Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  24. listopad 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 24. listopad 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Apollo 12: Vlastní portrét

Uznání: NASA, Apollo 12, Charles Conrad

Je tento snímek uměním? Tento skvělý kousek pořídil před 50 lety kosmonaut - fotograf Charles "Pete" Conrad z Apolla 12, když dokumentoval svého kolegu Alana Beana při odběru měsíční půdy v Oceánu bouří (Oceanus Procellarum). Snímek je to dramatický a ostrý. Drsné prostředí měsíčního Oceánu bouří se odráží v Beanově průzoru, v perfektně komponovaném odrazu Conrada a lunárního obzoru. Práce fotožurnalistů původně zamýšlené jako záznam lidských podmínek na planetě Zemi, takových jako jsou snímky Lewis W. Hinea z New York City počátkem 20. století nebo z fotografického časopisu Margaret Bourke-White, se široce uznávají jako umění. Podobně i mnoho dokumentárních astronomických a vesmírných snímků se může oceňovat pro jejich uměleckou a estetickou hodnotu.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: NASA Honors Apollo 12 Commander Charles Conrad
  2. NASA: 50 Years Ago: Apollo 12 – The Journey Home
  3. NASA: NASA Johnson Space Center Oral History Project
  4. Wikipedia: Oceanus_Procellarum
  5. Flickr.com: NASA on The Commons: Bean Samples The Ocean of Storms
  6. APOD: 2003-11-09 Krajina Apolla 17: Velkolepá pustina
  7. NASA: Earth's Moon
  8. MirrorProject.com: Adventures in reflective surfaces
  9. APOD: 2018-10-22 Apollo 12 navštívilo Surveyor 3
  10. NASA: _planetě_Zemi_
  11. Wikipedia: Lewis_Hine
  12. Wikipedia: File:Old_timer_structural_worker2.jpg
  13. Wikipedia: File:Kentucky_Flood_by_Margaret_Bourke-White.jpg
  14. Wikipedia: Margaret_Bourke-White
  15. MentalFloss.com: 27 Responses to the Question “What is Art?”
  16. NASA: APOLLO Lunar Surface Journal
  17. NASA: Image of the Day
  18. APOD: 2012-09-18 Autoportrét astronauta na oběžné dráze

Štítky: Měsíc, Apollo 12, Self-portrait


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »