Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 6, Závěr: Budoucnost Kreutzových komet

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 6, Závěr: Budoucnost Kreutzových komet

Jakkoliv pouze rychlý žánrový obrázek z mobilu, ukazuje zajímavou atmosféru pozorování pod Pico de Teide 5. 11. 2024. Za horou vpravo zapadá Štír. Vlevo září jasná Venuše a vedel ní přesvítil své okolí Měsíc ve fázi dorůstajícího srpku. Ten se nacházel ve Střelci. Vlevo od Měsíce je hezký oblouček podobně jasných hvězd, souhvězdí Jižní koruna.
Autor: Jakub Černý

Nastal poslední den expedice za kometou, která už není. Nicméně z vytipované lokality k jejímu pozorování mohu sledovat jinou, byť slábnoucí, kometu C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS). Zatímco kometa C/2024 S1 (ATLAS) měla být vidět ráno nad východním obzorem, kometa Tsuchinshan-ATLAS je viditelná večer nad obzorem západním. Tam se ovšem nyní objevuje Měsíc, a tak poslední den, kdy byl relativně neškodný a nevadil pozorování komety, byl včera. Mám tedy za sebou příhodné rozloučení s touto kometou, která byla viditelná v binokuláru 8x40 nad Pico del Teide. Jasnost komety byla stále poměrně vysoká, 6,5 mag, na viditelnost pouhým okem to ovšem ani na tomto místě už nestačí. V binokuláru byl ale vidět pěkný ohon, dlouhý 2,5°. Magický byl pohled na úzký srpek Měsíce a Venuši spolu s magickým pozadím majestátního Pico del Teide.

Nyní ale zpět ke Kreutzovým kometám. Jaká je jejich budoucnost? To je těžké říci, jelikož přítomnost velkých fragmentů v proudu je celkem náhodná. Nelze s jistotou říci, zda jsou nějaké spolehlivě zaznamenané komety této skupiny z dob před rokem 1843, a to je klíčové pro popis a evoluci této skupiny. Dle studií Zdeňka Sekaniny je dost možné, že větší tělesa se shlukují do skupin. Původní kometa se rozdělila slapovými silami u Slunce a kolem každého většího fragmentu je shluk menších a roj drobných fragmentů. Je zde určitá šance, že v následujících desítkách let potkáme jasnou kometu Kreutzovy skupiny, podobně jako v minulosti, ze shluku, jehož prvním větším členem byla kometa C/2011 W3 (Lovejoy). U této komety bohatě stačilo přibližně půlkilometrové těleso, což je poměrně malá kometa, k vygenerování jasného objektu viditelného pouhým okem.

Tento graf ukazuje vztah mezi délkou vzestupného uzlu (vodorovná osa) a inklinací (svislá osa) pro Kreutzovy sungrazery detekované sondou SOHO v období od ledna 1996 do června 2010. Černé body představují jednotlivé sungrazery této skupiny. Autor: Zdenek Sekanina/Paul W. Chodas
Tento graf ukazuje vztah mezi délkou vzestupného uzlu (vodorovná osa) a inklinací (svislá osa) pro Kreutzovy sungrazery detekované sondou SOHO v období od ledna 1996 do června 2010. Černé body představují jednotlivé sungrazery této skupiny.
Autor: Zdenek Sekanina/Paul W. Chodas

Klíčové prvky výše uvedeného grafu:

Zvýrazněné komety:
Kometa C/2011 W3 (Lovejoy) je označena čtverečkem.
C/1970 K1 je vyznačena pomocí symbolu šipkovitého kříže (piková karetní značka - list).
C/1965 S1 (Ikeya-Seki) je reprezentována plným kruhem a leží v oblasti poblíž vysoké koncentrace sungrazerů.
C/1843 D1 je označena prázdným kruhem a také leží ve středu hustého shluku sungrazerů.

Shluky komet:
Hlavní shluk sungrazerů, označený otevřeným kruhem, obsahuje většinu pozorovaných SOHO komet.
Kometa C/2011 W3 se zdá být orbitálně příbuzná se shlukem, který zahrnuje téměř 30 komet SOHO s délkami vzestupných uzlů mezi 310° a 335° a inklinacemi mezi 130° a 137°.

Při čtení historických záznamů o kometách této skupiny si lze všimnout, že poměrně často byla některá z komet pozorovatelná pouze z jižní polokoule. To je bohužel nevýhoda orientace proudu Kreutzových komet ve sluneční soustavě. Jejich objevy jsou možné převážně na jižní polokouli a jejich pozorování je odtud vždy lepší. Někdy jsou viditelné jen z jižní polokoule, jindy částečně i ze severní. O viditelnosti rozhoduje datum průchodu přísluním. Připravil jsem simulaci pro datum průchodu 15. dne v měsíci, po kterém sleduji pozorovatelnost na konci občanského soumraku z našich zeměpisných šířek, a dále sleduji, jaká je výška nad obzorem 7 a 14 dní po průchodu přísluním:

Leden - Není viditelná z našich zeměpisných šířek. Hypoteticky pozorovatelný ohon.

Únor - Kometa je pozorovatelná nízko nad obzorem 7 dní po perihelu. Dva týdny po perihelu ve výšce 9° nad obzorem na večerní obloze.

Březen - Dobrá pozorovatelnost ze severní polokoule; už dva dny po perihelu vychází na večerní obloze. Po týdnu 7° vysoko, po dvou týdnech 13°.

Duben - Viditelnost na večerní obloze už den po perihelu, po týdnu 5° vysoko, po dvou týdnech jen 6°; pozorovací podmínky se moc nezlepšují.

Květen - Není viditelná z našich zeměpisných šířek. Hypoteticky pozorovatelný ohon.

Červen - Není viditelná z našich zeměpisných šířek.

Červenec - Není viditelná z našich zeměpisných šířek.

Srpen - Není viditelná z našich zeměpisných šířek. Hypoteticky pozorovatelný ohon.

Září - Na ranní obloze viditelná 4 dny po perihelu. Po týdnu 3° vysoko, po dvou týdnech jen 8°.

Říjen - Tři dny po perihelu viditelná na ranní obloze, po týdnu 6° vysoko, po dvou týdnech 11°.

Listopad - Čtyři dny po perihelu viditelná na ranní obloze. Po týdnu 2° vysoko, po dvou týdnech jen 3°.

Prosinec - Není viditelná z našich zeměpisných šířek.

Podtrženo, sečteno: pro Kreutzovy komety je na severní polokouli příhodné pozorovací období na jaře od února do dubna, kdy je hypotetická kometa slušně vidět na večerní obloze, a potom podzimní okno září až listopad, kdy je zase viditelná na obloze ranní. V tomto pro nás příznivém období se vyskytla i C/2024 S1 (ATLAS), ale z ní bohužel nic nezůstalo. I v těchto obdobích však platí, že přesun na jih výrazně zlepší pozorovatelnost komet. Někdy postačí lokace, jako jsou Kanárské ostrovy nebo sever Afriky.

Tímto se s vámi loučím a doufám, že se uvidíme na semináři SMPH tento víkend v Pardubicích!

Předešlé díly:

Díl 5. – Slunce v proudu komet!
Díl 4. – Kreutzové 20. století
Díl 3. – Pátrání po kometárním monstru
Díl 2. – Návrat do 19. století
Díl 1. – Úvod




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kreutzova skupina komet


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »