< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. říjen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. říjen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Zborcený východ zatmění Slunce

Uznání a copyright: Elias Chasiotis

Ano, ale viděli jste někdy takový východ Slunce? Zde se po počáteční oblačnosti ukázalo, že Slunce během částečného zatmění v roce 2019 vychází ve dvou kusech, což fotograf označil za nejúžasnější východ Slunce ve svém životě. Tmavý kruh poblíž vrcholu atmosféricky zčervenalého Slunce je Měsíc, ale stejně tak i tmavý vrchol těsně pod ním. Je to proto, že se po cestě zemskou atmosférou nad mořem vytvořila vrstva neobvykle teplého vzduchu, která působila jako gigantická čočka a vytvořila druhý obraz. Pro běžný východ nebo západ Slunce je tento vzácný jev atmosférické optiky známý jako efekt etruské vázy. Snímek byl pořízen v prosinci 2019 z Al Wakrah v Kataru. Někteří pozorovatelé tehdy v úzkém pásmu Země na východě mohli pozorovat prstencové zatmění Slunce, při němž se Měsíc jeví zcela obklopen Sluncem v ohnivém prstenci. Další zatmění Slunce, pro dobře umístěné pozorovatele rovněž prstencové, nastane tuto sobotu.

Přednáška editora APODu: V Houghtonu ve státě Michigan ve čtvrtek 12.října v 18 hodin.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: The Sun
  2. NOAA.gov: Global Monitoring Laboratory - Red Sky
  3. NASA: The Moon
  4. NASA: Earth's Atmosphere: A Multi-layered Cake
  5. APOD: 2021-12-28 __gigantická_čočka_
  6. Shopify.com: Foto: druhý obraz kočičky :-)
  7. AtOptics.co.uk: Atmospheric Optics
  8. APOD: 2009-02-23 Etruská váza vycházejícího Měsíce
  9. Instagram.com: eliaschasiotis The sunrise of 26 December 2019 as seen from Qatar was not a common one.
  10. BoredPanda.com: ‘Devil’s Horns’ Sunrise Photo Goes Viral And It’s 100% Real
  11. Wikipedia: Al_Wakrah
  12. Wikipedia: Qatar
  13. NASA: Earth
  14. APOD: 2012-05-19 Prstencové zatmění Slunce
  15. APOD: 2023-09-10 Prstencové zatmění Slunce nad Novým Mexikem
  16. NASA: 2023 Annular Eclipse: Where & When

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Sluneční zatmění, Partial eclipse, Východ slunce

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »