< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. duben 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. duben 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Severka: Polaris a okolní prach

Uznání a copyright: Javier Zayaz

Proč se hvězdě Polaris říká Severka? Za prvé, Severka je nejbližší jasná hvězda u severní osy rotace Země. Jak se Země otáčí, tak se hvězdy zdánlivě otáčejí kolem hvězdy Polaris, ale Polaris samotná zůstává stále ve stejném severním směru, což z ní dělá Severku. V blízkosti jižní rotační osy Země se nenachází žádná jasná hvězda, takže v současnosti není žádná jasná jižní hvězda. Před několika tisíci lety směřovala rotační osa Země poněkud jiným směrem, takže Severkou byla Vega. Přestože hvězda Polaris není nejjasnější hvězdou na obloze, snadno ji najdeme, protože je blízko přímky spojnice dvou hvězd zadních kol Velkého vozu. Hvězda Polaris se nachází téměř ve středu tohoto osm stupňů širokého snímku, digitální kompozice stovek expozic, která zvýrazňuje slabý plyn a prach kolektivně ozářené mlhoviny po celém snímku, stejně jako kulovou hvězdokupu NGC 188 zcela vlevo. Povrch Cepheidy Polaris pomalu pulsuje, což způsobuje, že tato slavná hvězda v průběhu několika dní mění o několik procent svou jasnost.

Prozkoumejte svůj vesmír: Generátor náhodných APODů.

Explore Your Universe: Random APOD Generator

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Polaris
  2. APOD: 2022-12-18 25 nejjasnějších hvězd noční oblohy
  3. Wikipedia: File:AxialTiltObliquity.png
  4. NASA: Earth
  5. Youtu.be: Polaris, the North Star
  6. EarthSky.org: Polaris is the North Star
  7. APOD: 2021-01-01 Galaxie a jižní nebeský pól
  8. StackExchange.com: Is there a 'South Star'?
  9. Space.com: Vega: The North Star of the Past and the Future
  10. APOD: 2015-06-02 Polárka a kometa Lovejoy
  11. Wordpress.com: Foto: Kočka :-)
  12. APOD: 2020-11-16 Světlo a sláva nad Krétou
  13. EarthSky.org: Here’s how to find the Big Dipper and Little Dipper
  14. Wikimedia: Ursa_Minor_IAU.svg
  15. Instagram.com: javi_zayaz: La estrella del Norte. Polaris, la Polar, 1 UMi o la estrella más brillante de la Osa Menor.
  16. APOD: 2017-06-27 Kupa galaxií M81 přes kolektivně ozářenou mlhovinu
  17. Wikipedia: Globular_cluster
  18. Wikipedia: NGC_188
  19. NASA: Cepheids
  20. Youtu.be: Understanding Cepheid Variables
  21. Youtu.be: Astronomy - Ch. 24: Variable Stars (9 of 26) Cepheid Variables: Why Do They Vary?

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Štítky: Polaris, Severka, Pól otáčení

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »