Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 4, Kreutzové 20. století

Kometa C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli) z La Sila v Chile
Autor: H. M. Maitzen, A. Moffat, and H. E. Schuster (La Silla, Chile)

Po bezhlavém zázraku v roce 1887 nastala poměrně dlouhá přestávka, kdy nebylo po kometách Kreutzovy skupiny ani vidu ani slechu. Až po dlouhé době sérii let bez těchto komet přerušil nečekaný objev Du Toita z Boyden Observatory v Jihoafrické republice. Tím byla započata série čtyř komet vizuálně pozorovatelných, které lízly Slunce ve 20. století. Jedna z nich se stala mimořádně jasným objektem a svým chováním připomněla možná dávný rozpad kometárního obra, z nějž všechny komety této rodiny pocházejí.

Du Toit kometu C/1945 X1 objevil vizuálně; následně byla nalezena na fotografických deskách z téže observatoře a celkově ji sledovali pět dní, než kometa zmizela u Slunce. Kometu tak nestihl nalézt nikdo další a po zmizení u Slunce o ní už nikdo neslyšel. Dle Du Toita měla jasnost 7 mag; měla to být objevová jasnost, ale i maximum jasnosti. Není jisté, jak důsledně byl tento údaj získán, ale zdá se, že kometa od objevu nijak zvlášť nezjasňovala. Právě v rozklíčování této záhady může hrát velkou roli aktuální kometa C/2024 S1, ale o tom se dozvíte až na mé přednášce na semináři SMPH v Pardubicích tento víkend.

14. září 1963 objevil Pereyra z Argentiny poměrně jasnou kometu s viditelným ohonem, která se již vzdalovala od Slunce – C/1963 R1. George Alcock později přinesl svědectví, že již 12. září zahlédl nad obzorem pruh světla, který mohl být ohonem této komety. Byla pozorována krátce pouhým okem, s dlouhým ale slabším ohonem.

O dva roky později byl objeven nejjasnější zástupce Kreutzů v tomto století a také nejjasnější kometa 20. století vůbec – ikonická C/1965 S1 (Ikeya-Seki). Poprvé byla detekována 18. září v západní části souhvězdí Hydry. Pohybovala se rychle směrem na východ. Na začátku října měla jasnost 6. magnitudy. Do 15. října zesílila na 2. magnitudu, s jemným ohonem přes 10 stupňů dlouhým. Po několik dní kolem průchodu perihelem (21. října v 04:18 UTC) byla viditelná během dne velmi blízko Slunce jako objekt jasnější než Venuše. Podle japonských pozorovatelů její jasnost překročila -15 magnitud během hodin nejbližších průchodu perihelem!

Kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki) vedle Slunce zastíněného tmavým kotoučkem koronografu. Autor: F. Moriyama and T. Hirayama
Kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki) vedle Slunce zastíněného tmavým kotoučkem koronografu.
Autor: F. Moriyama and T. Hirayama

Od posledního týdne v říjnu byl na jihovýchodní obloze při úsvitu vidět mimořádný, zářivý a hustý ohon. Hlava komety, tehdy umístěná v souhvězdí Havrana, měla jasnost 2. magnitudy. Kometa se pohybovala směrem na jihozápad, procházela souhvězdími Pohár a Hydra, její mírně zakřivený ohon se rychle prodlužoval na délku 25 stupňů do začátku listopadu. Hlava měla tehdy jasnost kolem 4. magnitudy. Maximální délky ohonu dosáhla koncem listopadu, až 35 stupňů (fotograficky), přičemž hlava zeslábla na přibližně 7. magnitudu. Jádro komety se při průletu rozdělilo na minimálně dva fragmenty.

V tomto století nastal návrat ještě jedné poměrně jasné komety – C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli). Ta byla pozorovatelná výhradně z jižní polokoule. Viditelná jen velmi krátce po západu Slunce během večerního soumraku. Při objevu (18. května) měla jasnost první magnitudy. Během následujícího týdne dosáhl ohon délky 12–15 stupňů. Kometa zeslábla neobyčejně rychle. Do 31. května byla ztracena pro pozorování pouhým okem a brzy poté i pro velké přístroje, protože se přesunula do konjunkce se Sluncem.

Tímto končí výčet komet pozorovaných lidmi. U sond to bylo trochu jiné, ale to se dozvíme až v příštím dílu: Slunce v proudu komet!

Předešlé díly:

Díl 3. – Pátrání po kometárním monstru
Díl 2. – Návrat do 19. století
Díl 1. – Úvod

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Gary Kronk's Cometography



O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kreutzova skupina komet


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »