< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. říjen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. říjen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Zborcený východ zatmění Slunce

Uznání a copyright: Elias Chasiotis

Ano, ale viděli jste někdy takový východ Slunce? Zde se po počáteční oblačnosti ukázalo, že Slunce během částečného zatmění v roce 2019 vychází ve dvou kusech, což fotograf označil za nejúžasnější východ Slunce ve svém životě. Tmavý kruh poblíž vrcholu atmosféricky zčervenalého Slunce je Měsíc, ale stejně tak i tmavý vrchol těsně pod ním. Je to proto, že se po cestě zemskou atmosférou nad mořem vytvořila vrstva neobvykle teplého vzduchu, která působila jako gigantická čočka a vytvořila druhý obraz. Pro běžný východ nebo západ Slunce je tento vzácný jev atmosférické optiky známý jako efekt etruské vázy. Snímek byl pořízen v prosinci 2019 z Al Wakrah v Kataru. Někteří pozorovatelé tehdy v úzkém pásmu Země na východě mohli pozorovat prstencové zatmění Slunce, při němž se Měsíc jeví zcela obklopen Sluncem v ohnivém prstenci. Další zatmění Slunce, pro dobře umístěné pozorovatele rovněž prstencové, nastane tuto sobotu.

Přednáška editora APODu: V Houghtonu ve státě Michigan ve čtvrtek 12.října v 18 hodin.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: The Sun
  2. NOAA.gov: Global Monitoring Laboratory - Red Sky
  3. NASA: The Moon
  4. NASA: Earth's Atmosphere: A Multi-layered Cake
  5. APOD: 2021-12-28 __gigantická_čočka_
  6. Shopify.com: Foto: druhý obraz kočičky :-)
  7. AtOptics.co.uk: Atmospheric Optics
  8. APOD: 2009-02-23 Etruská váza vycházejícího Měsíce
  9. Instagram.com: eliaschasiotis The sunrise of 26 December 2019 as seen from Qatar was not a common one.
  10. BoredPanda.com: ‘Devil’s Horns’ Sunrise Photo Goes Viral And It’s 100% Real
  11. Wikipedia: Al_Wakrah
  12. Wikipedia: Qatar
  13. NASA: Earth
  14. APOD: 2012-05-19 Prstencové zatmění Slunce
  15. APOD: 2023-09-10 Prstencové zatmění Slunce nad Novým Mexikem
  16. NASA: 2023 Annular Eclipse: Where & When

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Sluneční zatmění, Partial eclipse, Východ slunce

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »