Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 2

Kometa C/1843 D1 (Velká březnová kometa)

Byla sledována pouhým okem od 5. února do 3. dubna 1843. Poprvé byla spatřena nízko na jihozápadní obloze po soumraku s jasností kolem 3 až 4 magnitudy. Rychle se pohybovala směrem ke Slunci a 28. února byla viditelná po celý den v Evropě i Americe jako neuvěřitelně jasný objekt těsně vedle Slunce, dosahující jasnosti mezi -6 a -8 magnitudami. Proti modré obloze byl viditelný její 3 stupně dlouhý ohon.

V prvním týdnu března, viditelná převážně z jižní polokoule, dosahovala jasnosti 1 až 2 magnitudy s ohonem dlouhým 35 až 40 stupňů. Kolem 13. března se ohon prodloužil na 45 stupňů, zatímco hlava měla třetí magnitudu. Do poloviny měsíce byla kometa opět snadno viditelná ze severních šířek; její hlava se nacházela poblíž hranice souhvězdí Velryby a Eridanu a ohon se táhl jižně od hvězdy Rigel. Dne 20. března hlava zeslábla na asi 4 magnitudy, ale dlouhý, rovný ohon bylo možné sledovat až do délky 65 stupňů. Na konci března byl ohon stále téměř 40 stupňů dlouhý. Hlava komety byla naposledy pozorována pouhým okem 3. dubna, avšak značná část ohonu byla stále patrná.

Kometa C/1880 C1 (Velká jižní kometa)

Byla viditelná pouhým okem od 31. ledna do 15. února 1880, tato kometa byla pozorována pouze z jižní polokoule. Poprvé byla zaznamenána jako jasný paprsek světla vystupující zpod jihozápadního horizontu. Kometa se pohybovala směrem na východ, pryč od Slunce. Dne 2. února byl její ohon popsán jako 40 stupňů dlouhý s hlavou třetí magnitudy. 5. února ohon přesahoval délku 50 stupňů a byl rovnoměrně jasný po celé své délce.

I když hlava komety rychle zeslábla, ohon zůstal velmi dlouhý a výrazný. Dne 14. února, kdy byla hlava komety na hranici viditelnosti pouhým okem, byl ohon stále 35 stupňů dlouhý. Po 19. únoru kometa zcela zmizela z dohledu.

Kometa C/1882 R1 (Velká zářijová kometa)

Tato kometa byla považována za nejjasnější za nejjasnější v tomto století a patrně i mnoho dalších. kometa C/1882 R1 byla sledována pouhým okem od září 1882 do poloviny února 1883. Poprvé byla spatřena 1. září a od 7. či 8. září byla pozorována po celém světě v západní části souhvězdí Hydry s hlavou o jasnosti druhé až třetí magnitudy a krátkým ohonem. Rychle se pohybovala přímo na východ směrem ke Slunci.

Dne 13. září její jasnost překonala jasnost Jupiteru (magnituda -2) a ohon dosahoval délky 12 stupňů. V perihelu 17. září byla snadno viditelná pouhým okem v poledne, méně než 1 stupeň od Slunce, s odhadovanou jasností až -17 magnitud (jasnější než Měsíc v úplňku) a ohonem dlouhým až 3 stupně! Po průletu kolem Slunce si udržovala vysokou jasnost, pravděpodobně v důsledku rozpadu jádra na několik částí (bylo hlášeno šest fragmentů). Následující týden byla sledována na denní obloze.

Na konci září měla jasnost nula magnitud s neuvěřitelně zářivým ohonem dlouhým 25 stupňů. V první polovině října bylo hlášeno tucet či více "satelitních" komet jihozápadně od hlavní komety. Koncem října měla jasnost druhé magnitudy a ohon o délce 30 stupňů. Na začátku prosince byla stále impozantním objektem třetí magnitudy se značným ohonem, viditelná po celou noc v jižní části oblohy. Dokonce ještě v polovině ledna 1883, kdy se kometa nacházela jihozápadně od Siriuse, měla hlava kolem čtvrté magnitudy s ohonem dlouhým 15 stupňů. Pod hranici viditelnosti pouhým okem poklesla až v polovině února.

Kometa C/1887 B1 (Velká jižní kometa)

Známá také jako "Bezhlavý zázrak", tato kometa byla viditelná pouhým okem od 18. do 30. ledna 1887, opět pouze z jižní polokoule. Poprvé byla detekována v podvečerním soumraku jako jasná, úzká stuha světla dlouhá 40 stupňů, končící u jihozápadního horizontu. Když se v následujících dnech vzdálila od Slunce, nebyla pozorována žádná viditelná hlava ani koma, což vedlo k její neobvyklé přezdívce. Jádro komety zaniklo po průletu kolem Slunce a uvolněný prach vytvořil dlouhý a jasný ohon jako u komety C/2011 W3 (Lovejoy). Dne 24. ledna byl "ohon" více než 50 stupňů dlouhý, ale mnohem slabší a rovnoměrně jasný po celé své délce. Do 28. ledna ohon zeslábl, ale stále dosahoval délky kolem 30 stupňů. Po 1. únoru již kometa nebyla detekována.

V 19. století byla pozorována ještě jedna kometa Kreutzovy skupiny, a to při zatmění Slunce v květnu roku 1882. Kometa byla vidět u Slunce jen po dobu zatmění jedné expedice v Egyptě. U Slunce patrně zanikla, protože pak nebyla viditelná na noční obloze.

V 19. století vznikl název této skupiny komet. V roce 1888 vyšla studie Heinricha Kreutze, která dokázala, že velké komety z roku 1843, 1880 a 1882 jsou fragmenty jedné obrovské komety z minulosti. O tom, která to byla, bude další díl — pátrání po obří kometě.

Předešlý díl:

Díl 1. – Úvod
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/expedice-za-kometou-c-2024-s1-atlas-dil-1.html