Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  20. únor 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 20. únor 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC 1850: Nikoliv v Mléčné dráze

Uznání: NASA, ESA and P. Goudfrooij (STScI); Processing: M. H. Özsaraç (Türkiye Astronomi Derneği)

V naší Galaxii Mléčné dráze se nic této kouli hvězd nepodobá. Je to překvapivé, protože na první pohled tento snímek pořízený Hubblovým kosmickým dalekohledem naznačuje, že hvězdokupa NGC 1850 svou velikostí a tvarem připomíná mnohé staré kulové hvězdokupy, které se potulují v našem vlastním halo Galaxie Mléčná dráha. Hvězdy v NGC 1850 jsou však příliš mladé, takže tato hvězdokupa nemá žádný známý protějšek v Mléčné dráze. Navíc je hvězdokupa NGC 1850 také dvojitá, druhá kompaktní hvězdokupa je zde vidět hned napravo od středu velké hvězdokupy. Stáří hvězd ve velké hvězdokupě se odhaduje na 50 milionů let, zatímco hvězdy v kompaktní hvězdokupě jsou ještě mladší, jejich stáří je přibližně 4 miliony let. NGC 1850 je na okraji galaxie Velké Magellanovo mračno galaxie ve vzdálenosti pouhých 168 000 světelných roků. Zářivá vlákna plynu přes snímek vlevo jsou pozůstatky po supernovách, podobně jako v naší Galaxii, svědčí o bouřlivých explozích hvězd a naznačují na to, že se v této oblasti nedávno vyskytovaly hmotné hvězdy s krátkou dobou života.

Seznam odkazů v popisu

  1. Flickr.com: Mehmet Hakan ÖZSARAÇ: NGC_1850_Flickr
  2. NASA: Hubble Space Telescope
  3. Wikipedia: NGC_1850
  4. APOD: 2023-01-30 Kulová hvězdokupa NGC 6355 z Hubbla
  5. Wikipedia: Globular_cluster
  6. Wikipedia: Stellar_halo
  7. Meme-Arsenal.com: Foto: Udivená kočiočka :-)
  8. HubbleSite.org: DOUBLE CLUSTER NGC 1850: SECOND BRIGHTEST STAR CLUSTER IN THE LARGE MAGELLANIC CLOUD
  9. APOD: 2022-11-22 Dvojitá hvězdokupa v Perseu
  10. APOD: 2020-05-23 Duchovitá houba u mračna Magellanova
  11. NASA: What Is a Light-Year?
  12. APOD: 2022-01-13 Zbytek supernovy Simeis 147
  13. NASA: What Is a Supernova?
  14. NASA: Stars

Štítky: NGC 1850, Kulová hvězdokupa, Lmc


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »