Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 6, Závěr: Budoucnost Kreutzových komet

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 6, Závěr: Budoucnost Kreutzových komet

Jakkoliv pouze rychlý žánrový obrázek z mobilu, ukazuje zajímavou atmosféru pozorování pod Pico de Teide 5. 11. 2024. Za horou vpravo zapadá Štír. Vlevo září jasná Venuše a vedel ní přesvítil své okolí Měsíc ve fázi dorůstajícího srpku. Ten se nacházel ve Střelci. Vlevo od Měsíce je hezký oblouček podobně jasných hvězd, souhvězdí Jižní koruna.
Autor: Jakub Černý

Nastal poslední den expedice za kometou, která už není. Nicméně z vytipované lokality k jejímu pozorování mohu sledovat jinou, byť slábnoucí, kometu C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS). Zatímco kometa C/2024 S1 (ATLAS) měla být vidět ráno nad východním obzorem, kometa Tsuchinshan-ATLAS je viditelná večer nad obzorem západním. Tam se ovšem nyní objevuje Měsíc, a tak poslední den, kdy byl relativně neškodný a nevadil pozorování komety, byl včera. Mám tedy za sebou příhodné rozloučení s touto kometou, která byla viditelná v binokuláru 8x40 nad Pico del Teide. Jasnost komety byla stále poměrně vysoká, 6,5 mag, na viditelnost pouhým okem to ovšem ani na tomto místě už nestačí. V binokuláru byl ale vidět pěkný ohon, dlouhý 2,5°. Magický byl pohled na úzký srpek Měsíce a Venuši spolu s magickým pozadím majestátního Pico del Teide.

Nyní ale zpět ke Kreutzovým kometám. Jaká je jejich budoucnost? To je těžké říci, jelikož přítomnost velkých fragmentů v proudu je celkem náhodná. Nelze s jistotou říci, zda jsou nějaké spolehlivě zaznamenané komety této skupiny z dob před rokem 1843, a to je klíčové pro popis a evoluci této skupiny. Dle studií Zdeňka Sekaniny je dost možné, že větší tělesa se shlukují do skupin. Původní kometa se rozdělila slapovými silami u Slunce a kolem každého většího fragmentu je shluk menších a roj drobných fragmentů. Je zde určitá šance, že v následujících desítkách let potkáme jasnou kometu Kreutzovy skupiny, podobně jako v minulosti, ze shluku, jehož prvním větším členem byla kometa C/2011 W3 (Lovejoy). U této komety bohatě stačilo přibližně půlkilometrové těleso, což je poměrně malá kometa, k vygenerování jasného objektu viditelného pouhým okem.

Tento graf ukazuje vztah mezi délkou vzestupného uzlu (vodorovná osa) a inklinací (svislá osa) pro Kreutzovy sungrazery detekované sondou SOHO v období od ledna 1996 do června 2010. Černé body představují jednotlivé sungrazery této skupiny. Autor: Zdenek Sekanina/Paul W. Chodas
Tento graf ukazuje vztah mezi délkou vzestupného uzlu (vodorovná osa) a inklinací (svislá osa) pro Kreutzovy sungrazery detekované sondou SOHO v období od ledna 1996 do června 2010. Černé body představují jednotlivé sungrazery této skupiny.
Autor: Zdenek Sekanina/Paul W. Chodas

Klíčové prvky výše uvedeného grafu:

Zvýrazněné komety:
Kometa C/2011 W3 (Lovejoy) je označena čtverečkem.
C/1970 K1 je vyznačena pomocí symbolu šipkovitého kříže (piková karetní značka - list).
C/1965 S1 (Ikeya-Seki) je reprezentována plným kruhem a leží v oblasti poblíž vysoké koncentrace sungrazerů.
C/1843 D1 je označena prázdným kruhem a také leží ve středu hustého shluku sungrazerů.

Shluky komet:
Hlavní shluk sungrazerů, označený otevřeným kruhem, obsahuje většinu pozorovaných SOHO komet.
Kometa C/2011 W3 se zdá být orbitálně příbuzná se shlukem, který zahrnuje téměř 30 komet SOHO s délkami vzestupných uzlů mezi 310° a 335° a inklinacemi mezi 130° a 137°.

Při čtení historických záznamů o kometách této skupiny si lze všimnout, že poměrně často byla některá z komet pozorovatelná pouze z jižní polokoule. To je bohužel nevýhoda orientace proudu Kreutzových komet ve sluneční soustavě. Jejich objevy jsou možné převážně na jižní polokouli a jejich pozorování je odtud vždy lepší. Někdy jsou viditelné jen z jižní polokoule, jindy částečně i ze severní. O viditelnosti rozhoduje datum průchodu přísluním. Připravil jsem simulaci pro datum průchodu 15. dne v měsíci, po kterém sleduji pozorovatelnost na konci občanského soumraku z našich zeměpisných šířek, a dále sleduji, jaká je výška nad obzorem 7 a 14 dní po průchodu přísluním:

Leden - Není viditelná z našich zeměpisných šířek. Hypoteticky pozorovatelný ohon.

Únor - Kometa je pozorovatelná nízko nad obzorem 7 dní po perihelu. Dva týdny po perihelu ve výšce 9° nad obzorem na večerní obloze.

Březen - Dobrá pozorovatelnost ze severní polokoule; už dva dny po perihelu vychází na večerní obloze. Po týdnu 7° vysoko, po dvou týdnech 13°.

Duben - Viditelnost na večerní obloze už den po perihelu, po týdnu 5° vysoko, po dvou týdnech jen 6°; pozorovací podmínky se moc nezlepšují.

Květen - Není viditelná z našich zeměpisných šířek. Hypoteticky pozorovatelný ohon.

Červen - Není viditelná z našich zeměpisných šířek.

Červenec - Není viditelná z našich zeměpisných šířek.

Srpen - Není viditelná z našich zeměpisných šířek. Hypoteticky pozorovatelný ohon.

Září - Na ranní obloze viditelná 4 dny po perihelu. Po týdnu 3° vysoko, po dvou týdnech jen 8°.

Říjen - Tři dny po perihelu viditelná na ranní obloze, po týdnu 6° vysoko, po dvou týdnech 11°.

Listopad - Čtyři dny po perihelu viditelná na ranní obloze. Po týdnu 2° vysoko, po dvou týdnech jen 3°.

Prosinec - Není viditelná z našich zeměpisných šířek.

Podtrženo, sečteno: pro Kreutzovy komety je na severní polokouli příhodné pozorovací období na jaře od února do dubna, kdy je hypotetická kometa slušně vidět na večerní obloze, a potom podzimní okno září až listopad, kdy je zase viditelná na obloze ranní. V tomto pro nás příznivém období se vyskytla i C/2024 S1 (ATLAS), ale z ní bohužel nic nezůstalo. I v těchto obdobích však platí, že přesun na jih výrazně zlepší pozorovatelnost komet. Někdy postačí lokace, jako jsou Kanárské ostrovy nebo sever Afriky.

Tímto se s vámi loučím a doufám, že se uvidíme na semináři SMPH tento víkend v Pardubicích!

Předešlé díly:

Díl 5. – Slunce v proudu komet!
Díl 4. – Kreutzové 20. století
Díl 3. – Pátrání po kometárním monstru
Díl 2. – Návrat do 19. století
Díl 1. – Úvod




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kreutzova skupina komet


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »