Úvodní  >  Související stránky k článku Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 6, Závěr: Budoucnost Kreutzových komet

Související stránky k článku Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 6, Závěr: Budoucnost Kreutzových komet

Martin GembecÚkazy

Dvě zatím slabé komety příslibem jara

Astronomové sledují dvě komety, které mohou, ale pochopitelně také vůbec nemusí být příslibem zajímavého zpestření začátku jara. Pojďme si je přesto představit, protože jsou obě velmi zajímavé. Článek byl původně zamýšlen s cílem představit kometu C/2025 R3 (PanSTARRS), která poměrně nečekaně hodně zjasnila mezi prosincem a lednem. Ale nakonec to vypadá, že ještě zajímavější kometa je diskutována v kuloárech kometárních astronomů od začátku tohoto týdne. Těleso s dosud jen provizorním označením 6AC4721 totiž vypadá na zajímavý úlomek sebevražedných komet Kreutzovy rodiny, původně rozpadlé velké komety.

Radim NeuvirtHistorie

Astronomické výročí: Velká kometa roku 1965

Na podzim roku 1965 mělo lidstvo možnost spatřit velmi jasnou kometu. Dne 21. 10. 1965 prolétla „Velká kometa roku 1965“ C/1965 Y1 (Ikeya–Seki) přísluním. Tato kometa byla objevena 18. 9. 1965 dvěma tehdy amatérskými japonskými astronomy. Byli jimi Kaoru Ikeya (Iketani) a Tsutomu Seki (Cujomu) a tuto kometu pozorovali nezávisle na sobě. Pro Kaoru Ikeyu to byla již pátá kometa, na jejímž objevu se podílel. Tsutomu Seki měl za sebou v té době objev dvou komet a C/1965 nebyla ani jeho poslední.

Jakub ČernýÚkazy

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 5, Slunce v proudu komet!

Rozmach kosmonautiky a výzkum Slunce pomocí koronografů z vesmíru přinesl poměrně zajímavý objev. Nejprve družice Solwind zaznamenala v letech 1979 až 1985 ve sluneční koróně zánik devíti menších komet. Další sonda, Solar Maximum Mission, pokračovala v objevech a přidala dalších deset minikomet v letech 1987 až 1989. Skutečné žně začaly v roce 1996, kdy začala fungovat sonda SOHO. Za 28 let jejího provozu už bylo zaznamenáno více než 5000 minikomet!

Jakub ČernýÚkazy

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Po bezhlavém zázraku v roce 1887 nastala poměrně dlouhá přestávka, kdy nebylo po kometách Kreutzovy skupiny ani vidu ani slechu. Až po dlouhé době sérii let bez těchto komet přerušil nečekaný objev Du Toita z Boyden Observatory v Jihoafrické republice. Tím byla započata série čtyř komet vizuálně pozorovatelných, které lízly Slunce ve 20. století. Jedna z nich se stala mimořádně jasným objektem a svým chováním připomněla možná dávný rozpad kometárního obra, z nějž všechny komety této rodiny pocházejí.

Jakub ČernýÚkazy

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 3 Pátrání po kometárním monstru

Dnes se v našem seriálu vrátíme ještě více do minulosti. Kreutzovo zjištění, že tři velké komety z jeho století sdílejí podobnou dráhu, znamenalo, že jsou pouze fragmenty jedné komety. Vzhledem k tomu, že dva ze tří fragmentů byly vidět na denní obloze a jedna byla nejjasnější kometou za několik staletí, můžeme si odvodit, že jestliže jsou pouze fragmenty nějaké původní komety, tato původní kometa musela být skutečným kometárním monstrem.

František MartinekSluneční soustava

Kosmická sonda SOHO objevila již 4 000 komet

Evropsko-americká kosmická sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) určená k nepřetržitému sledování Slunce zaregistrovala 15. 6. 2020 kometu s pořadovým číslem 4 000. Malá jádra komet, která se přibližují do blízkosti Slunce, se jinak pozorovat nedají. Nově objevená kometa pojmenovaná SOHO-4000 patří do tzv. Kreutzovy skupiny komet. Sonda SOHO byla vypuštěna 2. 12. 1995 na oběžnou dráhu kolem Lagrangeova libračního bodu L1 soustavy Slunce-Země ve vzdálenosti zhruba 1,5 miliónu km od Země ve směru ke Slunci a stále ještě funguje.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »