Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. červenec 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. červenec 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Apollo 11: Sestup a přistání na Měsíc

Uznání videa: NASA, Apollo Flight Journal Compilation & Copyright: W. David Woods

Nikdy předtím se to nestalo. Ale po slovech "můžete jít na přistání" ("You're Go for landing") tuto sobotu před 50 lety se kosmonauté Apolla 11 Aldrin a Armstrong o to mohli poprvé pokusit. Příštích několik minut bylo více než dramatických, jelikož se pod nimi objevilo nečekané pole balvanů a příliš strmý kráter. Armstrong se klidně vznášel pomocí raketového motoru s ubývajícím palivem nad lunárním povrchem a přitom hledal ploché a čisté místo pro přistání. Zbývalo pouze pár sekund paliva, za pomoci Aldrina a řídícího střediska předávajícího údaje, Armstrong konečně bezpečné místo našel a Orla tam posadil. Mnoho lidí na Zemi živě poslouchalo celou konverzaci a s úlevou a nadšením uslyšeli, že Orel přistál ("The Eagle has landed") a lidé poprvé přistáli na Měsíci. V tomto videu o sestupu a přistání jsou zkombinovány dva zvukové záznamy, videozáznam podobný tomu, co viděli kosmonauté, texty dialogů a údaje o náklonu přistávacího modulu. Video končí panorámatem lunární krajiny, která byla vidět venku. O pár hodin později mohli stovky miliónů lidí na celé Zemi, spolu jako jeden sledovat, jak jedni z nich kráčejí po Měsíci.

NASA vzpomíná: 50. výročí Apolla: Další velký krok

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Aldrin
  2. NASA: Armstrong
  3. NASA: Apollo 11 Video Library
  4. NBCnews.com: Apollo 11 Plus 45: How Neil Armstrong Saved the Day on the Moon
  5. Wikipedia: Neil_Armstrong
  6. Wikipedia: Buzz_Aldrin
  7. SpaceCenter.org: Space Center Houston
  8. NASA: Apollo 11 Lunar Module / EASEP - NSSDCA/COSPAR ID: 1969-059C
  9. NASA: Moon
  10. Youtube.com: Apollo 11: The Complete Descent
  11. APOD: 2012-08-30 Panoráma místa přistání Apolla 11
  12. NASA: Lunar module
  13. Wikipedia: Apollo_11_in_popular_culture#Public_reception
  14. NASA: Earth

Štítky: Apollo 11, Descent, Měsíc


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »