Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. červenec 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. červenec 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sopka Villarrica proti obloze

Uznání a copyright videa: Gabriel Muñoz; Text: Natalia Lewandowska (SUNY Oswego)

Když se Vulkán, římský bůh ohně, rozmáchne svým kovářským kladivem, nebe se rozzáří ohněm. Nedávná erupce chilského vulkánu Villarrica ukazuje jemnou souhru tohoto ohně, ve skutečnosti žhavé páry a popela z roztavené horniny se světlem vzdálených hvězd v naší Galaxii Mléčné dráze a v Magellanových mračnech. V časosběrném videu se pod hvězdami otáčí Země a mezitím soptí Villarrica. Naše planeta Země s přibližně 1350 sopkami soupeří s Jupiterovým měsícem Io jako geologicky nejaktivnějším místem ve Sluneční soustavě. Přestože mají oba světy velkolepou krásu, důvody existence sopek na obou světech se liší. Pozemské sopky obvykle vznikají mezi pomalu se pohybujícími vnějšími deskami pláště, zatímco sopky na Io jsou způsobeny gravitačním namáháním v důsledku Jupiterova slapového gravitačního protahování.

Seznam odkazů v popisu

  1. Mythopedia.com: ROMAN GOD Vulcan
  2. Wikipedia: Roman_mythology
  3. Youtu.be: Deep Purple - Smoke On the Water (Official Music Video)
  4. Wikipedia: Chile
  5. Wikipedia: Villarrica_(sopka)
  6. APOD: 2019-05-12 Popel a blesky nad islandskou sopkou
  7. APOD: 2012-04-02 Výbuch sopky Tungurahua
  8. NASA: The Milky Way Galaxy
  9. APOD: 2023-02-11 Magellanova mračna nad Chile
  10. APOD: 2020-07-01 Naše otáčející se Země
  11. Youtu.be: Raw: Thousands Evacuated As Villarrica Volcano
  12. NASA: Earth
  13. Wikipedia: Active_volcano
  14. Space.com: Jupiter's moon Io is covered in active volcanoes. Now we have the 1st map of them
  15. NASA: Io in Color and Infrared
  16. NASA: Solar System Facts
  17. NPS.gov: Plate Tectonics and Volcanoes
  18. NASA: Io
  19. Wikipedia: Tidal_heating
  20. APOD: 2017-05-23 Přílet k Jupiteru
  21. Gstatic.com: Foto: Kluk táhne psa na saních :-)

Štítky: Sopečná erupce, Obloha, Magellanic clouds


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »