< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. srpen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. srpen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Portrét Orlí mlhoviny

Uznání a copyright: Charles Bonafilia

Messier 16 (M16) je též znám jako Orlí mlhovina s věkem asi 2 milióny let, kterou obklopují mračna prachu a žhavého plynu. Nádherně podrobný snímek této oblasti přejímá barevnou paletu Hubblova dalekohledu a obsahuje kosmické skulptury, které se proslavily na detailních záběrech tohoto hvězdotvorného komplexu Hubbleovým kosmickým dalekohledem. Husté sloupy prachu popisované jako sloní choboty nebo Pilíře stvoření poblíž středu jsou světelné roky dlouhé, ale gravitačně se smršťují za vzniku hvězd. Energetické záření z hvězd v kupě eroduje materiál v blízkosti jejich vrcholů, až se nakonec zanořené nové hvězdy odhalí. Z hřebene jasného záření vlevo od středu se táhne další prachový sloupec tvořící hvězdy známý jako mlhovina Orlí víla. M16 leží ve vzdálenosti asi 7000 světelných roků a je snadným cílem pro triedry nebo malé dalekohledy v části oblohy bohaté na mlhoviny v rozděleném souhvězdí Ocas hada (Serpens Cauda). Teleskopický portrét Orlí mlhoviny zabírá asi 70 světelných roků.

Seznam odkazů v popisu

  1. SEDS.org: Messier 16
  2. AstroBin.com: Charles Bonafilia: Mighty Eagle M16 Wide Field (Eagle Nebula)
  3. Wikimedia: File:Eagle Nebula 4xHubble WikiSky.jpg
  4. HubbleSite.org: EMBRYONIC STARS EMERGE FROM INTERSTELLAR "EGGS"
  5. HubbleSite.org: THE EAGLE HAS RISEN: STELLAR SPIRE IN THE EAGLE NEBULA
  6. APOD: 2013-07-12 Jedenáctka Messierů
  7. Wikipedia: Serpens

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Star-formation, M16, Orlí mlhovina, Pillars of creation

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »