Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  18. červenec 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 18. červenec 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Galaxie v Andromedě ultrafialově

Uznání: NASA, JPL-Caltech, GALEX

Jak vypadá Galaxie v Andromedě v ultrafialovém světle? Kolem galaktického středu krouží převažující mladé modré hvězdy. Galaxie v Andromedě je též známá jako M31, je zhruba 2,5 milionů světelných roků daleko, takže na velkou galaxii je opravdu hned vedle. Galaxie měří asi 230 000 světelných roků a družicový dalekohled NASA GALEX (Galaxy Evolution Explorer) musel pořídit v roce 2003 11 snímků v ultrafialovém světle, aby mohl vzniknout tento nádherný portrét této spirální galaxie. Zatímco na snímcích ve viditelném světle vystupují její spirální ramena, tak v ultrafialovém světle vypadají spíše jako prstence. Prstence jsou místy intenzivní tvorby hvězd a považují se za důkaz, že se Andromeda před více než 200 milióny let srazila se svou menší sousední eliptickou galaxií M32. Galaxie v Andromedě a naše vlastní srovnatelně velká galaxie Mléčná dráha jsou nejhmotnějšími členy Místní skupiny galaxií a za několik miliard let se mají srazit, možná v době, kdy se atmosféra našeho Slunce rozepne a pohltí Zemi.
Oprava: Na překlep upozornil Petr Zoufalý.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Andromeda_Galaxy
  2. APOD: 2020-09-25 Měsíc a Andromeda
  3. NASA: NASA Lends Galaxy Evolution Explorer to Caltech
  4. NASA: Ultraviolet Waves
  5. Wikipedia: Spiral_galaxy
  6. APOD: 2018-12-17 M31: Galaxie v Andromedě
  7. NASA: Swift's UV portrait of the Andromeda Galaxy
  8. FrontiersIn.org: How Do Stars Form?
  9. NASA: Messier 32
  10. APOD: 2020-04-26 Edwin Hubble objevil Vesmír
  11. NASA: The Milky Way Galaxy
  12. AtlasOfTheUniverse.com: Místní skupina
  13. Harvard.edu: The collision between the Milky Way and Andromeda
  14. Wikipedia: Future_of_Earth
  15. PhotoBest1.com: Foto: Kočička :-)

Štítky: GALEX, M31, Ultrafialový


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »