Rozmach kosmonautiky a výzkum Slunce pomocí koronografů z vesmíru přinesl poměrně zajímavý objev. Nejprve družice Solwind zaznamenala v letech 1979 až 1985 ve sluneční koróně zánik devíti menších komet. Další sonda, Solar Maximum Mission, pokračovala v objevech a přidala dalších deset minikomet v letech 1987 až 1989. Skutečné žně začaly v roce 1996, kdy začala fungovat sonda SOHO. Za 28 let jejího provozu už bylo zaznamenáno více než 5000 minikomet!
Po bezhlavém zázraku v roce 1887 nastala poměrně dlouhá přestávka, kdy nebylo po kometách Kreutzovy skupiny ani vidu ani slechu. Až po dlouhé době sérii let bez těchto komet přerušil nečekaný objev Du Toita z Boyden Observatory v Jihoafrické republice. Tím byla započata série čtyř komet vizuálně pozorovatelných, které lízly Slunce ve 20. století. Jedna z nich se stala mimořádně jasným objektem a svým chováním připomněla možná dávný rozpad kometárního obra, z nějž všechny komety této rodiny pocházejí.
Dnes se v našem seriálu vrátíme ještě více do minulosti. Kreutzovo zjištění, že tři velké komety z jeho století sdílejí podobnou dráhu, znamenalo, že jsou pouze fragmenty jedné komety. Vzhledem k tomu, že dva ze tří fragmentů byly vidět na denní obloze a jedna byla nejjasnější kometou za několik staletí, můžeme si odvodit, že jestliže jsou pouze fragmenty nějaké původní komety, tato původní kometa musela být skutečným kometárním monstrem.
Evropsko-americká kosmická sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) určená k nepřetržitému sledování Slunce zaregistrovala 15. 6. 2020 kometu s pořadovým číslem 4 000. Malá jádra komet, která se přibližují do blízkosti Slunce, se jinak pozorovat nedají. Nově objevená kometa pojmenovaná SOHO-4000 patří do tzv. Kreutzovy skupiny komet. Sonda SOHO byla vypuštěna 2. 12. 1995 na oběžnou dráhu kolem Lagrangeova libračního bodu L1 soustavy Slunce-Země ve vzdálenosti zhruba 1,5 miliónu km od Země ve směru ke Slunci a stále ještě funguje.
