Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Kometa C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli) z La Sila v Chile
Autor: H. M. Maitzen, A. Moffat, and H. E. Schuster (La Silla, Chile)

Po bezhlavém zázraku v roce 1887 nastala poměrně dlouhá přestávka, kdy nebylo po kometách Kreutzovy skupiny ani vidu ani slechu. Až po dlouhé době sérii let bez těchto komet přerušil nečekaný objev Du Toita z Boyden Observatory v Jihoafrické republice. Tím byla započata série čtyř komet vizuálně pozorovatelných, které lízly Slunce ve 20. století. Jedna z nich se stala mimořádně jasným objektem a svým chováním připomněla možná dávný rozpad kometárního obra, z nějž všechny komety této rodiny pocházejí.

Du Toit kometu C/1945 X1 objevil vizuálně; následně byla nalezena na fotografických deskách z téže observatoře a celkově ji sledovali pět dní, než kometa zmizela u Slunce. Kometu tak nestihl nalézt nikdo další a po zmizení u Slunce o ní už nikdo neslyšel. Dle Du Toita měla jasnost 7 mag; měla to být objevová jasnost, ale i maximum jasnosti. Není jisté, jak důsledně byl tento údaj získán, ale zdá se, že kometa od objevu nijak zvlášť nezjasňovala. Právě v rozklíčování této záhady může hrát velkou roli aktuální kometa C/2024 S1, ale o tom se dozvíte až na mé přednášce na semináři SMPH v Pardubicích tento víkend.

14. září 1963 objevil Pereyra z Argentiny poměrně jasnou kometu s viditelným ohonem, která se již vzdalovala od Slunce – C/1963 R1. George Alcock později přinesl svědectví, že již 12. září zahlédl nad obzorem pruh světla, který mohl být ohonem této komety. Byla pozorována krátce pouhým okem, s dlouhým ale slabším ohonem.

O dva roky později byl objeven nejjasnější zástupce Kreutzů v tomto století a také nejjasnější kometa 20. století vůbec – ikonická C/1965 S1 (Ikeya-Seki). Poprvé byla detekována 18. září v západní části souhvězdí Hydry. Pohybovala se rychle směrem na východ. Na začátku října měla jasnost 6. magnitudy. Do 15. října zesílila na 2. magnitudu, s jemným ohonem přes 10 stupňů dlouhým. Po několik dní kolem průchodu perihelem (21. října v 04:18 UTC) byla viditelná během dne velmi blízko Slunce jako objekt jasnější než Venuše. Podle japonských pozorovatelů její jasnost překročila -15 magnitud během hodin nejbližších průchodu perihelem!

Kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki) vedle Slunce zastíněného tmavým kotoučkem koronografu. Autor: F. Moriyama and T. Hirayama
Kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki) vedle Slunce zastíněného tmavým kotoučkem koronografu.
Autor: F. Moriyama and T. Hirayama

Od posledního týdne v říjnu byl na jihovýchodní obloze při úsvitu vidět mimořádný, zářivý a hustý ohon. Hlava komety, tehdy umístěná v souhvězdí Havrana, měla jasnost 2. magnitudy. Kometa se pohybovala směrem na jihozápad, procházela souhvězdími Pohár a Hydra, její mírně zakřivený ohon se rychle prodlužoval na délku 25 stupňů do začátku listopadu. Hlava měla tehdy jasnost kolem 4. magnitudy. Maximální délky ohonu dosáhla koncem listopadu, až 35 stupňů (fotograficky), přičemž hlava zeslábla na přibližně 7. magnitudu. Jádro komety se při průletu rozdělilo na minimálně dva fragmenty.

V tomto století nastal návrat ještě jedné poměrně jasné komety – C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli). Ta byla pozorovatelná výhradně z jižní polokoule. Viditelná jen velmi krátce po západu Slunce během večerního soumraku. Při objevu (18. května) měla jasnost první magnitudy. Během následujícího týdne dosáhl ohon délky 12–15 stupňů. Kometa zeslábla neobyčejně rychle. Do 31. května byla ztracena pro pozorování pouhým okem a brzy poté i pro velké přístroje, protože se přesunula do konjunkce se Sluncem.

Tímto končí výčet komet pozorovaných lidmi. U sond to bylo trochu jiné, ale to se dozvíme až v příštím dílu: Slunce v proudu komet!

Předešlé díly:

Díl 3. – Pátrání po kometárním monstru
Díl 2. – Návrat do 19. století
Díl 1. – Úvod

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Gary Kronk's Cometography



O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kreutzova skupina komet


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »