Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  03. březen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 03. březen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Střely v Orionu

Uznání: GeMS/GSAOI Team, Gemini Observatory, AURA, NSF;
Processing: Rodrigo Carrasco (Gemini Obs.), Travis Rector (Univ. Alaska Anchorage)

Proč Mlhovinou v Orionu pronikají střely z plynu? Nikdo pořádně neví. Každá z těchto střel poprvé objevených v roce 1983 má velikost naší Sluneční soustavy a od centrálního zdroje zvaného IRc2 se pohybuje rychlostí asi 400 km/sec. Z rychlosti a vzdálenosti střel od IRc2 se dá odvodit jejich věk a ukazuje se, že jsou velice mladé, typicky méně než 1000 let. Jak se střely rozšiřují z vrcholu horní Kleinmannovy-Lowovy části Mlhoviny v Orionu, tak malé procento plynného železa způsobuje, že špička každé střely září modře a každá střela po sobě zanechává trubkovitý pilíř, který září světlem zahřátého vodíku. Tento podrobný snímek vznikl s využitím 8,1 m dalekohledu Gemini Jih v Chile se systémem adaptivní optiky (GeMS). GeMS využívá 5 laserem generovaných pointačních hvězd, které pomáhají kompenzovat rozmlžení pozemskou atmosférou.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Our Solar System
  2. Harvard.edu: An infrared proper motion study of the Orion bullets
  3. Harvard.edu: Evolution of Protostars Accreting Mass at Very High Rates: Is Orion IRc2 a Huge Protostar?
  4. Youtube.com: Gun shot in slow motion going through various objects
  5. APOD: 1999-03-02 The Kleinmann-Low Nebula
  6. APOD: 1999-02-02 The Orion Nebula from Subaru
  7. Harvard.edu: The Orion Bullets: New GEMS MCAO images
  8. Gemini.edu: NEXT-GENERATION ADAPTIVE OPTICS BRINGS REMARKABLE DETAILS TO LIGHT IN STELLAR NURSERY
  9. Gemini.edu: About The Gemini Observatory
  10. Wikipedia: Chile
  11. Wikipedia: Adaptive_optics
  12. Gemini.edu: GeMs - Gemini Multi-Conjugate Adaptive Optics System
  13. APOD: 2009-08-16 Zásah laseru do centra Galaxie
  14. APOD: 2000-07-25 Proč se hvězdy mihotají
  15. NASA: Image: Earth atmosphere

Štítky: Mlhovina Orion, Plynové pilíře, IRc2


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »