Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  26. leden 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 26. leden 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Aktivní galaxie NGC 1275

Uznání: NASA, ESA, Hubble Heritage, A. Fabian (University of Cambridge, UK)

Aktivní galaxie NGC 1275 je centrálním, dominantním členem velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá na viditelných vlnových délkách dost divoce a je také ohromným zdrojem rentgenového a rádiového záření. NGC 1275 nabaluje hmotu, jelikož do ní padají celé galaxie, a nakonec vykrmuje superhmotnou černou díru v galaktickém jádru. Tento barevný kompozitní snímek vznikl z dat, která pořídil Hubblův kosmický dalekohled v roce 2006. Zvýrazňuje výsledné galaktické trosky a vlákna žhavého plynu, z nichž některá jsou dlouhá až 20 000 světelných let. Vlákna v NGC 1275 přetrvávají, přestože by měla ve vřavě galaktických srážek zaniknout. Co drží vlákna pohromadě? Pozorování naznačují, že tyto struktury, které z centra galaxie vytlačuje aktivita černé díry, drží pohromadě magnetické pole. NGC 1275, známá také jako Perseus A, se měří přes 100 000 světelných roků a leží ve vzdálenosti asi 230 milionů světelných roků.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Active_galactic_nucleus
  2. APOD: 2009-05-08 Galaxie z Kupy v Perseu
  3. Harvard.edu: History of X-Ray Astronomy
  4. NRAO.edu: The Science of Radio Astronomy
  5. HubbleSite.org: HUBBLE ACS IMAGE OF NGC 1275
  6. APOD: 2003-05-05 NGC 1275: Srážka galaxií
  7. APOD: 2005-07-25 Neobvyklá vlákna plynu kolem galaxie NGC 1275
  8. HubbleSite.org: HUBBLE SEES MAGNETIC MONSTER IN ERUPTING GALAXY
  9. arXiv.org: Magnetic support of the optical emission line filaments in NGC 1275
  10. Wikipedia: Perseus_(souhvězdí)

Štítky: NGC 1275, Kupa v Perseu, Aktivní galaxie


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »