá přestávka, kdy nebylo po kometách Kreutzovy skupiny ani vidu ani slechu. Až po dlouhé době sérii let bez těchto komet přerušil nečekaný objev Du Toita z Boyden Observatory v Jihoafrické republice. Tím byla započata série čtyř komet vizuálně pozorovatelných, které lízly Slunce ve 20. století. Jedna z nich se stala mimořádně jasným objektem a svým chováním připomněla možná dávný rozpad kometárního obra, z nějž všechny komety této rodiny pocházejí.

Du Toit kometu C/1945 X1 objevil vizuálně; následně byla nalezena na fotografických deskách z téže observatoře a celkově ji sledovali pět dní, než kometa zmizela u Slunce. Kometu tak nestihl nalézt nikdo další a po zmizení u Slunce o ní už nikdo neslyšel. Dle Du Toita měla jasnost 7 mag; měla to být objevová jasnost, ale i maximum jasnosti. Není jisté, jak důsledně byl tento údaj získán, ale zdá se, že kometa od objevu nijak zvlášť nezjasňovala. Právě v rozklíčování této záhady může hrát velkou roli aktuální kometa C/2024 S1, ale o tom se dozvíte až na mé přednášce na semináři SMPH v Pardubicích tento víkend.

14. září 1963 objevil Pereyra z Argentiny poměrně jasnou kometu s viditelným ohonem, která se již vzdalovala od Slunce – C/1963 R1. George Alcock později přinesl svědectví, že již 12. září zahlédl nad obzorem pruh světla, který mohl být ohonem této komety. Byla pozorována krátce pouhým okem, s dlouhým ale slabším ohonem.

O dva roky později byl objeven nejjasnější zástupce Kreutzů v tomto století a také nejjasnější kometa 20. století vůbec – ikonická C/1965 S1 (Ikeya-Seki). Poprvé byla detekována 18. září v západní části souhvězdí Hydry. Pohybovala se rychle směrem na východ. Na začátku října měla jasnost 6. magnitudy. Do 15. října zesílila na 2. magnitudu, s jemným ohonem přes 10 stupňů dlouhým. Po několik dní kolem průchodu perihelem (21. října v 04:18 UTC) byla viditelná během dne velmi blízko Slunce jako objekt jasnější než Venuše. Podle japonských pozorovatelů její jasnost překročila -15 magnitud během hodin nejbližších průchodu perihelem!

Kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki) vedle Slunce zastíněného tmavým kotoučkem koronografu. Autor: F. Moriyama and T. Hirayama
Kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki) vedle Slunce zastíněného tmavým kotoučkem koronografu.
Autor: F. Moriyama and T. Hirayama

Od posledního týdne v říjnu byl na jihovýchodní obloze při úsvitu vidět mimořádný, zářivý a hustý ohon. Hlava komety, tehdy umístěná v souhvězdí Havrana, měla jasnost 2. magnitudy. Kometa se pohybovala směrem na jihozápad, procházela souhvězdími Pohár a Hydra, její mírně zakřivený ohon se rychle prodlužoval na délku 25 stupňů do začátku listopadu. Hlava měla tehdy jasnost kolem 4. magnitudy. Maximální délky ohonu dosáhla koncem listopadu, až 35 stupňů (fotograficky), přičemž hlava zeslábla na přibližně 7. magnitudu. Jádro komety se při průletu rozdělilo na minimálně dva fragmenty.

V tomto století nastal návrat ještě jedné poměrně jasné komety – C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli). Ta byla pozorovatelná výhradně z jižní polokoule. Viditelná jen velmi krátce po západu Slunce během večerního soumraku. Při objevu (18. května) měla jasnost první magnitudy. Během následujícího týdne dosáhl ohon délky 12–15 stupňů. Kometa zeslábla neobyčejně rychle. Do 31. května byla ztracena pro pozorování pouhým okem a brzy poté i pro velké přístroje, protože se přesunula do konjunkce se Sluncem.

Tímto končí výčet komet pozorovaných lidmi. U sond to bylo trochu jiné, ale to se dozvíme až v příštím dílu: Slunce v proudu komet!

Předešlé díly:

Díl 3. – Pátrání po kometárním monstru
Díl 2. – Návrat do 19. století
Díl 1. – Úvod

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Gary Kronk's Cometography



O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kreutzova skupina komet


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »