Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  24. únor 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 24. únor 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Měsíční korona, halo a oblouky nad Manitobou

Uznání a copyright: Brent Mckean

Ano, ale dostavíte se do práce načas, když Měsíc vypadá takto? Když se fotograf připravoval odjet do práce, tak refrakce, reflexe a dokonce i difrakce měsíčního světla na miliónech padajících krystalků změnila důvěrně známou ikonu našeho Měsíce na přehlídku hal a oblouků z jiného světa. Scéna byla zachycena kombinací tří expozic za studeného zimního rána před dvěma týdny v Manitobě v Kanadě. Barevné prstence jsou koronou způsobenou kvantovou difrakcí na malých kapkách vody nebo ledu ve směru Měsíce. Měsíční světlo vně toho vytvořilo 22-stupňové halo refrakcí měsíčního světla na šestibokých ledových krystalech. Po stranách jsou falešné měsíce, způsobené refrakcí přes tenké, ploché šestiboké destičky, které se snášely k zemi. Nahoře a dole v 22 stupňovém halo jsou horní a dolní tangenciální oblouky, vytvořené měsíčním světlem, které se láme přes téměř vodorovné hexagonální ledové válce. Halo a oblouky na poli na cestě do práce se o několik minut později rozplynuly a obloha se vrátila k normálu s vyjímkou jednoho slabého falešného měsíce.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Basics of Space Flight
  2. APOD: 2019-10-22 Odrazy noční oblohy od největšího zrcadla na světě
  3. NASA: Tour of the Electromagnetic Spectrum - Wave Behaviors
  4. APOD: 2016-02-01 Najděte člověka na Měsíci
  5. APOD: 2018-01-01 Sluneční halo nad Švédskem
  6. Wikipedia: Manitoba
  7. Wikipedia: Canada
  8. AtOptics.co.uk: Corona Colours
  9. APOD: 2016-01-11 Barevná sluneční korona nad Himalájemi
  10. Wikipedia: Diffraction
  11. NASA: Earth's Moon
  12. AtOptics.co.uk: Frequent Halos
  13. AtOptics.co.uk: Cloud Crystals - Columns & Plates
  14. Wikipedia: Moon_dog
  15. AtOptics.co.uk: Plate Orientation & Plate Halos
  16. APOD: 2015-04-03 Sluneční a měsíční halo
  17. AtOptics.co.uk: Tangent Arcs
  18. Wikipedia: Hexagon
  19. APOD: 2009-06-11 Pyrenejský paraselen

Štítky: Měsíc, Korona, Moondog


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »