Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. březen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. březen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Když se duha směje

Uznání a copyright: Marcella Giulia Pace

Chcete vidět jak se duha směje? Když je Slunce nízko na obloze, tak se dívejte poblíž zenitu (přímo nahoru) a možná ji uvidíte. To je příkladem ledového halo známého jako cirkumzenitální oblouk, které bylo 24. února zachyceno nad vrcholem palmy z Ragusy na Sicílii. Živě barevné oblouky jsou často nazývány usmívající se duhou, a to kvůli jejich zakřivení a barvám obrácenými vzhůru nohama. U cirkumzenitálních oblouků je zenit uprostřed a červená barva na vnější straně, což je rozdíl oproti duhám, jejichž oblouky se po dešti ohýbají směrem k obzoru. Pravé duhy však vznikají tak, že vodní kapky lámou sluneční světlo a vytvářejí spektrum barev. Cirkumzenitální oblouky jsou výsledkem lomu a odrazu v plochých šestiúhelníkových ledových krystalcích, což jsou ledové krystalky na kterých vznikají falešná slunce a které vznikající ve vysokých řídkých mracích.

Seznam odkazů v popisu

  1. GreenFlash.photo: Circumzenithal Arc
  2. APOD: 2018-12-21 Mimořádná sluneční hala
  3. AtOptics.co.uk: Circumzenithal Arc
  4. AtOptics.co.uk: CZA - Effect of solar altitude
  5. APOD: 2010-08-07 Duha při západu slunce
  6. NASA: Episode 20 – We Asked a NASA Scientist – Are There Rainbows on Mars?
  7. Man.ac.uk: Physics of the circumzenithal arc

Štítky: Cirkumzenitální oblouk, Ice halo


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »